infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.04.2012, sp. zn. III. ÚS 537/12 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:3.US.537.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:3.US.537.12.1
sp. zn. III. ÚS 537/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva Křižíkova 19, se sídlem Křižíkova 2628/19, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem společnosti Schlesinger a Martének, advokáti, v. o. s. se sídlem 664 67 Bratčice č. p. 137, adresa pro doručování: Slovákova 11, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. listopadu 2011 č. j. 26 Cdo 881/2010-284, proti části výroku pod bodem I rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2009 č. j. 42 Co 381/2008-242 potvrzujícího výrok pod body IV a VI rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku pod body III až X rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2007 č. j. 24 C 152/2003-162, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 2, odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR. Porušení výše označených základních práv a Ústavy spatřuje stěžovatel v údajně nesprávné aplikaci příslušných hmotně právních ustanoveních právních norem, zejména v odmítnutí aplikace ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., v platném znění, ačkoli se jich stěžovatel v průběhu řízení "výslovně dovolával" a dále v nesprávném postupu obecných soudů, které v pravomocně skončeném řízení odmítly provést stěžovatelem navržené důkazy. Stěžovatel nesouhlasí s názorem dovolacího soudu, že jeho dovolání byl nucen odmítnout, neboť jím formulované dovolací důvody, taxativním způsobem uvedené v ustanovení §241a o. s. ř., shledal natolik vágně vymezené, že nebylo možné z obsahu dovolacích námitek zjistit, o jaký dovolací důvod se konkrétně jedná. Tvrdí, že jako dovolací důvod vymezil nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], neboť odvolací soud sice "dospěl ke správnému právnímu závěru, že stěžovateli jako vlastníku domu, v němž se nachází družstevní byty žalovaných nájemců, vznikl nárok na zaplacení nájemného za léta 1999 až 2002, avšak výši tohoto nároku v rozporu s §696 občanského zákoníku odmítl posoudit...". Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká, že mu "upřel nárok na zaplacení úhrady nájemného z předmětných družstevních bytů v rozsahu převyšujícím předpis nájemného z roku 1995 a na zaplacení záloh na úhradu služeb spojených s nájmem družstevních bytů". II. Jak se zjišťuje z připojených listin, Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2007 č. j. 24 C 152/2003-162 žalobu stěžovatele proti žalovaným o zaplacení stěžovatelem vyčíslených částek, jako rozdílu mezi úhradami nájemného a úhradou služeb placených nájemci družstevních bytů z předmětného domu na ul. Křižíkova 19 v Ostravě ve vlastnictví stěžovatele za dobu od prosince roku 1999 do konce roku 2002 a výší obvyklého nájemného ve srovnatelných nedružstevních bytech, zčásti zamítl (výrok pod bodem III až VI rozsudku) a zčásti řízení zastavil (výrok pod bodem I). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní jsou členy Bytového družstva Křižíkova 19, jehož právního předchůdce řádně požádali o převod bytů jimi užívaných do svého vlastnictví. Stěžovatel tuto svoji povinnost nesplnil, naopak i nadále s nimi jednal, jakoby žalovaní členy družstva nebyli, přičemž stěžovatel do konce rozhodného období neprovedl vyúčtování nákladů za služby spojené s bydlením v předmětném domě. Následně provedené vyúčtování bylo neplatné - neobsahovalo konkrétní položky představující náklady na užívání společných prostor a nebytových prostor pronajatých stěžovatelem a nebyly jím rovněž zohledněny zálohové úhrady za tyto služby placené žalovanými. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaní v rozhodném období platili stěžovateli za užívání bytů platby ve výši a struktuře stanovené předpisem nájemného právním předchůdcem stěžovatele v roce 1995. Stěžovatel předkládáním nájemních smluv neakceptujících platný právní stav se podle názoru soudu prvního stupně dopouští vůči žalovaným šikanózního jednání spočívajícího ve zneužití vlastnického práva k předmětnému domu, přičemž je nepochybné, že pokud by stěžovatel svoji povinnost bezplatně převést byty v předmětném domě do vlastnictví žalovaných řádně splnil, nebyli by žalovaní povinni platit stěžovateli žádné nájemné. Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body III, IV, V a VI potvrdil jako věcně správný, změnil ho v nákladových výrocích a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neboť žalovaným svědčilo jako členům družstva v rozhodném období právo nájmu družstevních bytů. Nárok uplatněný stěžovatelem neshledal proto odvolací soud důvodným, neboť výše úhrady za užívání družstevního bytu a zejména její tvorba a způsob jejího zvyšování se řídí jinými pravidly, než u bytů v soukromém či obecním vlastnictví. Dovolací soud konstatoval v napadeném usnesení, že proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 28 184,- Kč s příslušenstvím, není dovolání přípustné a proti zbývající části potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. uvedl, že přichází v úvahu pouze v případě střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu, což v projednávané věci zjištěno nebylo. Otázkou přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se nemohl dovolací soud zabývat, neboť dovolatel jednoznačně nevymezil jím uplatněný dovolací důvod. III. Jádro stěžovatelovy argumentace představuje nesouhlas s právními závěry, k nimž dospěly obecné soudy na základě provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění. Obecné soudy, podle stěžovatelova názoru, svým postupem nepřípustně zasáhly do jeho vlastnického práva způsobem, který odporuje ústavně zaručeným právům, a porušily i jeho právo na právní ochranu a právo na spravedlivý proces. Údajně mu upřely právo na zaplacení toho, co mu žalovaní za užívání bytů nezaplatili na nájemném a na spotřebovaných službách spojených s jejich užíváním. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR a dospěl k závěru, že není opodstatněná. Za důvod ústavní stížnosti považuje stěžovatel odepření ochrany jeho vlastnickému právu a porušení základních principů spravedlivého procesu, neboť obecné soudy prý nepřihlédly k jím tvrzeným skutečnostem, opomenuly zohlednit relevantní ustanovení právních předpisů a nevyvodily z nich adekvátní závěry, přičemž odmítly provést jím navržený důkaz - znalecký posudek, kterým by podle podkladů stěžovatele byl uskutečněn "kontrolní výpočet nájemného a služeb spojených s bydlením u jednotlivých žalovaných za rozhodné období podle vyhlášky č. 85/1997 Sb." K tomu je třeba uvést, že pouze obecným soudům, a v konečné fázi především Nejvyššímu soudu, přísluší provádět výklad zákonných norem, tj. interpretaci "jednoduchého" práva. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do nezávislého rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet. Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze za situace, když obecné soudy poruší ústavně zaručená práva např. tím, že se při interpretaci předmětného ustanovení právního předpisu dopustí svévole, své rozhodnutí neodůvodní, odůvodnění nepůsobí přesvědčivě a příčí se pravidlům logiky, je výrazem přepjatého formalismu či jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti. K takovému závěru ovšem Ústavní soud v projednávaném případě nedospěl. Stěžovatel v ústavní stížnosti toliko pokračuje v polemice s obecnými soudy, a dožaduje se přezkumu Ústavním soudem v postavení další soudní instance, jíž však svým ústavním vymezením není. K jednotlivým stěžovatelovým námitkám lze podotknout, že převážně jde o námitky, které byly uplatněny již v předcházejícím řízení, s nimiž se obecné soudy náležitě vypořádaly. Z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, že se všemi spornými otázkami velmi podrobně zabývaly a své závěry opřely o příslušná zákonná ustanovení, která standardním způsobem vyložily. S ohledem na tuto skutečnost nepovažuje Ústavní soud za nezbytné znovu se k jednotlivým námitkám vyjadřovat, neboť by jenom opakoval argumentaci obecných soudů, postačí proto odkázat v tomto směru na odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí. Obecné soudy také srozumitelně vyložily, že nebylo možné vyhovět žalobě stěžovatele i s ohledem na konstrukci žalobního návrhu. Ústavní soud přezkoumal námitku, podle níž dovolací soud "nesprávně odmítl dovolání jako nepřípustné", a je nucen konstatovat, že názor stěžovatele nesdílí. Naopak je to právě stěžovatel, kdo desinterpretuje závěry Nejvyššího soudu, přičemž jim přičítá význam, který ve skutečnosti nemají, ve snaze zvrátit pro něj nepříznivé rozhodnutí. Je zcela zřejmé, že stěžovatel jednoznačným způsobem nevymezil dovolací důvod, v důsledku tohoto postupu tak neumožnil dovolacímu soudu posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel mimo jiné dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu s ohledem na výše naznačené nezbývá než uzavřít, že neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo mu tedy než projednávanou ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:3.US.537.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 537/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 4. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 2. 2012
Datum zpřístupnění 9. 5. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §696
  • 85/1997 Sb.
  • 99/1963 Sb., §241a, §237 odst.1 písm.c, §120, §132, §157 odst.2, §137
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík dokazování
důkaz/volné hodnocení
nájemné
dovolání/důvody
družstvo/bytové
náklady řízení
dovolání/přípustnost
dovolání/otázka zásadního právního významu
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-537-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 74098
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23