ECLI:CZ:US:2011:4.US.3351.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3351/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Danou Novákovou, advokátkou, AK se sídlem Nádražní 2229/54, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2011, čj. 15 Co 469/2008-125 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 3 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž soud nepřipustil vedlejší účastenství JUDr. M. N. na straně žalovaného (stěžovatele).
Stěžovatel uvedl, že v řízení před obecnými soudy je žalován správcem konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., o zaplacení 6 000,- Kč. Jeho spor je však součástí dalších řízení, která jsou vedena proti ostatním členům rodiny, otci JUDr. M. N. a matce JUDr. D. N., a předmětná částka je po rodinných příslušnících vymáhána dvakrát; v konečném výsledku při součtu všech žalovaných částek hrozí rodině stěžovatele ekonomická újma nejméně v částce 4 831 269,- Kč s příslušenstvím. Z uvedeného tak vyplývá, že s ohledem na ekonomické postavení a ochranu dobrého jména celé rodiny měl vedlejší účastník zcela mimořádný právní zájem na výsledku projednávaného soudního sporu a stěžovatel považuje za zcela nepřijatelné jak po stránce právní, tak morální, aby mu obecný soud podporu formou vedlejšího účastenství ze strany JUDr. M. N. odepřel. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel stručně osvětlil důvody, které vedly k zahájení sporu, a připojil kritiku výkonu práva ze strany žalobce jako současného správce konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 11 C 207/2007 Ústavní soud zjistil, že v řízení mezi Ing. Petrem Sedláčkem, správcem konkurzní podstaty BOS, a. s., a žalovaným stěžovatelem oznámil JUDr. M. N. vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Svůj postup odůvodnil tím, že podle důvodů žaloby jeho manželka JUDr. D. N. jako bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce BOS, a. s., neměla údajně postupovat s odbornou péčí a zapříčinila, že žalovaný získal na úkor konkursní podstaty majetkový prospěch. V případě úspěchu žalobce by dle vedlejšího účastníka hrozil celé rodině finanční dopad, neboť z důvodu trvající finanční závislosti syna by se musel na úhradě vymáhané částky podílet.
Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením nepřipustil vedlejší účastenství JUDr. M. N. na straně žalovaného. Vyložil, že rozhodnutí soudu ve věci nemůže nijak ovlivnit jeho právní postavení, neboť ze skutečnosti, že žalovaný je jeho synem a je na otci ekonomicky závislý, může vyplývat nejvýše hospodářský zájem na vítězství žalovaného ve sporu. Právní zájem na výsledku nelze dle krajského soudu shledat ani v zájmu na ochraně cti a dobrého jména JUDr. M. N. a jeho rodiny, neboť takový výklad by mohl vést k absurdním závěrům, kdy do soudního řízení budou vstupovat celé rodiny, protože ze subjektivního hlediska budou moci soudní výrok vztahovat ke své osobě. Tento závěr je pak ještě více zřejmý v řízeních, jejichž předmětem jsou práva a povinnosti majetkové povahy. Podle krajského soudu nelze též citový a morální zájem vedlejšího účastníka zaměňovat s právním zájmem na vítězství žalovaného ve sporu.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Z vlastní databáze rozhodnutí čtvrtý senát Ústavní soudu zjistil, že napadené rozhodnutí již ústavnímu přezkumu podrobil. Učinil tak na základě ústavní stížnosti JUDr. M. N., vedené pod sp. zn. IV.ÚS 1788/11, kterou usnesením ze dne 9. 11. 2011, čj. IV.ÚS 1788/11-21 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že "Krajský soud v Brně v napadeném usnesení přesně rozvádí, z jakého důvodu dospěl k závěru o nepřipuštění vedlejšího účastenství stěžovatele v předmětném řízení. Správně uvádí, že stěžovatel (pozn. rozumí se JUDr. M. N.) neprokázal právní zájem na výsledku sporu, resp. prokazuje zájem nejvýše hospodářský, event. citový a morální. Skutečnost, že stěžovatel se bude podílet na úhradě vymáhané částky, nebude-li jeho syn jako žalovaný v soudním řízení úspěšný, nelze ani podle náhledu Ústavního soudu v žádném případě považovat za změnu v jeho právním postavení, protože soudní rozhodnutí mu nezakládá, nemění ani neruší žádná práva či povinnosti. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud též ve z hlediska právního stejné věci, o níž rozhodoval pod sp. zn. I. ÚS 2378/11.
Ústavní soud rovněž neshledal, "že by obecné soudy ignorovaly skutečnost, že spor žalovaného (syna stěžovatele) je součástí dalších řízení, které jsou vedeny proti ostatním členům rodiny stěžovatele, a to zejména vůči jeho manželce, kdy stěžovatel tvrdí, že předmětná částka 6.000,- Kč je po jeho rodinných příslušnících vymáhána dvakrát a v konečném výsledku jeho rodině hrozí při součtu všech žalovaných částek ekonomická újma nejméně v částce 4.831.269,- Kč s příslušenstvím. Ústavní soud, stejně jako v již uvedené věci sp. zn. I. ÚS 2378/11, konstatuje, že tato skutečnost s rozhodováním o připuštění nebo nepřipuštění vedlejšího účastenství stěžovatele do řízení vedeného správcem konkurzní podstaty proti žalovanému nesouvisí, neboť se bezprostředně nevztahuje k předmětu sporu v souzené věci, resp. je spojena s výše uvedenými hospodářskými, citovými a morálními zájmy, které nelze s právním zájmem na výsledku sporu zaměňovat."
Pro posouzení nyní projednávané věci bylo rozhodné, že ústavní stížnost stěžovatele se z hlediska vymezení jejího předmětu, rozhodné materie a ústavněprávní argumentace zcela identifikovala se stížností vedlejšího účastníka, JUDr. M. N., o níž Ústavní soud již rozhodl; usnesení je dostupné v el.podobě na http://nalus.usoud.cz. Na důvodech, pro které byla ústavní stížnost vedlejšího účastníka odmítnuta, čtvrtý senát Ústavního soudu setrval i v projednávané věci, neboť neshledal nic, co by jej přimělo se od nich odchýlit. Pro účely projednávané věci tak zcela postačí na obsah usnesení ze dne 9. 11. 2011 čj. IV.ÚS 1788/11-21 a právní závěry v něm vyložené a shora citované odkázat se shodným závěrem, že právo na soudní ochranu, resp. spravedlivý proces, podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy stěžovateli upřeno nebylo a k zásahu do práv zaručených Listinou a Úmluvou nedošlo.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu