ECLI:CZ:US:2012:4.US.2460.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2460/11
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. V., právně zastoupené JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Žitná 1575/49, směřující proti postupu Policie České republiky, Obvodního oddělení policie Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. Oddělení hospodářské kriminality, ve věci vedené pod č.j. ORI-26048-6/ČJ-2010-001192-KO, ve spojení s postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, sp. zn. ZN 40/2011, a sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. července 2011, č.j. 3 KZN 1200/2011-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala vydání nálezu, jímž by Ústavní soud uložil shora označenému orgánu Policie České republiky, sepsat záznam dle ustanovení §158 odst. 3 trestního řádu o zahájení úkonů trestního řízení, a současně mu uložil povinnost pokračovat ve vyšetřování oznámeného trestného činu postupem dle ustanovení §158 a násl. trestního řádu; dále se domáhala, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 vykonávat na činností policejního orgánu patřičný dozor; a Městskému státnímu zastupitelství v Praze povinnost výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství. V postupu orgánů veřejné moci shledala porušení svého práva k výsledkům duševní tvůrčí činnosti, zakotvené v čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Výše uvedeným sdělením ze dne 21. února 2011, vyrozuměl policejní orgán stěžovatelku o uložení jejího trestního oznámení ze dne 15. listopadu 2010, na jednatele společnosti MAKUM, s.r.o., PhDr. J. Š., ve věci podezření ze spáchání trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle §270 trestního zákoníku respektive §152 trestního zákona. Po provedení potřebných šetření policejní orgán nezjistil spáchání trestného činu. Stěžovatelka požádala o odstranění závady v postupu policejního orgánu. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ji sdělením ze dne 12. května 2011, č.j. 0 Zn 40/2011-8, informoval, že postup policejního orgánu je plně odůvodněný a v souladu s trestním právem hmotným i procesním. K následné žádosti o výkon dohledu na postup nižšího státního zastupitelství byla stěžovatelka Městským státním zastupitelstvím v Praze vyrozuměna, že v uvedené věci se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu či správního deliktu, a podnět stěžovatelky je nedůvodný.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala, že poté, co s bratry zdědila autorská práva malíře a grafika K. V., obrátil se na ně vydavatel PhDr. J. Š., s návrhem vydání publikace o celoživotní tvorbě K. V. Přestože teprve vyjednávali o podmínkách navržené licenční smlouvy, poskytli vydavateli podklady pro vytištění knihy. Přestože vydavateli, dopisem ze dne 26. srpna 2008, vydání knihy výslovně zakázali, byla kniha vydána. Reprodukce tedy byly užity bez souhlasu; v rozporu s autorským zákonem (č. 121/2000 Sb.), čímž současně mělo dojít ke spáchání trestného činu. Policejní orgán však úkony trestního řízení nezahájil, a ani státní zastupitelství neshledala takový postup za chybný. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila nesouhlas s postupem a závěry orgánů veřejné moci, a proto navrhla vydání výše popsaného rozhodnutí.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, opatřeními týkajícími se věci a se spisem Policie České republiky, č.j. ORI-26048/ČJ-2010-001192-KO, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Především Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad zákonností rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, jestliže nedošlo rozhodnutím těchto orgánů k porušení základních práv a svobod chráněných normami ústavního pořádku České republiky.
K projednávané věci může Ústavní soud odkázat na svá dřívější rozhodnutí, v nichž dovodil, že výrazným znakem právního státu je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem, za nepostradatelné podmínky, že právě stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Zmíněná pravidla představuje trestní řád. Jednání fyzické osoby je třeba považovat za trestný čin, pakliže je za takové označeno zákonem (čl. 39 Listiny). Stát tedy rozhoduje podle takto daných pravidel, přičemž sama úprava těchto otázek není způsobilá porušit žádné základní právo. Pokud stěžovatelka předkládá své námitky či domněnky o tom, že byl spáchán trestný čin, je pouze na příslušných orgánech činných v trestním řízení tyto okolnosti prověřit a posoudit. Přitom neexistuje žádné subjektivní právo na trestní stíhání nebo potrestání jiné osoby; viz například usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 (U 5/7 SbNU 343, též www.nalus.cz). Proto nelze v uložení věci policejním orgánem, které jako oprávněný krok posoudila následně i státní zastupitelství, bez dalšího spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatelky.
V postupu policie ani státních zastupitelství Ústavní soud neshledal pochybení namítané stěžovatelkou. Ani případné pokračování v trestním řízení by, jak z výše uvedeného vyplývá, nemohlo bez dalšího vést k uspokojení požadavku stěžovatelky. Stěžovatelka tedy neuvedla nic, co by svědčilo o naříkaném zásahu do jejích práv.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu