ECLI:CZ:US:2011:3.US.2204.10.1
sp. zn. III. ÚS 2204/10
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 24. listopadu 2011 sp. zn. III. ÚS 2204/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. G. proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76, jímž byly zamítnuty stěžovatelovy námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Jana Grosama ze dne 28. července 2009 č. j. 025 Ex 10921/08-8, byl zamítnut stěžovatelův návrh na částečné zastavení exekuce a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, za účasti Okresního soudu v Novém Jičíně jako účastníka řízení a obchodní společnosti MKN, s. r. o., se sídlem Litochlebská 207, Praha 10, jako vedlejší účastnice řízení.
Výrok
I. Usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76 se ve výrocích pod body I a III zrušuje.
II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. července 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc l/2009. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Novém Jičíně a vyjádření obchodní společnosti MKN, s. r. o.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Novém Jičíně vydal dne 26. února 2009 usnesení č. j. 53 Nc 1/2009-6, kterým byla dle exekučního titulu - notářského zápisu s přímou vykonatelností ze dne 9. července 2008 č. j. N 477/2008, NZ 438/2008, sepsaného notářem JUDr. I. E. ve věci oprávněné společnosti MKN, s. r. o., (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) proti povinnému L. G. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel), nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2 445 786 Kč s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady oprávněného. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Jan Grosam, Exekutorský úřad Praha 6.
Dne 28. července 2009 vydal soudní exekutor JUDr. Jan Grosam příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 025 Ex 10921/08-8, kterým stanovil náklady exekuce v částce 226 266,60 Kč a náklady oprávněného v částce 52 014,90 Kč. Proti uvedenému příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel včas námitky (2. září 2009), kterým soudní exekutor nevyhověl (dne 24. září 2009 č. j. 025 Ex 10921/08-13) a tyto námitky postoupil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k rozhodnutí.
Dne 26. listopadu 2009 byl soudnímu exekutorovi JUDr. Janu Grosamovi doručen návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 24. listopadu 2009 (tento návrh zaslal povinný rovněž na vědomí Okresnímu soudu v Novém Jičíně).
Usnesením ze dne 15. ledna 2010 č. j. Ex 10921/08-26 soudní exekutor JUDr. Jan Grosam rozhodl, že exekuce na majetek povinného nařízená usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně dne 26. února 2009 č. j. 53 Nc 1/2009-6 se zastavuje (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II soudní exekutor uvedl, že o nákladech exekuce soudní exekutor nerozhoduje. Výrokem pod bodem III soudní exekutor rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí soudní exekutor mimo jiné uvedl, že oprávněný vyjádřil s návrhem na zastavení exekuce souhlas s tím, že vymáhaná pohledávka, její příslušenství i náklady oprávněného byly uhrazeny. Vzhledem k tomu, že celková vymáhaná pohledávka pro oprávněnou byla skutečně uspokojena, částečně ve výše uvedeném spise a částečně ve spise vedeném soudním exekutorem proti solidárnímu dlužníkovi, rozhodl soudní exekutor v souladu s ustanovením §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a exekuci zastavil.
Proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Grosama ze dne 15. ledna 2010 č. j. Ex 10921/08-26 podal povinný odvolání.
Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76 bylo ve výroku pod bodem I rozhodnuto, že námitky povinného ze dne 31. srpna 2009 proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Jana Grosama ze dne 28. července 2009 č. j. 025 Ex 10921/08-8 se zamítají. Ve výroku pod bodem II byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 24. listopadu 2009. Ve výroku pod bodem III bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud v Novém Jičíně ve vztahu k výroku pod bodem I uvedl, že námitky povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce v celém rozsahu zamítl, protože z usnesení soudního exekutora a z vyjádření oprávněné strany vyplývá, že exekuce nařízená v této věci je zastavena, a to proto, že pohledávka oprávněné strany byla vymožena, ale také z usnesení soudního exekutora ze dne 15. ledna 2010 vyplývá skutečnost, že i vyčíslené náklady exekuce byly již uhrazeny. Okresní soud v Novém Jičíně proto uzavřel, že tedy nemá možnost rozhodnout o námitkách povinného ze dne 31. srpna 2009 žádným jiným vhodným způsobem. Okresní soud v Novém Jičíně dále poukázal na to, že je nutno brát v úvahu vyjádření oprávněné strany a obsah odůvodnění soudního exekutora v usnesení ze dne 15. ledna 2010.
Výše uvedené usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76 obsahovalo vadné poučení, že proti tomuto usnesení je možno podat odvolání. S ohledem na uvedené poučení stěžovatel současně s ústavní stížností napadl usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně i odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. ledna 2011 č. j. 10 Co 832/2010-96 jako nepřípustné odmítl.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2010 č. j. 10 Co 283/2010-43 bylo rozhodnuto, že usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Grosama ze dne 15. ledna 2010 č. j. Ex 10921/08-26 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud konstatoval, že soudní exekutor vůbec nevzal v úvahu skutková tvrzení povinného obsažená v podaném návrhu na částečné zastavení exekuce, a exekuci bez dalšího zastavil, i když oprávněný s návrhem povinného nesouhlasil. Návrh povinného tak vůbec neprojednal. Usnesení soudního exekutora proto podle krajského soudu trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Okresní soud v Novém Jičíně vydal touto stížností napadené usnesení, kterým zamítl námitky stěžovatele ze dne 31. srpna 2009, a to pouze z toho důvodu, že stěžovatelem napadané náklady exekuce již byly zaplaceny, tedy aniž by se jakkoli zabýval meritem věci. Námitky proti příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce přitom podle stěžovatele byly řádně odůvodněny.
Stěžovatel poukazoval na to, že v případě exekuce vedené proti němu jako povinnému pod sp. zn. 025 Ex 10921/08 a v případě exekuce vedené proti povinné společnosti HOTEL EVROPA CZ, a. s., u téhož soudního exekutora pod sp. zn. 025 Ex 10920/08 se zcela zjevně jednalo o vymáhání solidárního závazku s jediným exekučním titulem. Přesto exekutor řízení nespojil a vedl obě exekuční řízení odděleně, kvůli čemuž oprávněné společnosti MKN, s. r. o., vzniklo dvojí právo na náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení. Další skutečností, ke které měl Okresní soud v Novém Jičíně v rámci posuzování námitek přihlížet, je skutečnost, že částka ve výši 1 419 494 Kč byla zaplacena stěžovatelem přímo na účet exekutorského úřadu, a tedy bez přímé účasti exekutora. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) vyslovil, že pokud do základu odměny exekutora se zahrnuje i částka uhrazená povinným bez přímé účasti exekutora na provedení exekuce, lze to považovat za neodůvodněné zvýhodnění vůči těm exekutorům, kteří exekuci fakticky provedou; navíc je popřen výchovný prvek, neboť není dána možnost ocenit to, že povinný dlužník splní sám svou povinnost (bez přímé exekuce), byť v poslední možný moment. Obecné soudy by pak podle stěžovatele při rozhodování o odměně exekutora měly při posuzování výše exekutorem vymoženého plnění postupovat v souladu s naznačenými principy. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že s ohledem na svou úzkou vázanost na povinného ve druhém exekučním řízení (stěžovatel je jednatelem společnosti HOTEL EVROPA CZ, a. s.) si byl vědom toho, že exekutorem vymáhaná částka byla již zčásti zaplacena v druhém exekučním řízení, a proto po nařízení exekuce (a to do necelých dvou měsíců po jejím zahájení) doplatil dobrovolně zbývající část pohledávky. Proto lze toto jednání považovat za dobrovolné uhrazení celé pohledávky a při posuzování námitek měl Okresní soud v Novém Jičíně tuto skutečnost zohlednit, což však neučinil, neboť se meritem věci vůbec nezabýval.
Dle názoru stěžovatele, který je podpořen názorem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 944/07 ze dne 16. 4. 2009 (N 86/53 SbNU 95), je-li řízení toliko jednoinstanční, vyžaduje to od obecného soudu zvláštní pečlivost. Je-li povinnému v exekučním řízení dána zákonem možnost bránit se proti příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce námitkami, měl by se soud (v případě, že těmto námitkám nebylo vyhověno již samotným exekutorem) obzvláště důkladně těmito námitkami zabývat. Pouhé konstatování, že náklady exekuce již byly zaplaceny, nelze dle názoru stěžovatele považovat za dostatečné, zvlášť za situace, kdy náklady exekuce byly stěžovatelem zaplaceny sice více méně dobrovolně, avšak pod hrozbou jejich dalšího nárůstu v případě delšího trvání exekučního řízení. Taková praxe soudu by ve své podstatě učinila celé námitkové řízení zbytečným, neboť v důsledku takové praxe soudu by exekutor mohl stanovit náklady exekučního řízení v podstatě libovolně a soud by v případě, že v průběhu exekučního řízení došlo k vymožení právě i nákladů exekuce, nemohl do této libovůle exekutora nijak zasahovat.
Soudce Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. Milan Vlček ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 24. června 2011 uvedl, že ve výroku pod bodem I usnesení ze dne 19. května 2010 námitky povinného ze dne 31. srpna 2009 zamítl nikoliv proto, že by se jimi nezabýval, ale protože neshledal možnost k jinému rozhodnutí. Soudce JUDr. Milan Vlček zastával v době rozhodnutí v této věci názor, že nelze již rozhodovat žádným jiným vhodným způsobem o námitkách povinného, protože exekuce v této věci již byla v celém rozsahu zastavena. Exekuce tedy neprobíhala a dále bylo soudci dáno jasně najevo a prokázáno, že i náklady exekuce již byly uhrazeny a i z tohoto důvodu neměl možnost soudce JUDr. Milan Vlček jiným vhodným způsobem o námitkách povinného rozhodnout. Soudce zastává názor, že se námitkami povinného zabýval, a to řádně, a neměl jinou možnost rozhodnout, než jak rozhodl, neboť exekuce již byla v té době zastavena a náklady exekuce byly řádně uhrazeny.
III.
Podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Okresní soud v Novém Jičíně a stěžovatel ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasili s upuštěním od ústního jednání. Protože obchodní společnost MKN, s. r. o., se ve stanovené lhůtě k této otázce nevyjádřila, předpokládal Ústavní soud v souladu s poskytnutým poučením, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí. S ohledem na uvedené rozhodoval Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se uchyluje zcela výjimečně, v zásadě jen když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 351/05 ze dne 3. 5. 2006 (N 94/41 SbNU 253), dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná]. Jde totiž o to, že ochrana základních práv se váže především k řízení ve věci samé, a nikoliv k řízení o nákladech řízení, které samo o sobě není podstatou záležitosti, kterou soud projednává. Na druhou stranu Ústavní soud opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku [viz zejména nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 69/33 SbNU 189)], a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu může otázka náhrady nákladů řízení nabýt ústavněprávní dimenze např. tehdy, pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti.
Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pakliže tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí, a zpravidla tak i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje [obdobně viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), nález sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), usnesení sp. zn. III. ÚS 529/06 ze dne 22. 3. 2007 (ve SbNU nepublikováno), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)].
Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 336/05 ze dne 31. 8. 2005 (N 170/38 SbNU 361) konstatoval, že obecný soud rozhodující o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce (jakož i proti jiným rozhodnutím soudních exekutorů) je povinen přiměřeně dodržet veškerá ustanovení občanského soudního řádu (§52 odst. 1 exekučního řádu) vztahující se na soudní řízení a rozhodnutí. Jen tak je totiž možné, aby soud rozhodující o těchto námitkách dodržel i veškeré povinnosti, které jsou mu uloženy na úrovni ústavního pořádku, neboť exekuční řád postup soudu neupravuje. Obecný soud je tedy v tomto řízení zejména povinen zachovat "rovnost zbraní" (čl. 1, čl. 37 odst. 1 Listiny, §18 odst. 1 o. s. ř.), přesvědčivým způsobem se vypořádat se všemi námitkami (§157 odst. 2 o. s. ř.) a své rozhodnutí založit na spolehlivě zjištěném skutkovém základu (§153 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě je zcela zpochybněna ústavně vymezená role soudu (čl. 90 Ústavy České republiky, §6 o. s. ř.) a dochází k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny). Stejný závěr je vysloven rovněž v nálezu sp. zn. II. ÚS 2823/07 ze dne 18. 6. 2008 (N 110/49 SbNU 595).
V souzené věci vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž uložil stěžovateli jako povinnému uhradit náklady exekuce ve výši 226 266,60 Kč a zaplatit oprávněnému náklady vzniklé v souvislosti s vedením exekuce ve výši 52 014,90 Kč. Stěžovatel podal proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podle §88 odst. 3 exekučního řádu včas námitky. Soudní exekutor námitkám nevyhověl a postoupil je Okresnímu soudu v Novém Jičíně k rozhodnutí.
Okresní soud v Novém Jičíně v napadeném usnesení námitky povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce zamítl s odůvodněním, že exekuce na majetek povinného již byla zastavena, neboť pohledávka oprávněné již byla vymožena a vyčíslené náklady exekuce již byly uhrazeny.
Ve svém vyjádření k podané ústavní stížnosti soudce Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. Milan Vlček uvedl, že námitky povinného ze dne 31. srpna 2009 zamítl nikoliv proto, že by se jimi nezabýval, ale protože neshledal možnost k jinému rozhodnutí. Soudce JUDr. Milan Vlček zastával v době rozhodnutí v této věci názor, že nelze již rozhodovat žádným jiným vhodným způsobem o námitkách povinného, protože exekuce v této věci již byla v celém rozsahu zastavena. Exekuce tedy neprobíhala a dále bylo soudci dáno jasně najevo a prokázáno, že i náklady exekuce již byly uhrazeny a i z tohoto důvodu neměl možnost soudce JUDr. Milan Vlček jiným vhodným způsobem o námitkách povinného rozhodnout. Soudce zastává názor, že se námitkami povinného zabýval, a to řádně, a neměl jinou možnost rozhodnout, než jak rozhodl, neboť exekuce již byla v té době zastavena a náklady exekuce byly řádně uhrazeny.
Ústavní soud se s názorem soudce JUDr. Milana Vlčka, že neměl možnost jiným vhodným způsobem o námitkách rozhodnout, protože exekuce v této věci již byla v celém rozsahu zastavena, neztotožňuje. Je sice pravda, že rozhodnutí soudu o námitkách povinného by pro předmětné exekuční řízení bylo irelevantní, je však třeba připomenout, že rozhodnutí o námitkách může být významné pro případné sporné řízení, ve kterém by se povinný domáhal vydání bezdůvodného obohacení.
Námitky, které stěžovatel proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal, obsahují zcela konkrétní a kvalifikované argumenty, a povinností soudu bylo v rámci odůvodnění usnesení, jímž námitky zamítl, se s nimi řádně vypořádat, což však soud neučinil.
V námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce stěžovatel (povinný) mimo jiné namítal, že v daném případě byl exekučním titulem notářský zápis, který směřoval vůči dvěma solidárním dlužníkům, a to povinnému a společnosti HOTEL EVROPA CZ, a. s., kteří byli tímto exekučním titulem zavázáni společně a nerozdílně zaplatit oprávněnému částku 2 445 786 Kč s příslušenstvím. Oprávněný, přestože šlo o solidární závazek uvedený vůči dvěma povinným v jediném exekučním titulu, podal proti každému z povinných samostatně návrh na nařízení exekuce, a to proti každému z nich v plné výši tohoto solidárního závazku. Oba návrhy byly podány současně k soudnímu exekutorovi JUDr. Janu Grosamovi. Z obou exekutorských spisů vyplývá, že ačkoliv soudnímu exekutorovi muselo být zřejmé, že jde o jednu a tutéž pohledávku, byly oba závazky vymáhány samostatně, tedy bez ohledu na skutečnost, že jde o solidární závazek, a došlo tak k tomu, že pohledávka byla vymožena v mnohem vyšší sumě, než činí jistina pohledávky a její příslušenství, včetně předpokládaných nákladů exekuce. Stěžovatel dále namítal, že soudní exekutor část své odměny stanovil z nákladů exekuce, což je nepřípustné, neboť nelze vypočítávat část odměny z prostředků určených na odměnu samotnou [sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (viz výše)]. Dále stěžovatel v námitkách v neposlední řadě namítal, že "svůj podíl" závazku v exekuční věci vedené proti jeho osobě zaplatil bez jakékoli přímé účasti exekutora na vymožení této částky.
Vzhledem k tomu, že v souzené věci Okresní soud v Novém Jičíně se s námitkami stěžovatele řádně nevypořádal, a své rozhodnutí tedy řádně neodůvodnil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než jeho rozhodnutí jako neodůvodněné a nepřezkoumatelné zrušit.
V následujícím řízení Okresní soud v Novém Jičíně vydá nové rozhodnutí, ve kterém se bude námitkami stěžovatele zabývat. Při svém dalším rozhodování okresní soud přihlédne i k námitkám stěžovatele uplatněným v ústavní stížnosti, neboť lze očekávat, že tyto námitky bude stěžovatel v případných dalších soudních řízeních uplatňovat, a rovněž přihlédne i k judikatuře Ústavního soudu, která byla v oblasti exekučního řízení vydána.
S ohledem na vyhovění ústavní stížnosti z výše uvedených důvodů se Ústavní soud dalšími námitkami stěžovatele nezabýval.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76 ve výrocích pod body I a III zrušil. Ve zbývající části Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.