ECLI:CZ:US:2012:1.US.339.11.1
sp. zn. I. ÚS 339/11
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů - ze dne 11. října 2012 sp. zn. I. ÚS 339/11 ve věci ústavní stížnosti V. H. proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2010 č. j. 9 C 45/2010-88, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o vydání bezdůvodného obohacení, za účasti Okresního soudu v Písku jako účastníka řízení a M. M. jako vedlejší účastnice řízení.
I. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2010 č. j. 9 C 45/2010-88 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2010 č. j. 9 C 45/2010-88 se ruší.
III. Náhrada nákladů vedlejší účastnici se nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 2 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem (§30 odst. 1 §31 odst. 1 a 2, §34 a 72 zákona o Ústavním soudu) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Písku (dále též jen "okresní soud") s tvrzením, že postupem okresního soudu bylo porušeno jeho ústavní právo vyplývající z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tj. právo na soudní ochranu zaručující mu, že se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle něj mu okresní soud zamítnutím žaloby o vydání bezdůvodného obohacení právo na soudní ochranu fakticky odepřel, pakliže současně seznal, že mu přísluší právo na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému subjektu, ovšem v jiné výši.
2. K předmětné věci stěžovatel uvedl, že se v řízení před okresním soudem domáhal proti vedlejší účastnici vydání bezdůvodného obohacení, kterého se jí dostalo na jeho úkor tím, že bez právního důvodu a bez poskytnutí náhrady užívá jeho pozemek jako jediný přístup a příjezd do své garáže. Již v žalobě tvrdil, že stejně takovým způsobem užívá jeho pozemek dalších pět vlastníků garáží, přitom vůči nim uplatnil samostatné nároky v jiných řízeních, případně s nimi uzavřel dohodu. Vedlejší účastnice namítala, že jí svědčí vydržené právo věcného břemene, okresní soud její argumentaci neuznal a vyzval stěžovatele, aby blíže specifikoval rozsah užívání jeho pozemku vedlejší účastnicí. Stěžovatel vysvětloval soudu, že jeho pozemek užívá vedlejší účastnice s dalšími pěti vlastníky sousedících garáží, že on sám k ničemu pozemek užívat nemůže, tudíž je jeho pozemek vlastníky garáží konzumován celý. Po vlastnících garáží požadoval vydání bezdůvodného obohacení, jehož výši odhadl na 18 800 Kč ročně, po každém z vlastníků požadoval 3 133 Kč za rok a žalobou uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení za dva roky zpětně, k prokázání svých tvrzení navrhl důkazy; okresní soud důkazy neprovedl a žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal, že by vedlejší účastnice užívala pozemek celý. Podle stěžovatele současně neposkytnutí náhrady za protiprávní užívání cizí věci, resp. odmítnutí práva na přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení z titulu bezprávního užívání cizí věci současně znamená porušení ústavního práva na ochranu vlastnictví vyplývajícího z čl. 11 Listiny. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel také vyslovil názor, že vyloučení dvoustupňového principu soudního procesu je zřejmě v rozporu s principy spravedlivého procesu, neboť dvojinstančnost je jedním ze základních pilířů soudního řízení v demokratickém režimu.
3. Relevantní znění příslušných článků Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Ustanovení čl. 11:
1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Ustanovení čl. 36 odst. 1:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
4. Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice.
5. Okresní soud odpověděl, že se k ústavní stížnosti nevyjadřuje a odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
6. Vedlejší účastnice popsala vývoj právních vztahů ke garáži a k pozemkům a uvedla, že vlastníci garáží se snažili se stěžovatelem jednat o odkupu přístupového pozemku či jiné úpravě vztahů, ke konečné dohodě nedošlo. Ke sporu připomenula, že stěžovatel v postavení žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, proto nemůže obstát jeho námitka o porušení ústavního práva na soudní ochranu. Podle jejího názoru je z obsahu ústavní stížnosti zřejmé, že stěžovatel se snaží využít Ústavní soud jako další procesní instanci, přičemž ona má za to, že jednostupňové soudnictví ve věcech objektivně bagatelního významu nikterak nevybočuje z ústavních mezí, proto by měla být ústavní stížnost odmítnuta. Současně vedlejší účastnice požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
7. Vyjádření okresního soudu a vedlejší účastnice zaslal Ústavní soud stěžovateli na vědomí a k případné replice, spolu se žádostí o souhlas s případným upuštěním od ústního jednání. Stěžovatel reagoval sdělením, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí.
8. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 7 C 34/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2010 domáhal vůči M. Š. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. 1560/14 bez právního důvodu. Žalovaná, jako vlastnice garáže, tento pozemek užívá k přístupu a příjezdu k ní, společně s vlastníky dalších 5 garáží. Po provedeném dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2011 č. j. 7 C 34/2010-57 uložil žalované povinnost zaplatit stěžovateli částku 760 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. Soud vzal za prokázané, že maximálně využitelná část pozemku pro žalovanou (a dalších 5 vlastníků garáží) je plocha o rozloze 114 m2 (pozn. v průběhu ústního jednání dne 30. 3. 2011 právní zástupce žalované uvedl, že byl vypracován geometrický plán o využitelnosti části pozemku, který je ve spisu sp. zn. 9 C 45/2010), že se žalovaná bezdůvodně obohatila o částku, která odpovídá 1/6 (s ohledem na celkový počet vlastníků garáží) nájemného za pozemek ve výši podle cenových předpisů. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 2. 2012 sp. zn. I. ÚS 1451/11 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
9. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 12 C 34/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2010 domáhal vůči H. K. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. 1560/14 bez právního důvodu. Žalovaná, jako vlastnice garáže, tento pozemek užívá k přístupu a příjezdu k ní, společně s vlastníky dalších 5 garáží. Po provedeném dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 24. 3. 2011 č. j. 12 C 34/2010-50 uložil žalované povinnost zaplatit stěžovateli částku 760 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že z geometrického plánu pořízeného ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 45/2010 má za prokázanou maximální využitelnost pozemku pouze v rozsahu 114 m2, že žalovaná ho využívá v rozsahu 1/6, tudíž výše náhrady z titulu bezdůvodného obohacení odpovídá částce 380 Kč (sc. ročně) při výši nájemného 20 Kč za 1 m2. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 17. 4. 2012 sp. zn. IV. ÚS 1452/11 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
10. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 6 C 44/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2010 domáhal vůči L. M. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. 1560/14 bez právního důvodu. Žalovaný, jako vlastník garáže, tento pozemek užívá k přístupu a příjezdu k ní, společně s vlastníky dalších 5 garáží. Po provedeném dokazování, včetně místního šetření, okresní soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2011 č. j. 6 C 44/2010-55 uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku 760 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. V odůvodnění kromě jiného uvedl, že část pozemku v rozsahu 114 m2 užívají vlastníci 6 garáží a nelze přesně stanovit, kudy a konkrétně kdo z nich jezdí, takže nejde stanovit náhradu za užívání pozemku jinak než jednou šestinou z náhrady za pozemek o výměře 114 m2. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 1614/11 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
11. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 4 C 46/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2010 domáhal vůči L. M. a H. M. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. 1560/14 bez právního důvodu. Žalovaní, jako vlastníci garáže, tento pozemek užívají k přístupu a příjezdu k ní, společně s vlastníky dalších 5 garáží. Po provedeném dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2011 č. j. 4 C 46/2010-62 uložil žalovaným povinnost zaplatit stěžovateli částku 760 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. Soud provedl důkaz geometrickým plánem, ze kterého zjistil rozsah užívání pozemku (114 m2), a přiznal stěžovateli částku ve výši 1/6 obvyklého nájemného. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 1378/11 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
12. Ve všech těchto případech okresní soud konstatoval, že žalovaní užívají stěžovatelův pozemek bez právního důvodu a uložil jim povinnost zaplatit poměrnou část majetkového prospěchu, který jim vzniká tímto užíváním.
13. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 6 C 45/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2010 domáhal vůči F. V. a A. V. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. 1560/14 bez právního důvodu. Žalovaní, jako vlastníci garáže, tento pozemek užívají k přístupu a příjezdu k ní, společně s vlastníky dalších 5 garáží. Okresní soud vydal dne 26. 2. 2010 platební rozkaz č. j. 6 C 45/2010-10, jímž uložil žalovaným povinnost zaplatit požadovanou částku; platební rozkaz nabyl dne 3. 4. 2010 právní moci.
14. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 9 C 45/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2010 domáhal vůči M. M. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. 1560/14 bez právního důvodu. Žalovaná, jako vlastnice garáže, tento pozemek užívá k přístupu a příjezdu k ní, společně s vlastníky dalších 5 garáží. Po provedeném dokazování zaměřeném na zjištění právního důvodu užívání pozemku a rozsahu užívání okresní soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2010 č. j. 9 C 45/2010-88 žalobu v celém rozsahu zamítl (tento rozsudek napadl stěžovatel posuzovanou ústavní stížností). Důvodem zamítnutí žaloby bylo zjištění, že stěžovatel uplatněný nárok dovozuje z toho, že žalovaná užívá celý jeho pozemek, resp. z toho, že užívá sice jen (přesně nevymezenou) část pozemku, avšak stěžovatel neprokázal, a to ani po poučení podle §118a odst. 3 občanského soudního řádu, jakou část pozemku žalovaná užívá, tudíž stěžovatel neprokázal, že žalované vzniká užíváním celého pozemku bezdůvodné obohacení. Ve spisu okresního soudu je na č. l. 60-61 založena kopie geometrického plánu č. 5444-119/2919, kterým byl pozemek parc. č. 1560/14 rozdělen na pozemek parc. č. 1560/41 o výměře 28 m2 a na pozemek parc. č. 1560/42 o výměře 114 m2, při ústním jednání dne 9. 12. 2010 právní zástupce žalované uvedl, že si ho nechali vypracovat vlastníci garáží a byl jím z celého pozemku oddělen díl, který jedině lze používat pro přístup ke garážím (pozemek parc. č. 1560/42). I přes poučení okresního soudu stěžovatel setrval na stanovisku, že žalovaná užívá celý pozemek, což posléze upřesnil tak, že sice netvrdí, že žalovaná užívá celý pozemek, ale tvrdí, že užíváním pozemku tím, že ho žalovaná užívá k přístupu ke garáži, je konzumován celý pozemek.
15. Se zřetelem k výše uvedenému Ústavní soud hodnotil, zda v postupu okresního soudu v předmětné věci (s přihlédnutím k paralelně probíhajícím sporům) nedošlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, a dospěl k závěru, že k porušení práva na spravedlivý proces došlo, je tudíž žádoucí poskytnout stěžovateli ústavněprávní ochranu. K zásahu do základního práva došlo takovým postupem okresního soudu, jímž nebyly primárně vzaty v úvahu podmínky tzv. objektivní kumulace několika procesních nároků (celkem šesti), kdy stěžovatelovy žaloby směřovaly vůči několika žalovaným, přičemž stěžovatel se domáhal přisouzení několika nároků spolu skutkově souvisejících, tj. byly dány zcela zjevně podmínky pro spojení věcí podle §112 občanského soudního řádu, což se sekundárně projevilo v absurdním vyústění do rozhodnutí obsahově patřících do tří skupin:
- plné vyhovění nároku - platební rozkaz ze dne 26. 2. 2010 č. j. 6 C 45/2010-10,
- částečné vyhovění žalobě - rozsudek ze dne 30. 3. 2011 č. j. 7 C 34/2010-57, rozsudek ze dne 24. 3. 2011 č. j. 12 C 34/2010-50, rozsudek ze dne 22. 4. 2011 č. j. 6 C 44/2010-5, rozsudek ze dne 28. 2. 2011 č. j. 4 C 46/2010-62,
- zamítnutí žaloby - rozsudek ze dne 16. 12. 2010 č. j. 9 C 45/2010-88.
16. K porušení práva na spravedlivý proces v posuzované věci došlo i postupem okresního soudu ukládajícím stěžovateli prokázat, že vedlejší účastnici vzniká bezdůvodné obohacení užíváním celého pozemku, ač ve spise je založena kopie geometrického plánu č. 5444-119/2919, zpracovaného žalovanými vlastníky garáží, přičemž z tohoto důkazu byl v dalších 4 stěžovatelových sporech dovozen rozsah užívání pozemku. Podle Ústavního soudu je postup okresního soudu v této věci výronem nepřípustného formalismu, ač jde o typickou situaci, na kterou pamatuje ustanovení §136 občanského soudního řádu, který stanoví, že lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
17. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadený rozsudek Okresního soudu v Písku podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní soud takto rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť stěžovatel a okresní soud výslovně souhlasili s upuštěním od ústního projednání; za této situace, jakož i s přihlédnutím k pozici vedlejší účastnice [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 642/03 ze dne 17. 6. 2004 (N 79/33 SbNU 259)] nepřihlédl Ústavní soud k jejímu sdělení, že s upuštěním od případného ústního jednání nesouhlasí.
18. Právo na náhradu nákladů vedlejší účastnici Ústavní soud nepřiznal, neboť neshledal důvody, kromě jiného též s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti, pro postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.