ECLI:CZ:US:2012:3.US.2422.09.2
sp. zn. III. ÚS 2422/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Ing. F. L., právně zastoupeného JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 23, proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 2. 2008 sp. zn. 9 T 114/2002, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2008 sp. zn. 8 To 143/2008, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 8 Tdo 1654/2008, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Tachově, jako účastníků řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 8 odst. 2, článkem 36 odst. 1 a článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž mělo dojít k porušení článku 2 odst. 2, článku 4 odst. 1 a článku 4 odst. 1 Listiny.
Z Centrální evidence obyvatel Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dne 25. 11. 2010 zemřel. Právní zástupce stěžovatele tuto skutečnost Ústavnímu soudu nesdělil.
Podle ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle §107 odst. 1, věta prvá občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle §107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Fyzická osoba ztratí způsobilost být účastníkem řízení svou smrtí (§7 odst. 2 občanského zákoníku).
Protože stěžovatel poté, co bylo řízení před Ústavním soudem zahájeno, zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení, Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení o ústavní stížnosti pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které v řízení jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právního nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že v trestním řízení porušily obecné soudy jeho ústavně zaručené právo nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon; dále mělo být porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces, jakož i základní právo na rovnost účastníků v trestním řízení. Z povahy těchto práv plyne, že jde o práva, jež jsou podle ústavního práva vázána na osobu stěžovatele, a tudíž nepřecházejí na jeho právní nástupce.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu s odkazem na ustanovení §107 odst. 5 občanského soudního řádu zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu