infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31.01.2012, sp. zn. IV. ÚS 2404/11 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:4.US.2404.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:4.US.2404.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2404/11 Usnesení Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. B., právně zastoupeného JUDr. Jarmilou Brabcovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Darwinova 41, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2010, č.j. 17 Ca 54/2009-31a Nejvyššího správního soudu ze dne 9. května 2011, č.j. 2 As 63/2010-79, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na projednání jeho věci v jeho přítomnosti, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky. Rozhodnutím Správního odboru Městského úřadu Stříbro, ze dne 4. května 2009, č.j. 1003/SPO/09-28-Ši, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení §22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění. O odvolání rozhodl Krajský úřad Plzeňského kraje dne 23. září 2009, pod č.j. DSH/12638/09, jímž napadené správní rozhodnutí potvrdil. Následnou správní žalobu shora citovaným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodnou. Poté stěžovatel podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že již ve správní žalobě brojil proti neústavnímu postupu správního orgánu, který o jeho přestupku rozhodl v jeho nepřítomnosti. Stěžovatel přitom správnímu orgánu zaslal omluvu z ústního projednání, v níž rovněž uvedl důvod - nechtěl se zúčastnit jednání bez svého právního zástupce, který se jednání nemohl zúčastnit pro kolizi s jiným jednáním. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 16/2007-67, v němž se soud zabýval právě problematikou právního zastoupení při jednání před správním orgánem. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí správních soudů zrušil. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 17 Ca 54/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Ze spisu krajského soudu se podává, že správní orgán prvého stupně neposoudil žádný z důvodů, jimiž stěžovatel omlouval svoji nepřítomnost u jednání, za závažný, a proto rozhodl v jeho nepřítomnosti. Městský úřad Stříbro přitom poukázal na to, že stěžovatel, ač předvolání k jednání, nařízené na pondělí 4. května 2009 v 9:00 hod, obdržel již dne 21. dubna 2009, omluvu odeslal poštou teprve dne 30. dubna 2009, tj. poslední pracovní den před jednáním, a tato byla správnímu orgánu doručena až v den jednání, tj. 4. května 2009. Správní orgán nepovažoval omluvu za důvodnou ani učiněnou bezodkladně v souladu s §59 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění. Shodně posoudil námitky v odvolání stěžovatele i krajský úřad. Ten v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že není možné považovat za omluvu nepřítomnosti stěžovatele skutečnost, že se jednání nemůže zúčastnit jeho právní zástupce, za situace, kdy stěžovatel konkrétního právního zástupce nemá - nepředložil-li plnou moc. Krajský úřad dále uvedl, že advokát se může nechat dále zastoupit. Podstatná však podle odvolacího orgánu byla skutečnost, že výše uvedený důvod není relevantní omluvou pro nepřítomnost stěžovatele u jednání. Stěžovatel ve správní žalobě namítl, že advokátovi přísluší právo nechat se dále zastoupit, nikoliv však povinnost. Proto neexistoval důvod, aby jednání nemohlo být odloženo, jednalo se o jedinou omluvu z jednání, a nebylo na místě takový postup hodnotit jako pokus o protahování přestupkového řízení. V kasační stížnosti pak odkazoval, shodně jako v ústavní stížnosti, na výše zmíněný judikát Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Zakotvená základní práva nemají ve všech případech povahu absolutní povinnosti, která by nepřiměřeně zatěžovala orgány veřejné moci, ale i oprávněné z těchto práv. Jedním z takových práv je i právo osoby na účast na jednání, které se jí týká. Neexistuje tedy absolutní povinnost vždy a za všech okolností účastnit se jednání (správního) orgánu, ale výhradně právo. Realizace tohoto práva je, shodně jako i u dalších základních práv, vázána na aktivitu oprávněného. Pokud chce své právo využít, a existuje-li překážka, je na něm, aby tuto překážku překonal nebo o její existenci, a současně požadavku na naplnění práva zúčastnit se jednání, informoval orgán veřejné moci. A aby tak učinil způsobem, který zákon pro takový případ předpokládá. V projednávaném případě nebyl požadavek stěžovatele na odložení jednání o přestupku akceptován právě proto, že stěžovatel existenci překážky řádně nedoložil. Samotné tvrzení o překážce v účasti nebylo, a to zcela oprávněně, způsobilé zabránit projednání věci stěžovatele v jeho nepřítomnosti. Jak správní orgány, tak i soudy v rámci správního soudnictví, zejména pak odůvodnění Krajského soudu v Plzni, zcela jasně a srozumitelně vysvětlily, v čem stěžovatel při realizaci svého práva pochybil. Orgány veřejné moci tak dospěly na základě svých řízení ke správným závěrům, nezkrátily stěžovatele v jeho zaručených právech, a proto Ústavní soud nemá sebemenší důvod posoudit ústavní stížnost jinak, než jako zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že postupem správních soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2012 Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:4.US.2404.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2404/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 31. 1. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 8. 2011
Datum zpřístupnění 16. 2. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Plzeň
SOUD - NSS
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 37 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 200/1990 Sb., §74, §22 odst.1 písm.f
  • 500/2004 Sb., §59, §33
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík přestupek
zastoupení
správní orgán
správní řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2404-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 72981
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23