ECLI:CZ:US:2012:2.US.2363.12.1
sp. zn. II. ÚS 2363/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele P. Č., advokátem nezastoupeného, směřujícím proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 2 As 146/2011-119, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť se jím cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2011, č. j. 10 A 74/2010-86, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory. Kasační stížnost shledal nedůvodnou s tím, že obecnou povinnost zaplatit soudní poplatek, kterým se účastníci podílejí na nákladech soudního řízení, prolamuje institut osvobození. To je ale vázáno na splnění podmínek stanovených zákonem, jimž stěžovatel nedostál. Městský soud tak osvobození stěžovateli nepřiznal právem. Stěžovatel s rozsudkem Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a ve svém podání proti němu vznesl celou řadu výhrad.
Než se ale Ústavní soud mohl zabývat jejich obsahem, musel návrh posoudit z hlediska formálních náležitostí, které na něj klade zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou.
Stěžovatel zkoumaný návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Přitom Ústavnímu soudu v minulosti předložil již desítky návrhů prezentovaných jako ústavní stížnost, kdy postupuje v tomto směru shodně a zákon o Ústavním soudu vědomě ignoruje. V rámci předchozích řízení (např. věc sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10, II. ÚS 289/11, atd.) byl přitom opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinném zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o následcích nesplnění těchto výzev. Například řízení vedené pod sp. zn. II. ÚS 1638/12 Ústavní soud ukončil odmítnutím návrhu pro absenci potřebného zastoupení, přičemž příslušné usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 6. 2012. Přesto hned dne 25. 6. t. r. vypravil k Ústavnímu soudu návrh nyní posuzovaný, který je koncipován zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňuje ani základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj