ECLI:CZ:US:2012:1.US.1970.12.1
sp. zn. I. ÚS 1970/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Dial Telekom, a. s. se sídlem v Praze 8, Křižíkova 36a/237, zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 94/2012 ze dne 16. března 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, jakož i článků 2 a 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, napadeného usnesení a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 116/2011 ze dne 1. 12. 2011 bylo tímto rozhodnutím soudu I. stupně řízení o vyklizení nemovitosti, v němž měl stěžovatel postavení žalovaného, po zpětvzetí žaloby žalobcem pro vyklizení předmětné nemovitosti stěžovatelem po podání žaloby, podle §96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno a stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 9 280,- Kč. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud ustanovením §146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. s odůvodněním, že důvodnost žaloby je třeba z pohledu uvedeného ustanovení posuzovat výhradně z procesního hlediska, tedy zda žalovaný stěžovatel uspokojil žalobce, aniž by bylo nutno zkoumat, zda takovou právní povinnost skutečně měl. Odvoláním stěžovatele napadený výrok o nákladech řízení následně odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím s náležitým odůvodněním jako věcně správné podle §219 o. s. ř. potvrdil a stěžovateli stanovil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 960,- Kč, přitom opakovaně zdůraznil, že při aplikaci ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř. se důvodnost žaloby posuzuje pouze z hlediska procesního, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě s odkazem na skutkové okolnosti dané věci, které podrobně popisuje, oponuje závěru obecných soudů o důvodnosti podané žaloby s tím, že soudy se nezabývaly materiální stránkou sporu a rozhodovaly pouze formálně.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě, kdy, jak nutno dodat, obecné soudy postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí i judikaturou, stalo a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tak lze zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu