ECLI:CZ:US:2010:4.US.904.10.2
sp. zn. IV. ÚS 904/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti D. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Valdice u Jičína, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brtníkem, advokátem, AK se sídlem v Moravské Ostravě, Na Hradbách 16, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 čj. 4 Tdo 1440/2009-4267, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2009 čj. 2 To 23/2009-4050 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009 čj. 33 T 1/2008-3829 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 26. 3. 2010 se D. P. (dříve D. B.; dále též "obviněný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 33 T 1/2008.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu 33 T 1/2008 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 19. 11. 2008 nalézací soud obviněného uznal vinným v bodě 1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zák., v bodě 3) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., v bodech 4) a 5) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 4 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona a odsoudil jej k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou; dále mu uložil trest propadnutí majetku, a to finanční hotovosti ve výši 61.570 EUR a dalších movitých věcí v rozhodnutí blíže specifikovaných; pro skutek v bodě 7) jej zprostil obžaloby.
Dne 5. 5. 2009 Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") odvolání obviněného proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 19. 11. 2008 zamítl.
Dne 16. 12. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2009 odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil porušení čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zejména tím, že jeho obhájci nebylo řádně doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 5. 2007 a 6. 6. 2007, čímž byla ztížena možnost obhajoby. Dále namítl, že mu nebylo umožněno prostudovat celý vyšetřovací spis, včetně příloh, zejména výsledky právní pomoci ze států Jižní Ameriky a další listinné důkazy; nalézací i odvolací soud neprovedly výslech korunní svědkyně k bodu 5) obžaloby J. H. zadržené v Argentině a nalézací soud zamítl všechny jeho návrhy na doplnění dokazování jako nadbytečné; bylo též porušeno ustanovení trestního řádu o protokolaci tím, že o průběh hlavního líčení nebyl pořizován zvukový záznam. Ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel polemizoval s jeho posouzením vyjádření státního zástupce k dovolání.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Jediným ustanovením zakotvujícím základní lidská práva a svobody, na které stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal, byl čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny, zakotvující princip presumpce neviny, resp. práva obhajoby.
K tvrzení o porušení čl. 40 odst. 2 Listiny:
Ústavní soud připomíná, že čl. 40 odst. 2 Listiny je především zárukou procesního charakteru. Jeho význam je však širší. Zaručuje každému, že orgány veřejné moci jej nemohou považovat za vinného z trestného činu předtím, než příslušný soud zjistí jeho vinu podle zákona. V daném případě však z ústavní stížnosti ani vyžádaného trestního nevyplývají jakékoliv náznaky, že během řízení k porušení principu presumpce neviny došlo.
K tvrzení o porušení čl. 40 odst. 3 Listiny z hlediska dokazování a práv obhajoby:
Procesní práva zakotvená v čl. 40 odst. 3 Listiny jsou součástí širšího pojetí práva na spravedlivý proces zakotveného v hlavě páté Listiny.
Stěžovatel tvrdil, že řízení v jeho věci nebylo spravedlivé, neboť některé z jím navrhovaných důkazů soudy neprovedly a řízení před nalézacím soudem vykazovalo vady.
Ústavní soud připomíná, že pojetí spravedlivého procesu zahrnuje mimo jiné právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Obecné soudy však disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení, v jehož rámci jsou předloženy; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.
Ústavní soud je toho názoru, že není jeho úkolem posuzovat výhrady stěžovatele adresované nalézacímu soudu, neboť nedostatky v řízení před tímto soudem mohly být napraveny v průběhu odvolacího řízení.
Ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu stěžovatel polemizoval se způsobem, jakým nalézací soud dospěl ke svým skutkovým a právním závěrům. Ve veřejném zasedání dne 5. 5. 2009 před odvolacím soudem jménem stěžovatele přednesl opravný prostředek jeho obhájce ve shodě s jeho písemným odůvodněním, přičemž stěžejní námitky rozvedl; namítl porušení §55b tr. řádu v tom, že protokolace v hlavním líčení byla prováděna bez použití nahrávacího zařízení. Nalézacímu soud také vytkl rezignaci na provedení důkazů, jež byly obviněným v průběhu hlavního líčení navrhovány a budou navrhovány i v odvolacím řízení. Obviněný svého obhájce doplnil v odvolací argumentaci (jak je uvedeno na str. 11 rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2009). Odvolací soud si rozhodnutí o důkazních návrzích stran vyhradil do závěrečné porady senátu. S argumentací stěžovatele se dle přesvědčení Ústavního soudu odvolací soud ústavně vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem vypořádal na str. 16 a násl. svého rozhodnutí ze dne 5. 5. 2009, když dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k žádným podstatným vadám, zejména spočívajícím v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby.
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace trestního zákona, resp. trestního řádu, obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je zejména posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele z vyžádaného spisu nezjistil. V ústavní stížnosti stěžovatel pouze opakoval to, s čím se obecné soudy relevantním způsobem již vypořádaly ve svých rozhodnutích.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
Brně dne 31. května 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu