ECLI:CZ:US:2011:3.US.1098.11.1
sp. zn. III. ÚS 1098/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. O., zastoupeného JUDr. Beátou Samorodovou, advokátkou v Praze 2, Francouzská 4/75, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 10. 2007 sp. zn. 21 T 22/2007 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. 9 To 534/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 8. 4. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a také čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti byla přiložena pouze kopie rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 10. 2007 sp. zn. 21 T 22/2007 jako soudu prvního stupně, a nikoliv (tedy) - jak stanoví §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (k tomu viz níže), Ústavní soud stěžovatele prostřednictvím jeho právní zástupkyně vyzval, aby tento nedostatek, jakožto vadu návrhu, ve lhůtě 5 dnů odstranil. Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 20. 6. 2011, ten však na ni nijak nereagoval.
Ústavní soud si současně vyžádal soudní spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 21 T 22/2007, neboť s ohledem na údaje obsažené v ústavní stížnosti vznikla pochybnost o včasnosti jejího podání. Z něho zjistil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. 9 To 534/2008 bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 25. 3. 2009 a jeho obhájci dne 10. 3. 2009. Dále z tohoto spisu plyne, že následně vydaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2009 sp. zn. 6 Tdo 850/2009 bylo podle §256i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítnuto stěžovatelovo dovolání a že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno (ve smyslu §64 odst. 2 trestního řádu) dne 28. 8. 2009 a jeho obhájci dne 18. 9. 2009. Jestliže byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 11. 4. 2011, je zřejmé, že byla podána po zákonem stanovené lhůtě, a to bez ohledu na to, zda v dané věci posledním procesním prostředkem ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu bylo dovolání či odvolání, příp. zda dovolání představovalo mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Pokud snad stěžovatel odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti od "doručení" rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 11. 2010 č. j. 21 T 22/2007-1010, jímž byl spoluobžalovaný M. H. zproštěn obžaloby, a to po důvodně podané stížnosti pro porušení zákona, nečiní tak správně, neboť uvedený mimořádný opravný prostředek nelze považovat za procesní prostředek ve smyslu §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, protože nenáleží stěžovateli, ale ministrovi spravedlnosti, a citované rozhodnutí není rozhodnutím o právech a povinnostech samotného stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu