ECLI:CZ:US:2012:3.US.3709.11.1
sp. zn. III. ÚS 3709/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o vyloučení soudce Ústavního soudu Vladimíra Kůrky z projednávání ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem Praha 1, Těšnov 1163/5, vedené pod sp. zn. III. ÚS 3709/11, takto:
Soudce Vladimír Kůrka je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3709/11.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byla dne 9. prosince 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2011 č. j. 28 Cdo 444/2011-217, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2010 č. j. 23 Co 337/2010-188 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. ledna 2010 č. j. 27 C 475/2007-168. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s podnětem k tomu, aby Ústavní soud přezkoumal ústavnost ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
II.
Ústavní stížnost byla přidělena k vyřízení III. senátu Ústavního soudu. Soudce III. senátu Vladimír Kůrka s odvoláním na platný Rozvrh práce Ústavního soudu předložil věc k rozhodnutí IV. senátu o jeho vyloučení z projednávání této věci z důvodu překážky dané tomuto soudci ve vztahu k účastníkovi řízení, resp. jeho zástupci. Soudce Vladimír Kůrka ve svém prohlášení ze dne 19. ledna 2012 uvedl, že stěžovatel Ing. P. P. je jeho blízkým přítelem již z dob středoškolských studií, se kterým se pravidelně stýká a také jeho zástupce JUDr. Pavla Pileckého zná osobně (nejen "služebně") z dob jeho soudcovského působení u Okresního soudu v Mostě. Tyto okolnosti jsou dle názoru Vladimíra Kůrky objektivně způsobilé vyvolat nejen vnější pochybnosti o jeho nepodjatosti, nýbrž i z pohledu subjektivního by dle jeho názoru nebylo případné, aby v této věci působil jako soudce.
III.
Podle ustanovení §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům, nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý, přičemž toto své prohlášení odůvodní. V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, nález č. 127, str. 429).
Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998).
IV. senát vzal v úvahu tvrzení obsažená v prohlášení soudce Vladimíra Kůrky k věci, k níž se cítí podjatý z důvodu vztahu ke stěžovateli i k jeho právnímu zástupci, a má za to, že podmínky pro vyloučení soudce Vladimíra Kůrky z projednávání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu jsou ve vztahu ke stěžovateli splněny. Ve vztahu k právnímu zástupci stěžovatele se soud již splněním podmínek nezabýval, a to s ohledem na závěr o důvodnosti vyloučení soudce ve vztahu ke stěžovateli.
Z uvedených důvodů IV. senátu Ústavního soudu nezbylo, než soudce Vladimíra Kůrku z projednání a rozhodování věci podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyloučit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu