ECLI:CZ:US:2011:3.US.2285.11.1
sp. zn. III. ÚS 2285/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně čtvrtého senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci stěžovatele B. K., právně zastoupeného advokátem JUDr. Janem Vorlíčkem, Prusinovského 820, Modřice, takto:
Soudce Vladimír Kůrka není z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2285/11 vyloučen.
Odůvodnění:
I.
Ve shora uvedené věci byl v souladu s ustanovením §40 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle rozvrhu práce Ústavního soudu, v platném a účinném znění, ustanoven soudcem zpravodajem Jan Musil, který rozhoduje ve III. senátě společně s Jiřím Muchou a Vladimírem Kůrkou.
II.
Dne 7. 12. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, v němž uvádí, že "po bližším zkoumání zjistil, že v senátu Nejvyššího soudu České republiky, který v jeho věci rozhodoval, zasedala též manželka soudce, kterému byl spis přidělen. Uvedený postup považuje stěžovatel za nepřípustný.
K námitce podjatosti se vyjádřil Vladimír Kůrka, jehož manželka působí na Nejvyšším soudu ČR v pozici soudkyně, v tom smyslu, že se necítí být podjatým a není mu rovněž znám důvod, pro který by nemohl být i zvnějšku považován za nestranného. Nemá žádný vztah ani k účastníkům, resp. právním zástupcům a ani k projednávané věci. Dále pak uvádí, že není ani jisté, zda stěžovatel namítal podjatost právě jeho osoby, neboť jemu daný spis přidělen nebyl a jeho manželka je členem trestního kolegia, přičemž považuje za vyloučené, aby zasedala v občanskoprávním senátě.
III.
Podle §36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Osobní vztah soudce ke stěžovateli, resp. jiným účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, dán není. Z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu, který stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti, vyplývá, že v jeho věci rozhodoval senát 29 Cdo ve složení Petr Gemmel, Jiří Zavázal a Ivana Štenglová. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že možná podjatost může vzniknout u soudce zpravodaje Jana Musila, který však není manželem Ivany Štenglové. Z důvodu opatrnosti se k věci vyjádřil též soudce Ústavního soudu Vladimír Kůrka, jehož manželka je soudkyní Nejvyššího soudu. Jmenovanému soudci není známo, že by jeho manželka, působící na trestním úseku, rozhodovala spor z úseku civilního. Jen na okraj lze v souvislosti s uvedeným poznamenat, že v případech, kdy má soudce Kůrka rozhodovat ve věcech, v nichž u Nejvyššího soudu rozhodovala jeho manželka, je zcela pravidelně čtvrtým senátem vylučován z dalšího rozhodování.
Lze tedy uzavřít, že na základě stěžovatelem formulované námitky podjatosti, nelze mít o nestrannosti, ať již soudce zpravodaje nebo Vladimíra Kůrky jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 370/04, II. ÚS 105/01, II. ÚS 105/01 a další). Stěžovatelem vznesené námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát IV. Ústavního soudu nevyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2011
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu