infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.06.2011, sp. zn. II. ÚS 947/11 [ usnesení / NYKODÝM / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:2.US.947.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2011:2.US.947.11.1
sp. zn. II. ÚS 947/11 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. K. K., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j . 20 Cdo 460/2009-57 ze dne 19. ledna 2011, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 82/2008-43 ze dne 22. července 2008 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 69 Nc 75/2003-5 ze dne 4. února 2003, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Brně a 3) Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a DRUŽSTVA MAJDALENKY, se sídlem Majdalenky 853/13, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 31. března 2011 a na výzvu doplněnou podáním ze dne 19. dubna 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byla na návrh vedlejšího účastníka řízení nařízena exekuce k uspokojení pohledávky 37.103 Kč s příslušenstvím, přiznané platebním rozkazem Městského soudu v Brně č. j. 16 C 38/2002-68 ze dne 28. června 2002. Usnesením odvolacího soudu bylo k odvolání stěžovatelky potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, a usnesením dovolacího soudu bylo jako nepřípustné odmítnuto její dovolání pro absenci otázky zásadního právního významu. Tvrdí, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručená základní práva zaručená zejména čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka s odvoláním na právní názory obsažené v rozhodnutích sp. zn. II. ÚS 277/99 (N 144/24 SbNU 35), sp. zn. I. ÚS 278/96 (N 35/7 SbNU 233), sp. zn. sp. zn. III. ÚS 3300/07 (N 69/52 SbNU 677), sp. zn. III. ÚS 569/03 (N 87/33 SbNU 339), sp. zn. IV. ÚS 2410/09 (usnesení ze dne 8. února 2010), a sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323) konkrétně namítá, že bylo porušeno její právo domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu, a to stanoveným postupem. V posuzovaném případě totiž namítla, že ji vykonatelný exekuční titul, platební rozkaz, nebyl nikdy doručen, a k prokázání tohoto svého tvrzení navrhla provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. To ovšem odvolací soud odmítl s obecnou a okrajovou zmínkou, že podpis - parafa stěžovatelky na doručence je zcela shodná s parafou na příkazu k úhradě ze dne 29. 4. 2002, který ke svému odvolání přiložila. Podle stěžovatelky posouzení shody podpisu u zjednodušených podpisů typu parafy, není bez odborných znalostí z oboru písmoznalectví prakticky vůbec možné, protože u nich je záměna nejsnazší a právě v takových případech nemá laická úvaha soudu žádné místo. Pokud by se dovedl myšlenkový postup obecných soudů ad absurdum, tak by si téměř každý spor, v němž, je rozhodující sporná pravost podpisu, mohl vyřešit soud bez písmoznaleckého posudku, pouhou laickou úvahou vlastním porovnáním s libovolným srovnávacím materiálem a pouze by - obdobně jako v této věcí - konstatoval, že podpis je podle něj shodný a nikdo by takovouto svévoli nemohl napravit. Obecné soudy tedy podle stěžovatelky opomenuly její důkazní návrh, resp. nenaplnily své přezkumné funkce. 3. Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Jen pro pořádek je třeba upozornit, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter kontradiktorního řízení. 4. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). V minulosti s ohledem na to Ústavní soud vymezil, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod zásadně pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69), resp. v případech důkazů opomenutých, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech hodnocení důkazů bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde. 5. V posuzovaném případě se zejména dovolací soud s ohledem na vlastní rozhodovací činnost postavil k věci principiálně tak, že soud není povinen provést všechny navrhované důkazy, včetně důkazu znaleckým posudkem, protože záleží na jeho hodnocení, které důkazy je nezbytné provést (s. 3 usnesení). Stěžovatelka naopak v ústavní stížnosti v podstatě tvrdí, že je-li navržen důkaz znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisu na doručence exekučního titulu (případně jinde), tak soudce prostor pro uvážení prakticky nemá a důkaz provést musí, neboť je sám bez odborných znalostí. Tato argumentace by mohla odpovídat určitým koncepcím soudního procesu, ovšem nikoliv koncepci současného českého civilního procesu. V něm totiž o tom, které důkazy budou provedeny rozhoduje soud (§120 odst. 1 alinea secunda občanského soudního řádu), a proto i v tomto ohledu platí zásada iudex est iudex peritorum. S ohledem na to lze argumentaci stěžovatelky v tomto směru zcela odmítnout a závěry obecných soudů shledat ústavně souladnými. 6. Závěry odvolacího soudu stran doručení exekučního titulu stěžovatelce pak v žádném případě nelze považovat za obecnou či okrajovou zmínku, jak uvádí stěžovatelka. Ve skutečnosti totiž odvolací soud komplexně rozebírá daný problém, do nějž zasazuje i existenci podpisu stěžovatelky na doručence a jeho věrohodnost, a to v návaznosti na konkrétní jednání, tvrzení a důkazy podané stěžovatelkou. Z toho, byť ne výslovně, vyplývá, že měl odvolací soud důkaz znaleckým posudkem, který byl ostatně ze strany stěžovatelky toliko eventuální, za nadbytečný. To lze považovat za ještě ústavně souladné naplnění povinnosti soudu jasně vyslovit, že určitý důkaz neprovede a vyložit proč. Odvolací soud totiž zcela otevřeně a jasně vyložil, proč má bez důvodných pochybností za prokázáno, že stěžovatelce byl exekuční titul doručen, pro což byla pravost podpisu toliko dílčím momentem. S ohledem na to vše na daný případ nedopadají právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), na které judikatorně nezávazné usnesení sp. zn. IV. ÚS 2410/09 (uváděné stěžovatelkou) toliko odkazuje. Ostatně to, že se odvolací soud s tímto důkazním návrhem uvedeným způsobem vypořádal, je patrné i stěžovatelce, jak vyplývá nejen z její argumentace v ústavní stížnosti, ale i v dovolání. Nelze tedy mít zato, že by se v daném případě jednalo o pominutý důkazní návrh. 7. Ústavní soud neshledal, že by v daném případě došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2011 Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:2.US.947.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 947/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 6. 2011
Datum vyhlášení  
Datum podání 31. 3. 2011
Datum zpřístupnění 29. 7. 2011
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §212a odst.5, §132, §49
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík doručování
platební rozkaz
důkaz
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-947-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 70796
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23