ECLI:CZ:US:2011:2.US.78.11.1
sp. zn. II. ÚS 78/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem, se sídlem Na Skalce 19, 150 00 Praha 5, adresa pro doručování bpv Braun Partners, Ovocný Trh 8, 110 00 Praha1, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č. j. 70 Co 429/2010-182, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. dubna 2010, č. j. 5 C 625/2007-97, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků a výloh a nebyl mu ustanoven zástupce. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel vstoupil jako vedlejší účastník do řízení o neplatnost kupní smlouvy vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 mezi žalobcem J. H. a žalovanou Finema Invest, s. r. o., pod sp.zn. 5 C 625/2007 a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tuto žádost odůvodnil tak, že studuje, pobírá sociální dávky, nemá příjmy z pracovní činnosti, nemá příjmy z podnikání a nemá žádný osobní majetek.
3. Soud prvního stupně této žádosti nevyhověl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že údaje stěžovatele o jeho majetkových poměrech jsou nevěrohodné, neboť nepředložil úplný přehled svého majetku. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal a namítl, že soudu I. stupně pravdivě sdělil, že pobírá dávku státní sociální podpory (přídavek na dítě) ve výši 710 Kč, spolu s matkou pobírá sociální příplatek ve výši 1.800 Kč, z titulu exekuce získal v únoru 2010 částku 2.915 Kč a dále, že má další přisouzené pohledávky, které však nebyly realizovány, takže ve smyslu "hotových peněz" je nemajetný. Dále poukázal na to, že v jiných řízeních mu osvobození bylo přiznáno, což doložil příslušnými rozhodnutími.
4. Odvolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel sice doložil, že studuje a nemá žádné příjmy z výdělečné činnosti ani žádné jiné pravidelné příjmy, avšak z těchto skutečností bez dalšího nárok na osvobození od soudních poplatků nelze dovodit. Poukázal na to, že poplatek v dané věci činní pouze 1.000 Kč, dále že stěžovateli je 22 let a stále ještě nedokončil žádné středoškolské studium. Přitom podle zjištění soudu stěžovatel vstupuje do majetkových operací a v pozici žalobce vede několik soudních sporů o milionové částky a disponuje pohledávkami z vykonatelných exekučních titulů v celkové výši 12,138.444 Kč. Podle názoru odvolacího soudu takové poměry nelze hodnotit tak, že by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal, jak obecným soudům doložil své majetkové poměry s tím, že z tohoto přehledu vyplývá, že jím uváděné skutečnosti jsou pravdivé. Z nich vyplývá, že je nemajetný ve smyslu "hotových peněz". K argumentaci odvolacího soudu uvedl, že mu svědčí všechna dotčená majetková práva vyplývající z probíhajících řízení před různými soudy v České republice teprve od okamžiku převodu na jeho osobu, tzn. počínaje dnem 4. listopadu 2007. Stěžovatel se proto domnívá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Navrhl, aby Ústavní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č. j. 70 Co 429/2010-182, zrušil.
6. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 C 625/2007 a seznámil se s jeho obsahem.
7. Ústavní soud úvodem připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v §43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
8. Ústavní soud dále podotýká, že není součástí obecné soudní soustavy, a proto mu nepřísluší právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
9. Ústavní soud považuje současně za nutné připomenout, že problematika soudních poplatků není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný výrok o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv či svobod. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Proto se lze ztotožnit s již dříve vysloveným stanoviskem Ústavního soudu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 271/2000).
10. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti návrhu dospěl. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Otázka osvobození od soudních poplatků by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi zejména v situaci, kdy by byly právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, což by znamenalo, že takovéto rozhodnutí soudu je založeno na prvcích libovůle. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro zásah Ústavního soudu ve věcech osvobození od soudních poplatků by mohl být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry(srov. nález sp. zn. IV. ÚS 776/05).
11. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud jde o právo na právní pomoc ve formě bezplatného zastoupení v civilním procesu, je vázáno na nemajetnost účastníka řízení. Jestliže bylo v řízení zjištěno, že stěžovatel není nemajetný, toto právo mu nepřísluší. Tím není dotčeno jeho právo zvolit si pro dané řízení svého zástupce. K tomu je nutno dodat, že v řízeních, kde není povinné zastoupení advokátem, nemusí být účastník zastoupen a právo na právní pomoc garantované Listinou se vyčerpává poučovací povinností soudů.
12. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh v té části, kterou byly napadány výroky rozhodnutí týkající se stěžovatele dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu