ECLI:CZ:US:2011:3.US.3724.11.1
sp. zn. III. ÚS 3724/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu navrhovatele Ing. L. M., směřujícího proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. září 2011 č. j. 56 EXE 169/2011- 42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 12. prosince 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. září 2011 č. j. 56 EXE 169/2011- 42, a to pro porušení článku 2 odst. 2 a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud zjistil, že tomu tak není.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.
Z mnoha předchozích řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl (viz např. sp. zn. IV. ÚS 255/08), je přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Navíc bylo zjištěno, že stěžovatel od roku 2005 adresoval Ústavnímu soudu řadu návrhů, které sice splňovaly formální požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem, ale byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné (viz např. sp. zn. III. ÚS 330/05, sp. zn. II. ÚS 75/06 nebo sp. zn. I. ÚS 1764/07). Z toho lze dovodit, že požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovateli již dostatečně známy. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil ještě před podáním ústavní stížnosti.
Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Protože stěžovateli byly již dříve poskytnuty informace o tom, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, shledal soudce zpravodaj v posuzované věci důvody pro přiměřenou aplikaci podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2011
Jan Musil
soudce Ústavního soudu