ECLI:CZ:US:2012:4.US.3478.11.2
sp. zn. IV. ÚS 3478/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného ve věci stěžovatele J. K., právně zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Malinovským, Černokostelecká 2014/89, Praha 10 - Strašnice, doručovací adresa Politických vězňů 5, Praha 1, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 9. 2011 č. j. KZT 1433/2011-4 a usnesení policejního orgánu PČR Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 14. 6. 2011 č.j. KRPA - 320-77/TČ-2010-000073 a KRPA-320-62/TČ-2010-000073, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení orgánů státní moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadenými usneseními orgánů státní moci bylo rozhodnuto o vyloučení trestní věci obviněného A. K. k samostatnému projednání. Stěžovatel namítá, že tato usnesení nebyla řádně odůvodněna. Odůvodnění policejního orgánu spočívá v jediné větě "z pokynu státní zástupkyně byla trestní věc A. K. vyloučena k samostatnému projednání pod č. j. KRPA-1159/TČ-2011-000073, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.". Takto provedené odůvodnění považuje stěžovatel za zcela nedostatečné, neboť z něj nemá možnost zjistit skutečnosti podle ustanovení §134 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.") a považuje jej za nepřezkoumatelné. Obdobnou argumentaci pak směřuje také vůči napadenému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.
III.
Ústavní stížností napadená usnesení orgánů státní moci jsou usneseními procesní povahy, jimiž dochází toliko k usměrňování průběhu trestního řízení. Tímto typem rozhodnutí není rozhodováno ve věci samé a stěžovatel má celou řadu procesních prostředků, které může v rámci trestního řízení na svoji obranu využít. V ojedinělých případech si lze představit, že by i takovým typem rozhodnutí mohlo dojít k porušení zákona či dokonce k zásahu do základního práva na spravedlivý proces a Ústavní soud z toho důvodu posoudil předmětnou ústavní stížnost jako přípustnou, nicméně zjevně neopodstatněnou.
Z hlediska kautel spravedlivého procesu je třeba rozlišit požadavky na odůvodnění procesních rozhodnutí a rozhodnutí ve věci samé, na které jsou kladeny vyšší nároky, než na prvně uvedené.
Z odůvodnění napadených usnesení je zřejmé, že policejní orgán postupoval při vyloučení věci z pokynu dozorové státní zástupkyně, která k uvedenému kroku přistoupila z důvodu urychlení trestního řízení. V požadavku rychlosti trestního řízení nelze v zásadě spatřovat zásah do základních práv a svobod, navíc z důvodu právní jistoty je takový postup nanejvýš vhodný též pro obviněného.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost proto odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. 1edna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu