infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31.05.2012, sp. zn. III. ÚS 1762/12 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:3.US.1762.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:3.US.1762.12.1
sp. zn. III. ÚS 1762/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Jakubem Šotníkem, advokátem AK se sídlem Šikulova 17, 635 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2012 č. j. 3 Ads 14/2012 - 13, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. května 2012, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2012 č. j. 3 Ads 14/2012 - 13, a to pro porušení článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2012 č. j. 3 Ads 14/2012 - 13 byl zamítnut návrh žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2011 č. j. 57 A 84/2011-19 (výrok pod bodem I) a dále byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o předmětné kasační stížnosti, a dále, aby prostřednictvím zvoleného zástupce konkrétně vymezil důvody, na nichž zakládá svůj návrh na zrušení označeného rozsudku. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá vadné hodnocení provedených důkazů, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci, jakož i nesprávné právní posouzení věci, které vedlo k zamítnutí návrhu stěžovatele. Stěžovatel je toho názoru, že pouhé tvrzení Nejvyššího správního soudu, že stěžovatel v poměrně dávné minulosti vlastnil nemovitý majetek a současně byl majitelem několika bankovních účtů, nemůže spravedlivě odůvodňovat jeho rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta k řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud byl podle stěžovatele povinen posuzovat majetkové poměry stěžovatele toliko k době podání kasační stížnosti a návrhu na ustanovení advokáta, a nikoli zpětně do minulosti, a to zvláště za situace, kdy stěžovatel tvrdil, že již tyto účty ani předmětné nemovitosti nevlastní a ani jiným způsobem s nimi nedisponuje. Libovůli v rozhodování Nejvyššího správního soudu spatřuje stěžovatel také v odůvodnění jeho usnesení, v němž se Nejvyšší správní soud odvolává na §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") s konstatováním, že přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Nejvyšší správní soud prý interpretuje předmětné ustanovení soudního řádu správního extenzivně, neboť o "výjimečnosti" a "zvlášť závažných důvodech" dotčené ustanovení soudního řádu správního nehovoří. Rovněž tvrzení Nejvyššího správního soudu, podle kterého stěžovatel neunesl procesní povinnost doložit soudu, že nemá dostatečné prostředky na úhradu právního zastoupení, považuje stěžovatel za nepodložené, neboť byl nucen dokládat skutečnosti, které nastaly v minulosti, a nikoli skutečnosti, které jsou rozhodné v době podání kasační stížnosti, resp. návrhu na ustanovení advokáta. III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel brojí především proti výroku pod bodem I usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel namítá, že Nejvyšší správní soud nesprávně zjistil skutkový stav i nesprávně věc právně posoudil. Tím prý Nejvyšší správní soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatele dle čl. 36 odst. 1 na soudní ochranu a spravedlivý proces a dle čl. 37 odst. 2 Listiny na právní pomoc. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "jednoduchého" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy), stojící mimo soustavu obecných soudů (článek 91 Ústavy) není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "jednoduchého" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Především je třeba uvést, že stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že Nejvyšší správní soud nesprávně cituje ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu plyne, že tento soud se otázkou naplnění podmínek citovaného ustanovení zabýval a k výroku, kterým zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel neunesl svou procesní povinnost doložit soudu, že nemá dostatečné prostředky na úhradu právního zastoupení pro řízení o kasační stížnosti, ani nepředložil soudu žádné konkrétní podklady pro svá tvrzení, která v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu vyznívají nepřesvědčivě a nevěrohodně. Soud nemůže zjišťovat tyto skutečnosti z úřední povinnosti, neboť zásada vyšetřovací se zde neuplatní. Vzhledem k tomu, že plné osvobození od soudních poplatků má být podle zákonné dikce §36 odst. 3 s. ř. s. "výjimečným" procesním krokem, pro nějž musí existovat zvlášť závažné důvody, Nejvyšší správní soud nemohl za daných okolností stěžovatelově návrhu na ustanovení zástupce vyhovět. Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Pokud jde o námitku stěžovatele, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, je třeba v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu uvést, že čl. 37 odst. 2 Listiny zakotvuje právo na to, aby se každý mohl nechat v řízení zastupovat osobou s právnickým vzděláním, která účastníku poskytne potřebnou právní pomoc tam, kde je jí potřeba. Toto právo však neobsahuje požadavek na to, aby právní pomoc byla zajištěna rozhodnutím soudu a bezplatně. Na straně druhé nelze v některých případech uvedené právo realizovat jiným způsobem, přičemž podmínky, za jakých se tak děje, stanoví zákon (v daném případě §35 odst. 8 s. ř. s.). Stěžovatel ústavnost uvedeného zákonného ustanovení nenapadá (obdobně sp. zn. III. ÚS 1709/09, sp. zn. III. ÚS 1345/11). Právo na právní pomoc ve formě bezplatného zastoupení v soudním řízení je vázáno na nemajetnost účastníka řízení a na potřebu ochrany jeho práv. Jestliže bylo v řízení zjištěno, že tyto podmínky, resp. jednu z nich, účastník nesplňuje, toto právo mu nepřísluší. Tím není dotčeno jeho právo zvolit si pro dané řízení svého zástupce. K tomu je nutno dodat, že v řízeních, kde není povinné zastoupení advokátem, nemusí být účastník zastoupen a právo na právní pomoc garantované Listinou se vyčerpává poučovací povinností soudů. V této souvislosti je možné odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 684/05, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že není porušením práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením §30 odst. 2 o. s. ř. (v daném případě §35 odst. 8 s. ř. s.). V dané věci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce splněny nejsou. Pokud stěžovatel potřebuje v soudním řízení právní pomoc (ust. §105 odst. 3 s. ř. s.), může si ji sám zajistit tím, že by si zvolil zástupce z řad advokátů. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud odepřel stěžovateli právo na právní pomoc. Právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (srov. sp. zn. II. ÚS 3802/11). Právo na spravedlivý proces by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se Nejvyšší správní soud v rámci řízení předpoklady ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků, podrobně zabýval a své rozhodnutí, tedy proč stěžovateli nebyl ustanoven zástupce v řízení o kasační stížnosti, řádně odůvodnil. V žádném případě tedy nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že se Nejvyšší správní soud návrhem stěžovatele nezabýval řádně a věcně, protože právo na spravedlivý proces rozhodně nelze vykládat jako právo na procesní úspěch (srov. sp. zn. Pl. ÚS 36/93, sp. zn. I. ÚS 2474/09). Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:3.US.1762.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1762/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 31. 5. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 5. 2012
Datum zpřístupnění 11. 6. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §35 odst.8, §36 odst.3, §105 odst.3
  • 99/1963 Sb., §132, §30 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík advokát/ustanovený
správní soudnictví
důkaz/volné hodnocení
poplatek/osvobození
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1762-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 74623
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23