ECLI:CZ:US:2012:3.US.2199.12.1
sp. zn. III. ÚS 2199/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. B. a Mgr. J. B., obou zastoupených JUDr. Danielem Balounem, advokátem v Klatovech, Komenského 4, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. dubna 2012 č. j. 4 EC 551/2011-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelé navrhli zrušení shora uvedeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím, ve kterém jako žalovaní neuspěli. Jednalo se o plnění povinnosti zaplatit žalobci (občanskému sdružení Golf Club Hořehledy) členské příspěvky stanovené výborem žalobce.
Podle stěžovatelů bylo vydáním tohoto rozsudku porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé tvrdí, že jim byla odňata možnost nést důkazní břemeno k rozhodným tvrzením a byli tak "odsouzeni k neúspěchu ve věci". Postupem okresního soudu měl být porušen princip rovnosti účastníků řízení, v důsledku čehož stěžovatelům nebyla poskytnuta ochrana dobré víry promítající se do otázky zavinění sporu a otázky náhrady nákladů řízení. Podle stěžovatelů okresní soud také nepřípustným způsobem zasáhl do autonomie sdružení při řešení členských záležitostí, když svým výkladem dotvářel stanovy žalobce. Stěžovatelé mají za to, že ačkoli se jedná o tzv. bagatelní věc, řízení před okresním soudem bylo zatíženo takovými vadami, které mají ústavněprávní dimenzi. Z těchto důvodů stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.
Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatelé argumentují porušením základního práva na spravedlivý proces, podstatou ústavní stížnosti je jen jejich polemika se skutkovými a právními závěry okresního soudu. Stěžovatelé sice zmínili porušení zásadních principů spravedlivého procesu, avšak tato porušení nedokládají relevantními ústavněprávními argumenty. Jejich tvrzení zůstala zcela v rovině podústavního práva (otázka odhlášky členství stěžovatelů v golfovém klubu žalobce). Stěžovatelé tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.
Tvrzení stěžovatelů o porušení principů spravedlivého procesu neodpovídá skutečnosti, jak vyplývá z obsahu napadeného rozsudku, kterým byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit žalobci 5 500 Kč s příslušenstvím. Při svém rozhodování okresní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. K tvrzení stěžovatelů, že ještě před koncem roku 2009 ukončili své členství u žalobce, a tudíž je povinnost uhradit příspěvek za rok 2010 nestíhá, okresní soud uvedl, že bylo na nich, aby své tvrzení prokázali, neboť žalobce obdržení jakéhokoli projevu ukončení členství popíral. Pokud stěžovatelé v návrhu na výslech svědkyně uplatnili i zcela nové tvrzení - totiž, že právě tato svědkyně připravila a odeslala předmětnou odhlášku - jedná se o tvrzení, které je v rozporu s jejich dosavadními tvrzeními, podle kterých odhlášku připravil a odeslal stěžovatel Mgr. J. B. Okresní soud konstatoval, že následná změna tvrzení stěžovatelů jednak vyvolává důvodné pochyby o jeho pravdivosti a jednak toto nové tvrzení bylo uplatněno až po uplynutí zákonné koncentrační lhůty, která skončila s prvním jednáním. Ústavní soud v dalších podrobnostech odkazuje na pečlivě odůvodněný rozsudek okresního soudu.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení okresního soudu, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatelů, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry okresního soudu o konkrétních detailech předmětného sporu. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelé neztotožňují se závěry odvolacího soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08, IV. ÚS 697/09 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci v žádném případě neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu