ECLI:CZ:US:2013:1.US.2787.13.1
sp. zn. I. ÚS 2787/13
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) - ze dne 28. listopadu 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 ve věci ústavní stížnosti Andriye Mezentsiva, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Karlovy Vary, Polská 4, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5055/2013, proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5056/2013, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, spojené s návrhem na vydání usnesení o naléhavosti věci a návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti 1. Okresního soudu Plzeň-město a 2. Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení.
I. Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5055/2013 se ruší.
II. Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, se zakazuje pokračovat v porušování základních práv stěžovatele podle čl. 12 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, se přikazuje obnovit stav před porušením práv a svobod tím, že vrátí stěžovateli věci vydané či odňaté při domovní prohlídce provedené dne 11. 7. 2013, blíže specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 7. 2013 č. j. KRPP-7510/ TČ-2013-030080.
IV. V rozsahu, v jakém ústavní stížnost směřuje proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5056/2013, se zamítá.
V. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrh ústavní stížnosti
1. Ústavnímu soudu byl dne 11. 9. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení příkazu k domovní prohlídce vydaného soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5055/2013, zrušení příkazu k prohlídce jiných prostor vydaného soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5056/2013 a dále ochrany proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, kdy navrhoval, aby Ústavní soud vyslovil, že se Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, zakazuje pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele a přikazuje se obnovit stav před porušením jeho práv a svobod, tj. vrátit stěžovateli movité věci zabavené při domovní prohlídce provedené dne 11. 7. 2013 a blíže specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 7. 2013 č. j. KRPP-7510/TČ-2013-030080. Stěžovatel též požadoval, aby Ústavní soud přikázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, znehodnotit či zajistit znehodnocení veškerých elektronických dat, která byla získána při domovní prohlídce uskutečněné na základě příkazu vydaného soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 5055/2013.
2. Stěžovatel rovněž žádal Ústavní soud, aby předmětnou věc projednal přednostně jako naléhavou a aby vydal předběžné opatření, kterým by Policii České republiky zakázal pokračovat v zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele spočívajícím v zadržování věcí (včetně elektronických dat) odňatých stěžovateli při domovní prohlídce provedené na základě příkazu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5055/2013, jakož i s takto zajištěnými věcmi jakkoli nakládat.
II. Rekapitulace stěžejních námitek stěžovatele
3. Ústavní stížnost se opírala zejména o skutečnost, že označené příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor byly vydány v přípravném řízení, před zahájením trestního stíhání stěžovatele, a musela tedy být splněna podmínka neodkladnosti nebo neopakovatelnosti u každého z dotčených procesních úkonů [§158 odst. 3 písm. i) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovatel v této souvislosti namítal, že předmětné příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor neobsahují žádné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti nařízeného úkonu ani obecný odkaz na příslušná zákonná ustanovení (§158 odst. 3 a §160 odst. 4 trestního řádu), a jsou tak stiženy závažnou vadou, která se nikoli nevýrazným způsobem dotkla jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatelem bylo usuzováno na porušení řady ústavněprávních norem, konkrétně čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
4. Vzhledem k tomu, že v rámci provedené domovní prohlídky došlo ze strany Policie České republiky k zabavení určitých movitých věcí, jež doposud nebyly stěžovateli vráceny, žádal stěžovatel Ústavní soud také o to, aby zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, pokračovat v porušování jeho základních práv spočívajícím v zajištění věcí i elektronických dat, a přikázal jí obnovit stav před porušením práv a svobod, tj. navrátit stěžovateli movité věci vydané či odňaté při provedené prohlídce bytu a blíže specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 7. 2013 č. j. KRPP-7510/TČ-2013-030080.
III. Rozhodný obsah napadených rozhodnutí a spisového materiálu
5. Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel Andriy Mezentsiv je spolu s Janem Mittenhuberem podezřelý ze spáchání zločinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měli jmenovaní dopustit tím, že v rozporu s §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, minimálně od února roku 2013 dováželi, skladovali, přepravovali a uváděli na území České republiky do oběhu zboží, tabákové výrobky, jež nebyly označeny tabákovou nálepkou platnou na území České republiky, přičemž bylo zjištěno, že dne 10. 7. 2013 takto prodali 1 675 000 ks tohoto zboží a převzali za ně finanční hotovost ve výši 105 000 eur. Tabákové výrobky byly odkoupeny osobou jednající ve prospěch Policie České republiky (vystupující pod jménem Jiří Zeman) v rámci předstíraného převodu, jenž byl povolen v souladu s ustanovením §158c odst. 2 trestního řádu. V návaznosti na dané jednání podezřelých provedl policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město jejich zadržení podle §76 odst. 1 trestního řádu. Téhož dne (10. 7. 2013) podala státní zástupkyně okresního státního zastupitelství samostatné návrhy na vydání příkazů k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor s tím, že existuje reálné nebezpečí zmaření a ztráty důkazů, které se v místech prováděné prohlídky mohou nacházet (věci důležité pro trestní řízení), a s odůvodněním, že předmětné procesní úkony budou provedeny jako neodkladné a neopakovatelné.
6. Dne 11. 7. 2013 byla soudcem Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 Nt 5055/2013 nařízena domovní prohlídka mj. v objektu na adrese K., zapsaném na listu vlastnictví X, katastrální území K., který užívá k bydlení podezřelý Andriy Mezentsiv; vlastnické právo Azirovic Karim Nasif Dr.; jedná se o jedinou bytovou jednotku umístěnou ve II. patře, zvonek je označen jmény P. Leotard, Ch. Hofmann.
7. Dne 11. 7. 2013 byla soudcem Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 Nt 5056/2013 nařízena prohlídka jiných prostor, konkrétně objektu garáže bez čísla popisného nebo evidenčního, umístěného na adrese D., na parcele č. Y, zapsaného na listu vlastnictví Z, katastrální území D., ve spoluvlastnictví obchodní společnosti GLONEGGER, s. r. o., Věry Haluškové, Kateřiny Menclové a Milana a Ireny Květoňových (u dvou posledně jmenovaných v rámci společného jmění manželů), dále osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia, RZ 1AJ8619, osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia, RZ 3K32292, a nákladního automobilu tov. zn. IVECO ML 120 E, RZ 4U45783 (bližší specifikace vozidel uvedena v příkazu).
8. Při uskutečněné domovní prohlídce došlo k zajištění (formou vydání či odnětí) movitých věcí, jak jsou specifikovány v protokolu o provedení domovní prohlídky sepsaném dne 11. 7. 2013 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, odborem hospodářské kriminality, č. j. KRPP-7510/TČ-2013-030080. Byly přitom zabaveny věci jak ve vlastnictví stěžovatele, tak v majetku jeho bratra Viktora Mezentsiva, taktéž uživatele daného bytu.
IV. Rekapitulace vyjádření ostatních účastníků řízení
9. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality. Popsala postup předcházející vykonání domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, jakož i jejich průběh a uvedla, že provedení dotčených procesních úkonů bylo policejním orgánem odůvodněno s ohledem na jejich neodkladnost a neopakovatelnost.
10. K ústavní stížnosti se dále vyjádřil Mgr. Miroslav Mlčák, soudce Okresního soudu Plzeň-město, který předmětné příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor vydal. Pokud jde o stěžejní námitku absence odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti nařízených úkonů, uvedl, že před vydáním příkazů bedlivě zkoumal splnění všech zákonných podmínek pro jejich realizaci, a to i s přihlédnutím k neodkladnosti a neopakovatelnosti každého z dotčených úkonů, jak to bylo také výslovně vytčeno v návrhu státní zástupkyně směřujícím k jejich nařízení. Neodkladnost a neopakovatelnost daných úkonů byla podle jeho názoru seznatelná skrze interpretaci odůvodnění obou příkazů.
V. Věcné posouzení
11. Ústavní stížnost je zčásti důvodná.
12. Z výše uvedené rekapitulační části je zřejmé, že ústavní stížnost napadá jednak pravomocná rozhodnutí soudu (tedy příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor), jednak "jiný zásah orgánu veřejné moci", který stěžovatel spatřuje v protiústavním postupu policejního orgánu, spočívajícím v zajištění movitých věcí a elektronických dat při prováděné domovní prohlídce.
V.a/ K domovní prohlídce
13. Ústavní soud se nejprve zabýval napadeným příkazem k domovní prohlídce ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5055/2013.
14. Ustanovení čl. 8 odst. 1 Úmluvy zakotvuje právo jedince na ochranu "obydlí". Podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat, kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
15. Podle čl. 12 odst. 1 Listiny je obydlí nedotknutelné. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení platí, že domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
16. Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z výše citovaného čl. 12 Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně garantovanými právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako podmínku důstojné existence a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit. Průlom do této ochrany, umožněný ústavním pořádkem v případě domovní prohlídky pro účely trestního řízení, je třeba chápat jako výjimku, která vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených předpokladů její přípustnosti (viz §82 odst. 1, §83 a násl. trestního řádu).
17. Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je tak nutno pečlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného rozhodnutí, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však rozumět tím způsobem, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné [shodně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)]. Nedostatkem tak je, pokud příkaz neobsahuje žádné informace o účelu dané prohlídky či důvodech, proč se jevila nezbytnou, nebo naopak je-li formulován příliš široce (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2007 ve věci Smirnov proti Rusku, stížnost č. 71362/01, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2008 ve věci Iliya Stefanov proti Bulharsku, stížnost č. 65755/01).
18. I když za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci i charakter neodkladného úkonu (§160 odst. 4 trestního řádu) a jako taková je ex lege přípustná, jde v řečeném případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně zdůvodněno [z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119)].
19. Při nařizování domovní prohlídky je třeba rovněž zvažovat kritérium proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí, a to obzvláště v rané fázi trestního řízení, kdy ještě nebylo zahájeno trestní stíhání pachatele (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 4. 2005 ve věci Buck proti Německu, stížnost č. 41604/98). Pro posouzení přiměřenosti aplikace trestněprávního institutu domovní prohlídky je důležité mimo jiné vyhodnocení trestním právem chráněného zájmu (závažnost deliktu, pro který je vedeno trestní řízení), jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí, jakož i zhodnocení relevance toho, co je hledáno, pro zajištění ochrany kolidujícího statku (viz Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, str. 334).
20. Postupem obecného soudu nerespektujícím shora uvedené principy dochází k porušení základních práv zaručených čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny.
21. Se zřetelem k těmto požadavkům nepovažuje Ústavní soud za ústavně souladné a akceptovatelné odůvodnění příkazu k domovní prohlídce vydaného dne 11. 7. 2013 soudcem Okresního soudu Plzeň-město.
22. V posuzované věci byla domovní prohlídka provedena v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, ve stadiu prověřování. V této časné fázi trestního řízení nebylo možno takový procesní úkon provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný. Podle ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu se za neodkladný považuje úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Za neopakovatelný pak takový úkon, který nebude možno v řízení před soudem provést.
23. Aby tak mohl být napadený příkaz k domovní prohlídce považován za ústavně konformní, musel by být vydán i s odůvodněním toho, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 trestního řádu). Jak se podává z ustálené judikatury, není-li tato podmínka z odůvodnění soudního rozhodnutí, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelná, pak již jen z tohoto důvodu trpí příkaz k prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká [viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263), sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297)]. Neodkladnost či neopakovatelnost úkonu je nezbytným atributem pro to, aby důkazní materiál, jenž byl získán před zahájením trestního stíhání, mohl být použitelným pro účely trestního řízení. Řádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti procesního úkonu je tedy potřebným předpokladem pro následné posouzení ze strany soudu, zda jde v konkrétním případě o účinný důkaz, který lze využít při rozhodování o vině a trestu obviněného.
24. Napadený příkaz k domovní prohlídce vůbec neuvádí, že by se mělo jednat o úkon neodkladný a neopakovatelný, natož z jakých důvodů. Tento příkaz přitom finalizuje oprávnění policejního orgánu, coby orgánu veřejné moci, k zásahu do základního práva podle čl. 12 Listiny. Právě příkazem k domovní prohlídce je totiž konstatována důvodnost, resp. zákonnost její realizace, a to včetně případných podmínek, za kterých musí být vykonána. Tuto přezkumnou a do značné míry i dozorčí funkci soudu nad průběhem trestního řízení na sebe nemůže převzít sám policejní orgán tím, že v protokolu o provedení domovní prohlídky vzdor mlčení soudního příkazu k domovní prohlídce tuto označí za úkon neodkladný a neopakovatelný, jak se stalo v daném případě [k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3073/10 ze dne 10. 3. 2011 (N 41/60 SbNU 483)].
25. Z pohledu přezkumu příkazu k domovní prohlídce je přitom bez zásadního významu, zda byl návrh státního zástupce na vydání tohoto příkazu odůvodněn i neodkladností a neopakovatelností dotčeného procesního úkonu, a případně jak (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3073/10). Rozhodující je, zda se k neodkladnosti či neopakovatelnosti daného úkonu vyjádřil soud (soudce), jehož rozhodnutí je nezbytným podkladem pro takovýto zásah do nedotknutelnosti obydlí (čl. 12 odst. 2 Listiny). Souhlas soudu představuje preventivní kontrolu skrze nezávislou a neutrální instanci, kterou není a nemůže být státní zástupce, jenž je v řízení před soudem stranou trestního řízení (viz Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, str. 333).
26. Ústavní soud konstatuje, že předmětný příkaz k prohlídce bytu užívaného stěžovatelem, vydaný ve fázi před zahájením trestního stíhání bez jakéhokoli zdůvodnění, proč nebylo možné provedení tohoto úkonu odložit na pozdější stadium trestního řízení, vybočuje z mezí ústavnosti.
27. Na tomto základě Ústavní soud shledává, že obecný soud porušil základní práva stěžovatele podle čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto jeho návrhu na zrušení příkazu k domovní prohlídce vydaného soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 5055/2013 výrokem I nálezu vyhověl [§82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
28. Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že z obsahu spisu zaznamenal zcela nepatrnou časovou prodlevu mezi jednotlivými procesními úkony, relevantními z hlediska aplikace posuzovaného zajišťovacího institutu. Dne 10. 7. 2013 došlo k zadržení stěžovatele a byl podán návrh státní zástupkyně směřující k nařízení domovní prohlídky. Následujícího dne, tj. 11. 7. 2013, byl vydán soudní příkaz a domovní prohlídka byla rovněž fakticky realizována (příkaz policejním orgánem doručen již v 6.00 hod.). Ústavní soud plně respektuje zásadu, že v trestním řízení musí příslušné orgány za účelem náležitého objasnění věci postupovat rychle a bez zbytečných průtahů, znovu však zdůrazňuje, že v rané fázi trestního procesu (před zahájením trestního stíhání) je třeba důsledně zvažovat neodkladnost či neopakovatelnost nařízených procesních úkonů, obzvláště jde-li o zásah do základního práva na nedotknutelnost obydlí, tedy do domovní svobody. Při tak rychlém sledu událostí, jak se odehrál v řešené věci, má Ústavní soud pochybnosti, zda tato kritéria mohl soudce obecného soudu ve vztahu k domovní prohlídce řádně uvážit, čemuž také nasvědčuje jeho pochybení v podobě absence odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti tohoto procesního úkonu.
V.b/ K zajištění věcí při domovní prohlídce ("jiný zásah")
29. Vzhledem k tomu, že při domovní prohlídce došlo k vydání či odnětí určitých movitých věcí, je zřejmé, že důsledky této prohlídky neskončily pouze jejím provedením. Nebyl-li ovšem dán legitimní důvod k samému provedení domovní prohlídky (tj. řádně odůvodněný a ústavně přijatelný příkaz k domovní prohlídce), nemůže být dán ani legitimní důvod k zajištění věcí, které byly při domovní prohlídce nalezeny a jež doposud nebyly stěžovateli vráceny. Vydání napadeného příkazu k domovní prohlídce tak zároveň vedlo k porušení (resp. omezení) ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
30. Ústavní soud proto současně - též k návrhu stěžovatele - podle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyslovil, že se Policii České republiky zakazuje pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele podle čl. 12 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny a přikazuje se jí obnovit stav před porušením práv a svobod, to znamená vrátit stěžovateli věci (včetně elektronických dat) vydané nebo odňaté při předmětné domovní prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 7. 2013 č. j. KRPP-7510/TČ-2013-030080 (výroky II a III nálezu).
31. Ústavní soud nerozhodoval o povinnosti k vrácení zabavených věcí ve vztahu k bratrovi stěžovatele, Viktoru Mezentsivovi, neboť z jeho strany ústavní stížnost podána nebyla. Bude na něm, aby střežil svá práva a uplatnil u orgánu veřejné moci právo na jejich vydání.
V.c/ K prohlídce jiných prostor
32. Ústavní soud se dále zabýval napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5056/2013, který byl rovněž realizován před zahájením trestního stíhání stěžovatele (platí tu tedy přiměřeně závěry prezentované v bodech 17-19 a 22-25 nálezu).
33. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu plyne, že za důvod k jeho zásahu do činnosti orgánů veřejné moci není považována situace, kdy odůvodnění soudního příkazu k prohlídce sice neobsahuje pasáž, jež by se výslovně věnovala neodkladnosti nebo neopakovatelnosti daného úkonu, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je z odůvodnění seznatelná interpretací a je se zřetelem ke spisovému materiálu a k okolnostem věci zřejmá [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 536/06 (viz výše), I. ÚS 4183/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 131/70 SbNU 211)].
34. V případě prohlídky jiných prostor Ústavní soud na základě provedené interpretace shledává, že z odůvodnění písemného příkazu byla neodkladnost a neopakovatelnost procesního úkonu dostatečně patrná, a to s přihlédnutím k soudem užité argumentaci skutkovými okolnostmi, jak se tyto podávají ze strany 2 příkazu. Zejména je relevantní zjištění, že tabákové výrobky byly dne 10. 7. 2013 na místo předstíraného převodu dopraveny nákladním automobilem tov. zn. IVECO ML 120 E, RZ 4U45783, jak je specifikován v napadeném příkazu k prohlídce jiných prostor ze dne 11. 7. 2013, a osoby podezřelé ze spáchání předmětného zločinu, Andriy Mezentsiv a Jan Mittenhuber, přijely na místo činu osobními vozidly tov. zn. Škoda Fabia, RZ 1AJ8619, a tov. zn. Škoda Octavia, RZ 3K32292, jejichž prohlídka byla též nařízena. Na podkladě zjištěného a ve vydaném příkazu uvedeného skutkového stavu tak bylo řádně zdůvodněno podezření, že se v objektu garáže, užívaném stěžovatelem, a v označených automobilech mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení (především tabákové výrobky), přičemž byl současně dán předpoklad neodkladnosti prohlídky těchto prostor, aby nedošlo ke zmaření či zničení relevantního důkazního materiálu.
35. Ústavní soud má z těchto důvodů za to, že základní práva a svobody stěžovatele, jichž se dovolává, dotčeným procesním úkonem porušeny nebyly, a proto v tomto rozsahu - v části směřující proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému soudcem Okresního soudu Plzeň-město dne 11. 7. 2013 sp. zn. 5 Nt 5056/2013 - ústavní stížnost ve výroku IV nálezu zamítl (§82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V.d/ Související návrhy
36. K návrhu na nařízení znehodnocení dat získaných při domovní prohlídce uskutečněné dne 11. 7. 2013 Ústavní soud konstatuje, že zrušením předmětného příkazu k prohlídce bytu užívaného stěžovatelem pozbyly úkony na něj navazující svého právního základu. Bude tedy na orgánech činných v trestním řízení, aby k této vadě po kasačním nálezu Ústavního soudu náležitě přihlédly a z jeho důsledků poté ve vlastním postupu a rozhodování následně i vycházely. Z tohoto důvodu Ústavní soud uvedený návrh stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítl (výrok V nálezu).
37. K navrhovanému předběžnému opatření a k návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud uvádí, že již v minulosti jasně vyložil, že je při výkladu institutů vybočujících z řádného průběhu řízení o ústavní stížnosti veden jednak maximou rovnosti účastníků řízení a jednak speciální povahou tohoto řízení, z něhož by extenzita uvedených institutů učinila de facto řádný opravný prostředek. Proto by k jejich aplikaci bylo přistoupeno toliko tehdy, došlo-li by jinak k nezvratným osobním důsledkům, vylučujícím i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/03 ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155)]. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo, proto Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost výrokem V jak návrh na přednostní projednání věci, tak i návrh na vydání předběžného opatření [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
38. Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).