infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.2012, sp. zn. III. ÚS 4175/12 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:3.US.4175.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:3.US.4175.12.1
sp. zn. III. ÚS 4175/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. N., zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem Čs. legií 1364/20, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2012 č. j. 4 Cmo 19/2012-102 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2011 č. j. 13 Cm 1132/2010-73, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2012, napadá stěžovatel obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že napadenými rozhodnutími, jakož i řízením, které jim předcházelo, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny spatřuje stěžovatel v tom, že mu obecné soudy neposkytly řádné poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu je podle názoru stěžovatele nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, neboť z něj není patrné, které důkazy soud vzal za základ svých skutkových zjištění, nevypořádal se s údajnými rozpory v provedených důkazech a nevysvětlil, proč některé z důkazů hodnotil a jiné nikoli. Z výše uvedených důvodů považuje proto stěžovatel napadené rozhodnutí za překvapivé. II. Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje: Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu stěžovatele proti žalovanému J. M. o zaplacení částky 9 958,18 eur s příslušenstvím jako smluvní pokuty. Důvodem zamítnutí žaloby bylo, že žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo neporušil. Vrchní soud v Praze rozsudek krajského soudu potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, přičemž předmět díla (tesařské a betonářské práce) a cena díla jsou ve smlouvě řádně vymezeny. Pro případ porušení smluvních povinností byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta. Termín provádění díla byl stanoven s ohledem na dobu realizace stavby DOC MERCURY v Českých Budějovicích od 18. 4. 2006 do srpna 2006, nebo až do ukončení díla. Práce na stavbě skončily v září 2006, později odpovědný pracovník stěžovatele žalovanému žádné práce na stavbě nezadával, sdělil mu, že pro něj již žádnou práci nemá a že mohou odcestovat domů. Neúčastí na stavbě tak žalovaný nemohl porušit smluvní povinnosti a nevznikl nárok na smluvní pokutu. III. Po zvážení námitek stěžovatele o údajné protiústavnosti napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. K námitce stěžovatele, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, resp. neprovedl důkaz výslechem jím navrženého svědka B. J., přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, z jakého důvodu ho odmítl jako nadbytečný, Ústavní soud pokládá za nutné připomenout: Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Lze tedy stěžovateli přisvědčit v tom směru, že pokud obecný soud neodůvodní neprovedení důkazů, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho též v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Jak ovšem také vyplývá z judikatury Ústavního soudu (srov. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 publ. in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, č. 43, sv. 52, str. 431) spravedlivým procesem se rozumí ucelený řetězec postupů vedoucích ke spravedlivému rozhodnutí. Jinými slovy řečeno, každé dílčí pochybení soudu v rámci zákonem stanoveného procesního postupu nemusí být posuzováno jako porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Méně závažné porušení samo bez dalšího nemusí být důvodem k intervenci Ústavního soudu a zrušení napadených rozhodnutí. Zásah do základních práv stěžovatele tak musí dosahovat jistého stupně intenzity, aby byl způsobilý přivodit změnu rozhodnutí obecných soudů. Podobně se Ústavní soud vyjádřil i v usnesení sp. zn. III. ÚS 2666/10, v němž konstatoval, že musí jít o relevantní pochybení, tedy o pochybení natolik závažné, že může vést až k nespravedlivému rozhodnutí. Požadavek Ústavního soudu na explicitní zdůvodnění, spojený s kasací napadených rozhodnutí, by za této situace mohl mít význam, pokud by bylo možné obecným soudům zároveň vytknout např. "extrémní" hodnocení důkazů. Tak tomu v dané věci nebylo. Přestože postup soudu prvního stupně, který nezdůvodnil neprovedení konkrétního důkazu, nebyl z čistě formálního hlediska v pořádku (to ostatně připustil v odůvodnění svého rozhodnutí i odvolací soud), v tomto konkrétním případě nebyl natolik závažný, aby zpochybnil spravedlnost celého řízení a jeho výsledku. Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:3.US.4175.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 4175/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 12. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 31. 10. 2012
Datum zpřístupnění 10. 1. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §120, §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo navrhovat důkazy a vyjádřit se k důkazům
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík odůvodnění
důkaz
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-4175-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 77357
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22