ECLI:CZ:US:2012:3.US.548.12.1
sp. zn. III. ÚS 548/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Č., zastoupené Mgr. Milanem Špičkou, advokátem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 24 Co 2047/2011-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 6. února 2012, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. února 2012, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí, dne 11. 12. 2001 byla proti stěžovatelce podána žaloba o zaplacení 121 885,12 Kč. Stěžovatelka byla v době řízení mimo ČR, neboť pobývala od 24. 9. 2000 do 9. 2. 2007 v Kostarice, kde si odpykala trest odnětí svobody v době od června 2001 do 23. 12. 2006. V této době byla v kontaktu s českým konzulem v Kostarice, avšak o probíhajícím řízení se nedozvěděla. V rámci řízení jí byl ustanoven opatrovník, a to zaměstnankyně Městského soudu v Praze. Stěžovatelka má za to, že opatrovnice byla ustanovena pouze formálně, a proto bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Domáhá se proto, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí o exekuci k vymožení povinnosti dle jejího názoru nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 6.2 003 č. j. 25 C 153/2003-38, neboť rozhodnutí jí nebylo nikdy doručeno, a proto není pravomocné, a tudíž nemůže být po stránce formální ani materiální vykonatelné.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Jeho úkolem tudíž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základních práv či svobod, zaručených ústavním pořádkem (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Primárně je třeba zdůraznit, že je nutné souhlasit s názorem obecných soudů, že v rámci exekučního řízení není možné, aby obecné soudy přezkoumávaly procesní rozhodnutí učiněná v předcházejícím nalézacím řízení, neboť stěžovatelkou vznesená námitka může být řešena v nalézacím řízení o opravném prostředku proti vykonávanému usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 2002 sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod poř. č. 62). Stěžovatelka proto měla bránit svá práva v rámci nalézacího řízení, tj. napadnout vykonávané rozhodnutí obecného soudu řádným opravným prostředkem, příp. ústavní stížností (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2380/08, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Závěrem lze konstatovat, že napadená rozhodnutí obecných soudů v konkrétní projednávané věci nelze označit jako svévolná či excesivní a jimi provedenou interpretaci podústavního práva lze tudíž považovat za ústavně konformní. Obecné soudy svým procesním postupem a interpretací podústavního práva nezasáhly do žádného z ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, jejichž porušení se v ústavní stížnosti dovolávala.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu