infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.04.2012, sp. zn. IV. ÚS 751/12 [ usnesení / VÝBORNÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:4.US.751.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:4.US.751.12.1
sp. zn. IV. ÚS 751/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Dost dobrý design, s. r. o., se sídlem Gen. Klapálka 2810, 272 01 Kladno, zastoupené Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL. M., advokátkou, AK se sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2010 č. j. 36 C 188/2009-66 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2011 č. j. 3 Co 240/2010-85 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti přednesených domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 a násl. 1 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně stěžovatelka obecným soudům vytkla, že se zcela nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami a argumenty. Právní závěr soudů obou stupňů, podle něhož fotografie popelnic určené k prezentaci výrobků na internetu nejsou autorským dílem, je dle stěžovatelky nedostatečně odůvodněn; ona sama přitom v řízení snesla celou řadu argumentů svědčících závěru opačnému. Soud prvního stupně navíc zcela opomněl hodnotit provedené důkazy - např. výpověď svědka M. K., který uvedl, že popelnice při fotografování aranžoval. Z těchto důkazů by přitom podle stěžovatelčina názoru jasně plynulo, že fotografie popelnic byly autorským dílem. Konečně stěžovatelka uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné a že ani odvolací soud - ačkoliv sám uznal, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo na samé hranici přezkoumatelnosti - tuto vadu v odůvodnění svého rozhodnutí zcela neodstranil. Samo rozhodnutí odvolacího soudu pak stěžovatelka považovala za chaotické a vnitřně rozporné. II. Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy. III. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. V projednávané věci však takto naznačené důvody pro zásah Ústavního soudu nalezeny nebyly. Ústavní soud především konstatuje, že nalézací soud odůvodnil svůj zamítavý výrok ve vztahu ke stěžovatelce tím, že nebyla k podání žaloby aktivně legitimována. K témuž závěru dospěl ve svém potvrzujícím rozsudku i soud odvolací. Proto, i kdyby byly závěry stěžovatelky stran povahy fotografií jako autorského díla věcně správné, nemohlo by se tím nic změnit na jejím právním postavení. Proti závěru odvolacího soudu, že stěžovatelka k podání žaloby v této věci nebyla z důvodů soudy vysvětlených legitimována, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek (a konec konců ani stěžovatelka sama proti tomuto závěru nikterak v ústavní stížnosti nebrojila), neboť jde o závěr řádně a ústavně konformně odůvodněný (srov. str. 5 napadeného rozsudku) a současně se nepříčící racionálnímu výkladu relevantních zákonných ustanovení ani principům spravedlnosti. Ústavní stížnost evidentně tak je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů, na něž - zejména ve vztahu k důvodům rozhodnutí soudu odvolacího - může Ústavní soud odkázat. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:4.US.751.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 751/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 4. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 3. 2012
Datum zpřístupnění 21. 6. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 121/2000 Sb., §58
  • 36/1965 Sb.
  • 99/1963 Sb., §132, §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík autorské dílo
dokazování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-751-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 74111
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23