ECLI:CZ:US:2012:1.US.2907.12.1
sp. zn. I. ÚS 2907/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele R. A., zastoupeného Mgr. Pavlem Fryšákem, advokátem se sídlem Olomouc, Tomkova 57/27, o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. dubna 2012 č. j. 2 To 94/2012-29 a Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. března 2012 č. j. 5 Pp 3/2012-15, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu zbytku trestů odnětí svobody. Poukázal na své rozhodnutí vést v budoucnu řádný život a zejména se řádně starat o syna, který se narodil po jeho vzetí do vazby a je vychováván babičkou, dále na své řádné chování a jeho kladné hodnocení ředitelem věznice. Poněvadž na uvedené nebyl soudy vzat zřetel, cítí se jejich postupem dotčen v právu zakotveném v čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Dále v ústavní stížnosti označil nález Ústavního soudu, jenž se institutem podmíněného propuštění z výkonu trestu zabýval, a vyslovil přesvědčení, že podle jeho obsahu a závěrů mělo být při rozhodování o návrhu soudy postupováno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 3. 2012, kterým byla zamítnuta žádost odsouzeného (nyní stěžovatele) o podmíněné propuštění z výkonu zbytku trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a 6 měsíců a zbytku souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 5 let, a opodstatněně podanou stížnost proti jeho výroku zamítl, když shodně se závěry učiněnými soudem I. stupně konstatoval, že v současné době podmínky pro vyhovění žádosti odsouzeného dány nejsou (§331 odst. 1 trestního řádu). Jestliže se odsouzený v ústavní stížnosti dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2011 sp. zn. III. ÚS 1735/10 a z tohoto cituje mj. že "podmíněné propuštění v sobě obsahuje nástroje pro pokračování resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby...", pak nutno poukázat na obsah odůvodnění napadených usnesení, kde k zamítnutí žádosti vedla soudy mj. skutečnost, že právě odsouzenému byla již jednou dána příležitost "v resocializaci pokračovat", když byl podmíněně propuštěn z předcházejícího výkonu trestu, ten však danou příležitost očekávaným způsobem nevyužil, naopak se dopustil opět trestné činnosti.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu