infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 08.11.2011, sp. zn. IV. ÚS 1433/11 [ nález / VÝBORNÝ / výz-3 ], paralelní citace: N 190/63 SbNU 211 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:4.US.1433.11.2

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu

Právní věta Každý adresát je odpovědný za existenci reálné adresy, na které je povinen si zajistit přijímání písemností. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto právo však není samoúčelné a Ústavní soud považuje za opodstatněné žádat od účastníka řízení, který se domáhá ochrany svých procesních práv na ústavní úrovni, aby osvědčil, že se o ni sám snažil, resp. sám vyvinul očekávatelné úsilí směřující k účinnému hájení svých práv. Zaměstnanec správního úřadu, byť jakkoliv erudovaný, nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2011:4.US.1433.11.2
sp. zn. IV. ÚS 1433/11 Nález Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného - ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. IV. ÚS 1433/11 ve věci ústavní stížnosti E. M. proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 163232/2005-6371, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit za poskytnuté služby elektronických komunikací peněžitou částku s příslušenstvím, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, se sídlem Šumavská 33, 602 00 Brno, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., se sídlem Novodvorská 994, 142 21 Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 163232/2005-6371 se ruší, neboť postupem předcházejícím jeho vydání došlo k porušení práv stěžovatelky zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podanou dne 17. 5. 2011 a doplněnou dne 8. 6. 2011 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen "ČTÚ"), kterým jí bylo uloženo zaplatit za poskytnuté služby elektronických komunikací částku 16 958,50 Kč s příslušenstvím. 2. Z vyžádaného správního spisu vedeného ČTÚ k č. j. 163232/2005-6371 vyplynulo, že správní řízení bylo zahájeno k návrhu obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., neboť stěžovatelka neuhradila navrhovatelce vyúčtování služeb GSM za zúčtovací období od 20. 10. 2003 do 19. 2. 2004. V návrhu byla uvedena adresa stěžovatelky v T., na kterou jí správní orgán zaslal dne 27. 12. 2005 vyrozumění o zahájení správního řízení. Poštovní zásilka se vrátila zpět s poznámkou, že adresát se odstěhoval (č. l. 3/11); podle výpisu z centrální evidence obyvatel však šlo o adresu trvalého pobytu stěžovatelky platnou od 15. 12. 1986 (č. l. 4/12). Správní orgán proto ustanovil stěžovatelce opatrovníka pro řízení, kterým se stala Z. K., zaměstnankyně ČTÚ, (č. l. 5/13) a vyrozumění o zahájení správního řízení a rozhodnutí o ustanovení opatrovníka doručil veřejnou vyhláškou ve smyslu §25 odst. 1 a 2 správního řádu, tj. vyvěšením obou písemností v místě obvyklým po dobu 15 dnů. Po uplynutí této lhůty správní orgán ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrhu vyhověl a zavázal stěžovatelku povinností uhradit společnosti T-Mobile částku ve výši 16 958,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 679 Kč. Rozhodnutí doručené opatrovníkovi dne 8. 2. 2006 nabylo právní moci dne 28. 2. 2006. 3. V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s postupem ČTÚ, tvrdila, že není zřejmé, na jakou adresu jí úřad zaslal oznámení o zahájení správního řízení a jakým způsobem a zda vůbec zjišťoval její pobyt. Uvedla, že byla a je hlášena k trvalému pobytu na adrese v T., což je rodinný dům ve vlastnictví I. a M. K., v domě navíc bydlel a bydlí bratr stěžovatelky M. K. ml. Stěžovatelka namítla, že pokud se ČTÚ spokojil se závěrem, že je neznámého pobytu, mohl jí ustanovit opatrovníka z okruhu jejích rodinných příslušníků, a nikoliv svého zaměstnance, který navíc svoji funkci vykonával pouze formálně. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkázala na právní závěry nálezové judikatury Ústavního soudu zabývající se totožnou problematikou. K věci samé uvedla, že si není vědoma existence dluhu, který by měla vůči společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a ani nebyla vyrozuměna o postoupení pohledávky společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., která ji nyní vymáhá. 4. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, kterému Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a usnesením ze dne 21. 7. 2011 č. j. IV. ÚS 1433/11-23 vykonatelnost napadeného rozhodnutí ČTÚ odložil do rozhodnutí o ústavní stížnosti. 5. Český telekomunikační úřad ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. 6. 2011 navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Uvedl, že stěžovatelka byla vyrozuměna o zahájení správního řízení na adrese uvedené v návrhu, která byla totožná s adresou na účastnické smlouvě (T.). Zásilka byla vrácena zpět s informací doručovací pošty, že adresát je na uvedené adrese neznámý. ČTÚ ověřil adresu stěžovatelky v centrální evidenci obyvatel, jinou adresu však nezjistil, a proto v souladu s podmínkami stanovenými v §16 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ustanovil stěžovatelce opatrovníka. Účastník řízení zdůraznil, že jeho postup v řízení nebyl pouze formální, ale v mezích svých možností se pokoušel zjistit, kde se stěžovatelka zdržuje. K výběru a ustanovení opatrovníka uvedl, že z dostupných informací neměl možnost zjistit rodinné příslušníky stěžovatelky, a odmítl, že by ustanovení opatrovníka z řad zaměstnanců bylo v rozporu s požadavky správního řádu platného v době rozhodování. Skutečnost, že opatrovník nepodal opravný prostředek, podle účastníka řízení neznamenala, že by řádně neplnil svoji funkci; pokud opatrovník považoval vydané správní rozhodnutí za správné, bylo by kontraproduktivní podávat opravný prostředek; ze správního spisu je navíc zřejmé, že důvody pro podání věcných nebo procesních námitek nebyly dány. Účastník řízení připomněl, že správní řízení nebylo vedeno z moci úřední, kdy by se dal teoreticky presumovat konflikt zájmů, ale šlo o soukromoprávní spor stěžovatelky s poskytovatelem služeb elektronických zařízení. 6. Vedlejší účastník v podání ze dne 12. 10. 2011 prohlásil, že se k věcné stránce případu nebude vyjadřovat. 7. V replice ze dne 26. 10. 2011 stěžovatelka setrvala na své argumentaci obsažené v ústavní stížnosti a zopakovala, že role opatrovníka-zaměstnance ČTÚ ve správním řízení byla pouze formální, z čehož vyplývá, že se jí nemohlo dostat a také nedostalo spravedlivého procesu. Upozornila na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, podle které opatrovník-zaměstnanec není schopen dobře a účinně hájit zájmy zastupovaného, a na ustanovení §32 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ukládající správnímu orgánu povinnost ustanovit opatrovníkem osobou vhodnou, což dle stěžovatelky nemůže být zaměstnanec úřadu, který vede správní řízení. 8. Podle §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, přičemž Ústavní soud měl za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. 9. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná. 10. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. 11. Tvrzení stěžovatelky, že se o napadeném rozhodnutí ČTÚ dověděla až v souvislosti s exekucí vedenou na její majetek, kdy při návštěvě pobočky Komerční banky, a. s., v Otrokovicích dne 11. 5. 2011 zjistila, že její bankovní účet byl obstaven, Ústavní soud ověřil ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 23 EXE 689/2011. Z jeho obsahu je patrno, že k návrhu obchodní společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., oprávněné na základě smlouvy o postoupení pohledávek, soud usnesením ze dne 21. 3. 2011 č. j. 23 EXE 689/2011-19 nařídil exekuci na majetek stěžovatelky k vymožení povinnosti uložené jí označeným rozhodnutím ČTÚ a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. Ten exekučním příkazem ze dne 28. 4. 2011 č. j. 103 Ex 08807/11-12 rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky u příslušné pobočky Komerční banky. Při doručování písemností soudu a soudního exekutora nebyla stěžovatelka na adrese v T. zastižena a tyto písemnosti byly doručeny v souladu s ustanovením §49 odst. 4 o. s. ř. (vyvěšením od 19. 5. 2011 do 20. 6. 2011, č. l. 52). Podle plné moci a úředního záznamu založených v exekučním spisu stěžovatelka zmocnila dne 12. 5. 2011 k zastupování v exekučním řízení advokáta, jehož zmocněnec následující den nahlédl do předmětného spisu za účelem identifikace exekučního titulu a seznámení se s jeho obsahem (č. l. 22 a 23). 12. Ústavní soud tak vzal za prokázané (a nikým nezpochybněné) tvrzení stěžovatelky, že se o existenci napadeného rozhodnutí dověděla poprvé dne 13. 5. 2011, přičemž tento den byl rozhodný pro určení počátku běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost podána dne 17. 5. 2011, je nepochybné, že byla podána včas. 13. K otázce přípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud již dříve zaujal stanovisko, že je-li podstatou ústavní stížnosti právě otázka, zda orgán veřejné moci postupoval správně, když a jak stěžovateli ustanovil opatrovníka, přičemž z toho důvodu nebylo předmětné rozhodnutí stěžovateli nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně svých práv, je taková ústavní stížnost přípustná [srov. nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233)]. 14. Po přezkoumání postupu ČTÚ v řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, Ústavní soud dospěl k závěru o důvodnosti ústavní stížnosti, vycházeje přitom z dále uvedených úvah týkajících se ustavování opatrovníka pro řízení. 15. Rozhodováním orgánů veřejné moci o ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, se Ústavní soud zabýval opakovaně, ustáleně přitom vycházeje z právních názorů vyslovených ve vztahu k pravomoci obecných soudů při výkladu a aplikaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu (§29 odst. 3 o. s. ř.), plně dopadajících v tomto směru i na pravomoc správního orgánu [§16 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., resp. §32 odst. 2 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb.]. Pro orgány veřejné moci bez rozdílu platí, že zákonná ustanovení upravující možnost ustanovení opatrovníka nemohou být používána jen z důvodu urychleného vyřízení věci, ale nepřítomnému účastníkovi je třeba zajistit ochranu jeho zájmů a základních práv. V zájmu dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 2 Listiny Ústavní soud klade důraz na aktivní přístup soudu či správního orgánu při zjištění skutečného místa pobytu účastníka řízení a za zásadně nevhodné považuje, je-li opatrovník ustanoven z řad osob podřízených orgánu veřejné moci, který vede řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171), nález sp. zn. I. ÚS 3267/07 ze dne 9. 6. 2008 (N 106/49 SbNU 555), nález sp. zn. II. ÚS 2966/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 34/56 SbNU 383), nález sp. zn. IV. ÚS 2992/08 ze dne 19. 5. 2010 (N 109/57 SbNU 397), dostupné rovněž v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz]. 16. V projednávané věci byla stěžovatelka vyrozuměna o zahájení správního řízení obesláním na adresu v T., která byla (a je) zároveň adresou jejího trvalého pobytu. ČTÚ tuto adresu ověřil dotazem v centrální evidenci obyvatel, tutéž adresu stěžovatelka uvedla ve smlouvě s poskytovatelem elektronických komunikací. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla žádné argumenty, ze kterých by bylo zřejmé, zda se v době doručování předmětné poštovní zásilky v místě trvalého bydliště zdržovala, či zda se skutečně odstěhovala (jak vyplývá z poznámky poštovní doručovatelky na doručované zásilce), resp. se dlouhodobě zdržovala na jiné (a jaké) adrese, případně že požádala doručovací poštu o dosílání zásilek na jinou adresu, dospěl Ústavní soud k závěru, že za takové situace nelze ČTÚ vytknout formální přístup při zjišťování stěžovatelčina pobytu. 17. Právní úprava doručování vychází ze zásady, že každý adresát je odpovědný za existenci reálné adresy, na které je povinen si zajistit přijímání písemností. Přestože správní řád z roku 1967 neobsahoval tak podrobná pravidla pro doručování fyzickým osobám jako nyní platná právní úprava, i tehdy platilo, že nebylo-li možné písemnost uložit (za situace, kdy adresát nebyl zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržoval), bylo možné doručit písemnost osobě neznámého pobytu veřejnou vyhláškou, jak se také v projednávané věci stalo. 18. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítla, se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto právo však není samoúčelné a Ústavní soud považuje za opodstatněné žádat od účastníka řízení, který se domáhá ochrany svých procesních práv na ústavní úrovni, aby osvědčil, že se o ni sám snažil, resp. sám vyvinul očekávatelné úsilí směřující k účinnému hájení svých práv. Nic takového však stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdila. Tyto skutkové okolnosti proto výrazně odlišují její věc od případů, na které v ústavní stížnosti poukázala (poznámka pod čarou č. 1). 19. Jinak je tomu však při ustanovení opatrovníka pro řízení, je-li jím osoba podřízená orgánu, který vede řízení. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí označil takové řešení za zásadně nevhodné s ohledem na možný konflikt mezi povinnostmi opatrovníka-zaměstnance vůči zaměstnavateli na straně jedné a vůči účastníkovi řízení na straně druhé. Uvedl, že funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby do důsledku hájil zájmy nepřítomného a vedl za něho celý spor tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Z hlediska dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků řízení tak Ústavní soud odmítá, aby orgány veřejné moci hledaly opatrovníky v řadách svých zaměstnanců, byť by jejich odborná erudice byla nezpochybnitelná [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2992/08 (viz výše) a řada dalších]. 20. Při výběru osoby opatrovníka klade Ústavní soud důraz na to, aby to byla osoba, která je schopna skutečně reprezentovat zájmy účastníka. Ve své rozhodovací praxi doporučil, aby taková osoba byla hledána především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného (poznámka pod čarou č. 2), nicméně v této souvislosti je třeba zdůraznit, že nejde o limitující pokyn Ústavního soudu, neboť pátrání po osobě blízké se může jevit jako výrazně neefektivní, zvláště nemá-li orgán veřejné moci povědomí o její existenci např. z předchozí úřední činnosti, ze spisové dokumentace či z jiných dostupných informačních zdrojů. Za takové situace je na orgánu veřejné moci, aby pečlivě uvážil okruh osob, ze kterých vybere a ustanoví účastníku řízení opatrovníka, dbaje přitom na vyloučení kolize jeho zájmů se zastupovaným. Zaměstnanec správního úřadu, byť jakkoliv erudovaný, nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. 21. V dalším řízení má ČTÚ prostor pro nové opětovné posouzení podmínek pro ustanovení opatrovníka pro řízení ve světle právních závěrů v nálezové judikatuře Ústavního soudu vyslovených. Jeho případný budoucí (aktuální situací podmíněný) výběr okruhu osob, ze kterých by měl být opatrovník vybrán a ustanoven (samozřejmě s výjimkou zaměstnanců ČTÚ) závisí na posouzení všech okolností případu a Ústavní soud ho svým nálezem nikterak nepředjímá. 22. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadené rozhodnutí podle §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil. ------------------- 1) Nález sp. zn. II. ÚS 2966/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 34/56 SbNU 383), nález sp. zn. I. ÚS 3267/07 ze dne 9. 6. 2008 (N 106/49 SbNU 555), nález sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171) 2) Nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233)

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:4.US.1433.11.2
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 1433/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 190/63 SbNU 211
Populární název Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu
Datum rozhodnutí 8. 11. 2011
Datum vyhlášení 22. 11. 2011
Datum podání 17. 5. 2011
Datum zpřístupnění 24. 11. 2011
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán ČESKÝ TELEKOMUNIKAČNÍ ÚŘAD
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 500/2004 Sb., §32 odst.2 písm.d
  • 71/1967 Sb., §16 odst.2
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3, §49 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
Věcný rejstřík účastník řízení
opatrovník
doručování/ve správním řízení
zaměstnanec
správní orgán
pobyt
telekomunikace
střet zájmů
exekuce
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1433-11_2
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 72083
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23