ECLI:CZ:US:2012:3.US.971.10.1
sp. zn. III. ÚS 971/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. R., právně zastoupeného JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem Třída 9. května 1282, 390 02 Tábor, proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 1. února 2010 sp. zn. 43 Nt 2505/2010, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 4. 2010 a doplněna podáním, Ústavnímu soudu doručeným dne 7. 6. 2011, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného příkazu k domovní prohlídce. Domnívá se, že byla porušena jeho základní práva na ochranu soukromého a rodinného života, na nedotknutelnost obydlí a na důvěrnost soukromých písemností, zakotvená v článku 10 odst. 2 a v článcích 12 a 13 Listiny základních práv a svobod.
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel především v tom, že domovní prohlídka byla provedena před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon, aniž by byly splněny podmínky pro provedení daného úkonu jako "neodkladného a neopakovatelného" ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu a aniž by takové posouzení bylo zevrubně odůvodněno v příkazu k domovní prohlídce. Vydanému příkazu stěžovatel dále vytýká, že neobsahuje ani přibližně, jaké předměty a důkazy mají být prohlídkou vyhledány.
V doplňujícím podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 7. 6. 2011, uvádí stěžovatel řadu dalších dílčích výtek, vztahujících se ke způsobu provádění domovní prohlídky a k protokolaci tohoto úkonu, např.:
* domovní prohlídky se prý zúčastnil také příslušník Vojenské policie nprap. V. P., ačkoliv v soudním příkazu je uvedeno, že "prohlídku provede policejní orgán OŘ Praha 1";
* o provedení domovní prohlídky prý existují dva protokoly, jeden je psán rukou a druhý na počítači, jejich obsahy prý nejsou shodné co do počtu osob, které se prohlídky zúčastnily;
* věci nalezené při prohlídce prý nejsou v protokolu dostatečně popsány a identifikovány, nelze prý rozlišit, které z nich byly nalezeny při domovní prohlídce, a které při ohledání místa činu, jež probíhalo ve stejné době jako prohlídka.
II.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
III.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu k ní přiložených listin, jakož i z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 2505/2010, který si Ústavní soud vyžádal, se zjišťuje:
Policejní orgán Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, Služba kriminální policie a vyšetřování, prováděl postupem před zahájením trestního stíhání pod č. j. ORI 1109/TČ-2010-001178 šetření pro podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Podezření bylo založeno na poznatku, že na internetových stránkách byla zveřejněna nabídka k prodeji součástí vojenské útočné pušky používané Armádou ČR a lovecké pušky, přičemž uvedené kontaktní informace naznačovaly, že nabídku zveřejnil K. R. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel").
Na návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (sp. zn. 1 ZN 296/2010) vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. února 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2505/2010 příkaz k domovní prohlídce rodinného domu č. p. X v obci C., v němž bydlel stěžovatel. Příkaz se vztahoval též k prohlídce prostor a přilehlých pozemků k domu náležejících. Domovní prohlídka se uskutečnila dne 1. 2. 2010 za přítomnosti stěžovatele a jeho manželky J. R. a nezúčastněné osoby R. V. Při prohlídce byl nalezen samopal Sa vzor 58, lovecká zbraň, tři kusy zbraní domácí výroby, různé součásti zbraní, ostré náboje, 596 gramů sušeného konopí a další předměty.
Z důvodu místní příslušnosti bylo následné trestní stíhání vedeno Okresním státním zastupitelstvím ve Znojmě (sp. zn. ZT 115/2010), stěžovatel byl m. j. stíhán jako obviněný též pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku.
IV.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy ČR), ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu právo přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině práva jednoduchého. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, pokud napadeným rozhodnutím skutečně došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod konkrétního stěžovatele. V posuzovaném případě k závěru o porušení stěžovatelových základních práv nelze dojít.
V podrobnostech lze k námitkám stěžovatele uvést:
Stěžovatel protiústavnost zásahu do svých základních práv a svobod, k němuž mělo dojít domovní prohlídkou, vyvozuje zejména z toho, že soudní příkaz k provedení domovní prohlídky byl stižen takovými závažnými vadami, že nemůže z hlediska ústavnosti obstát. Příčinou toho má být především ta skutečnost, že ač podle soudu měla domovní prohlídka představovat neodkladný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu, o takový úkon ve skutečnosti nešlo, resp. soud řádně tento svůj závěr (o neodkladnosti) nezdůvodnil.
Této námitce však nelze přisvědčit.
Nutno předeslat, že v době rozhodování obvodního soudu se dané trestní řízení nacházelo ve stadiu postupu před zahájením trestního stíhání (§158 a násl. tr. řádu). Trestní řád přitom nestanoví podmínku, že domovní prohlídku lze vykonat pouze u podezřelého či obviněného ze spáchání trestného činu. K nařízení domovní prohlídky postačuje podle ustanovení §82 odst. 1 tr. řádu "důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení". Domovní prohlídce se musí podrobit každý, u koho se má tato prohlídka konat, tedy i stěžovatel, který příslušné obydlí skutečně užíval, a který navíc již v té době byl v pozici podezřelého.
Pokud jde o samotný příkaz k domovní prohlídce, tento byl vydán v písemné formě a náležitě odůvodněn, přičemž ani z hlediska obsahového nemá Ústavní soud, co by tomuto příkazu vytknul. Obvodní soud v odůvodnění příkazu nejprve dosti podrobně shrnul, v čem tkví podstata podezření z prověřované trestné činnosti, a následně vyvodil závěr, že existuje důvodné podezření, že by se věci, které jsou hledány, mohly nacházet právě v nemovitostech, které stěžovatel se svou manželkou obýval, resp. užíval. Vzhledem k závažnosti (možné) trestné činnosti a konkrétních skutečností, které dokládají, že se na ní stěžovatel mohl podílet, lze stěží vytýkat orgánům činným v trestním řízení, že se pokusily opatřit důkazy cestou domovní prohlídky.
Namítá-li stěžovatel nedůvodnost, případně neodůvodněnost závěru obvodního soudu, že domovní prohlídka v daném případě byla tzv. neodkladným úkonem, nelze stěžovateli přisvědčit. Obvodní soud svůj závěr ústavně konformním způsobem zdůvodnil odkazem na nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, přičemž z okolností případu je zřejmé, že takové ohrožení by odkladem prohlídky skutečně mohlo vzniknout, pokud by se vyčkávalo na zahájení trestního stíhání. Lze sice uznat, že argumentace soudu je v tomto aspektu poněkud lakonická, avšak přes tuto stručnost je dostatečně jednoznačná a srozumitelná; umožňuje kontrolovat pravé důvody soudního rozhodnutí a hodnotit jejich správnost či nesprávnost.
Jde-li o ostatní stěžovatelovy námitky, týkající se protokolace úkonu a přítomnosti osob při něm, pokládá Ústavní soud za vhodné zdůraznit, že není jeho úkolem provádět minuciózní kontrolu každého dílčího kroku orgánů činných v trestním řízení, je-li prima facie zřejmé, že vytýkaná pochybení nelze kvalifikovat jako protiústavní zásah do základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto nepokládá za potřebné se těmito dílčími a málo závažnými výtkami zabývat; pokud by byly důvodné, je možno je uplatnit v rámci obhajoby v průběhu trestního řízení. Žádné excesy, dosahující ústavněprávní roviny, Ústavní soud neshledal.
Ústavnímu soudu tak nezbývá než shrnout, že předmětný příkaz byl vydán z hlediska svých formálních náležitostí v souladu se zákonem, je řádně odůvodněn, přičemž důvody, o které se opírá, jsou (i) z hlediska ústavnosti plně akceptovatelné. S ohledem na to nelze dospět ani k závěru, že by byla domovní prohlídka provedena neústavním způsobem.
Protože Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu