infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.06.2011, sp. zn. III. ÚS 1511/11 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:3.US.1511.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2011:3.US.1511.11.1
sp. zn. III. ÚS 1511/11 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. F., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudkům Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2010 č. j. 105 C 219/2009-74 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2011 č. j. 38 Co 204/2010-219, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů, vydané v jeho občanskoprávní věci, a to pro tvrzené porušení práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), práva vlastnit majetek zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny a pro nerespektování článku 1 odst. 1 a článku 4 Ústavy České republiky. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 č. j. 105 C 219/2009-74 uložil stěžovateli (žalovanému) povinnost uhradit správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec, a. s. (žalobci) peněžní částku, představující cenu díla zhotoveného úpadcem pro stěžovatele. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 3. 2011 č. j. 38 Co 204/2010-219 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil jeho názoru, dle kterého nedošlo k zániku žalované pohledávky započtením po prohlášení konkursu na úpadce, neboť ustanovení §14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, započtení na majetek patřící do konkursní podstaty nepřipouští. Stěžovatel uvádí, že vstoupil do obchodní spolupráce s úpadcem s předpokladem, že správce konkursní podstaty bude konkursní podstatu spravovat s odbornou péčí, a legitimně očekával, že jeho pohledávka, jakožto pohledávka za podstatou, bude uspokojena přednostně. Stav, kdy má do konkursní podstaty plnit částku, kterou jeho vlastní pohledávka vůči konkursní podstatě převyšuje, jež s ohledem na rozsah konkursní podstaty mu zaplacena nebude, považuje stěžovatel za odporující dobrým mravům a zásadám poctivého obchodního styku; proto by nárok správce konkursní podstaty neměl z hlediska spravedlnosti požívat soudní ochrany. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Stěžovatel se v ústavní stížnosti primárně dovolává porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Je však zřejmé, že toto právo mu upřeno nebylo; dostalo se mu adekvátního postavení účastníka řízení, proti nepříznivému rozhodnutí soudu prvního stupně mu byl k dispozici opravný prostředek, který využil; odvolací soud se jím zabýval věcně a s námitkami, které v něm stěžovatel uplatnil, se podrobně vypořádal. To je v zásadě vše, co z čl. 36 odst. 1 Listiny lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá. Výjimkou jsou situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva stěžovatele, případně ve střetu dvou výkladových alternativ byl pominut možný výklad jiný, ústavně konformní, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. je výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění. Oproti očekáváním stěžovatele však právní názory, jež byly obecnými soudy v dané věci uplatněny, za protiústavní -v právě uvedeném smyslu - mít evidentně nelze. Nelze dovodit výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění, což jediné - jak se podává z předchozího - by mohlo hrát roli při ústavněprávním přezkumu soudy podané interpretace rozhodného podústavního práva. Obecné soudy vyložily a aplikovaly rozhodná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání standardním a očekávatelným způsobem, který reflektuje specifičnost konkursního řízení a jeho účel, a vylučuje tak naplnění znaků porušení principu dobrých mravů či zásad poctivého obchodního styku. Nezbývá než zopakovat, že si stěžovatel při zahájení obchodní spolupráce s úpadcem měl (a musel) být vědom konsekvencí, které s sebou konkurs nese; cítí-li se poškozen způsobem, jakým správce konkursní podstaty plnil své povinnosti při výkonu své funkce, je mu pak k dispozici nárok na náhradu škody (srov. ustanovení §8 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání). Na podkladě řečeného je namístě závěr, že podmínky, za kterých obecnými soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2011 Jiří Mucha v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:3.US.1511.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1511/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 6. 2011
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 5. 2011
Datum zpřístupnění 18. 7. 2011
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Ústí nad Orlicí
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 328/1991 Sb., §14 odst.1 písm.i, §8 odst.2
  • 40/1964 Sb., §3 odst.1
  • 513/1991 Sb., §265
  • 99/1963 Sb., §80 písm.b
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík žaloba/na plnění
pohledávka/započtení
závazek/zánik
konkurz a vyrovnání
dobré mravy
škoda/náhrada
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1511-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 70640
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-29