ECLI:CZ:US:2012:4.US.3638.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3638/11
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. P., právně zastoupeného Mgr. Martinou Urbanovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Kalvodova 88/1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2011, č.j. 4 To 273/2011-100, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. července 2011, č.j. 11 Nt 77/2009-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše citovaným usnesením Městského soudu v Brně byla stěžovateli, jakožto ustanovenému obhájci, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za nutnou obhajobu ve výši 8.370,- Kč. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti prvostupňovému usnesení.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že byl rozhodnutím ze dne 7. dubna 2010 č.j. 11 Nt 77/2009-47, ustanoven obhájcem podle ustanovení §36 odstavce 1 písmeno c) trestního řádu, v řízení o návrhu státního zástupce na zabrání věci. Poté, co pominuly důvody nutné obhajoby, předložil stěžovatel dne 1. února 2011, a opakovaně dne 11. července 2011, soudu vyúčtování nákladů obhajoby v celkové výši 14.580,- Kč. Městský soud v Brně citovaným usnesením stěžovateli přiznal odměnu nižší, s tím, že stěžovateli náleží odměna v souladu s ustanovením §11 odstavcem 2 písmenem d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 1/2 tedy 1.035,- Kč, a nikoliv stěžovatelem požadovanou částku 2.070,- Kč. Pro dva úkony však již ve svém vyúčtování stěžovatel počítal s poloviční částkou, rozhodnutím soudu však došlo ke snížení všech položek o polovinu, v případě již snížených tak byla přiznána pouze 1/4 namísto 1/2 a stěžovatel tak byl rozhodnutím Městského soudu v Brně zkrácen, neboť jeho odměna byla snížena o 1.035,- Kč (bez DPH).
Krajský soud zamítl stížnost jako nedůvodnou, když dovodil, že existovaly důvody pro výpočet dle §11 odstavce 2 písmen d) a e) advokátního tarifu a současně potvrdil chybné rozhodnutí Městského soudu v Brně. Výrok rozhodnutí stížnostního soudu je tak v rozporu s vlastním odůvodněním, a vykazuje tak znaky libovůle a nahodilosti. K tomu stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu, na nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 nebo sp. zn. I. ÚS 2654/10. Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud se navíc nezabýval dalšími jeho námitkami, zejména správností posouzením aplikace advokátního tarifu, neboť dle stěžovatele není zabrání věci jedním z ochranných opatření. S ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 Nt 77/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen a není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví.
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojil především proti výši přiznaných nákladů obhajoby v projednávané věci. Namítal, že krajský soud posoudil závěry soudu prvého stupně jako správné, přesto však, vnitřně rozporně, nezměnil chybu, která při výpočtu náhrady vznikla. Soudy obou stupňů tedy deklarovaly, že stěžovateli náleží mimosmluvní odměna za 6 úkonů, z čehož část je podle §11 odstavce 2 písmene d) advokátního tarifu a část podle §11 odstavce 2 písmene e) advokátního tarifu, v obou případech ve výši jedné poloviny. Přesto soud prvého stupně jen mechanicky snížil stěžovatelem uplatněné částky, mezi kterými byly, jak již výše uvedeno, i dvě položky v hodnotě jedné poloviny, u nichž již sám stěžovatel správně aplikoval ustanovení §11 odstavce 2 písmene d) advokátního tarifu. Mechanickým podělením odměny tak došlo k nesprávnému výpočtu.
Podle ustanovení §131 odstavce 1 trestního řádu může předseda senátu kdykoliv zvláštním usnesením opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti. Chybný výpočet, podíl, následný součet a zapracování DPH je tedy za takovou zřejmou nesprávnost možno považovat. Stěžovateli nic nebránilo, aby chybu v počítání předestřel soudu prvého či druhého stupně. Stěžovateli nic nebránilo tento procesní nástroj užít dříve, než podá ústavní stížnost, a proto je v této části je ústavní stížnost třeba považovat za nepřípustnou podle §75 odstavce 1 ve spojení s §43 odstavcem 1 písmenem e) zákona o Ústavním soudu.
Pokud se jedná o další námitky stěžovatele proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, nepovažuje Ústavní soud ústavní stížnost za důvodnou. Postupem soudu nedošlo k zásahu do tvrzených základních práv. Pokud totiž jde o tvrzené porušení čl. 36 Listiny, odkazuje Ústavní soud opakovaně na svoji judikaturu. Tvrzení stěžovatele o zkrácení v právu na spravedlivý proces založené výhradně na tom, že soudy v řízení ve věci dospěly k jinému právnímu závěru, je třeba považovat za pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu, která není způsobilá zásahu do pravidel spravedlivého procesu (viz například nález sp. zn. IV. ÚS 23/93 (publ. in: N 28/1 SbNU 219). Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu