infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.05.2013, sp. zn. I. ÚS 2931/12 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2013:1.US.2931.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2013:1.US.2931.12.1
sp. zn. I. ÚS 2931/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Dvořákové, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, č. j. 29 Co 249/2012-109, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu obecných soudů následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 25. 1. 2012, č. j. 0 Nc 1203/2012-61, bylo k návrhu nařízeno předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce uloženo zdržet se nakládání s konkrétní bytovou jednotkou, a žalobcům bylo uloženo, aby podali proti stěžovatelce žalobu o zaplacení 474.569 Kč resp. 215.182 Kč. Krajský soud napadeným usnesením k odvolání stěžovatelky citované předběžné opatření potvrdil. Popsal nejprve vývoj případu. Žalobci se proti stěžovatelce jako jednatelce společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., domáhali uložení shora uvedeného předběžného opatření; pravomocným rozhodčím nálezem (Rozhodčího soudu při Hospodářské a komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp 1052/11 ze dne 31. 8. 2011) byla konstatována neplatnost franchizové smlouvy uzavřené mezi společností PERSONALNI.CZ, s. r. o., a společností Nuriel, s .r .o. Společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., též byla uložena povinnost uhradit tomuto žalobci částku 346.920 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 128.284 Kč. Rozhodčím nálezem (téhož soudu sp. zn. Rsp 44/11 ze dne 28. 11. 2011) byla konstatována neplatnost franchizové smlouvy uzavřené mezi společností PERSONALNI.CZ, s. r. o., a společností Vaše práce, s. r. o. Společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., byla rovněž uložena povinnost uhradit tomuto žalobci částku 63.754,40 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 151.424 Kč. Žalobci rovněž popsali důvody, proč mají za to, že vymahatelnost pohledávek přiznaných uvedenými rozhodčími nálezy vůči této společnosti bude obtížná. Prohlásili mimo jiné, že daná společnost dle jejich názoru nemá žádný vlastní majetek, nehradí své závazky a dovozovali odpovědnost žalované odkazem na ustanovení §194 odst. 5 ve spojení s ustanovením §135 odst. 2 a obchodního zákoníku, neboť při podpisu smlouvy s nimi nejednali s péčí řádného hospodáře. V souladu s ustanovením §194 odst. 6 ve spojení s ustanovení §135 odst. 2 obchodního zákoníku pak dovozovali odpovědnost stěžovatelky jako jednatelky za závazky společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o. Odvolací soud dále uvedl, že z předložených listin má za osvědčené všechny skutečnosti, které žalobci tvrdili ve svém návrhu. Především má za osvědčenou skutečnost, že žalovaná (stěžovatelka) jako jediná jednatelka společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., ručí za její závazky, vyplývající z citovaných nálezů rozhodčího soudu [a to ve výši 474.569 Kč ve vztahu k žalobci a) a ve výši 215.182 Kč ve vztahu k žalobci b)], neboť tyto částky dosud nebyly zaplaceny. V tomto případě nastala situace, kdy je třeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť existuje důvodná obava, že pokud by žalovaná nakládala se svými nemovitostmi tak, že by je např. převedla na třetí osobu, byl by ohrožen možný výkon rozhodnutí, vyplývající ze žaloby, kterou bylo žalobcům uloženo podat. II. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušit v záhlaví citované rozhodnutí obecného soudu pro tvrzené porušení svých základních práv (zejména práva na spravedlivý proces a na ochranu majetku) podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod. V konkrétnostech namítá zejména následující. Stěžovatelce je známo, že Ústavní soud vyslovil právní názor, že omezení dispozičního oprávnění není nuceným omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Dle názoru stěžovatelky však v daném případě bylo rozhodováno v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny. Návrh na vydání předběžného opatření v popsaném v kontextu, kdy žalobci disponovali vykonatelnými pohledávkami vůči společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., pro které byla vedena exekuce, byl primárně veden nikoliv snahou zajistit majetkovou hodnotu pro výkon případného soudního rozhodnutí vůči ní, ale vytvořit na stěžovatelku jako jednatelku společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., blokací jejího majetku tlak, aby zajistila úhradu pohledávek žalobců ze strany této společnosti. Dále stěžovatelka namítla porušení svého základního práva na spravedlivý proces. Odvolací soud se totiž nevyrovnal s její námitkou, že uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu; nevyjádřil relevantní a přezkoumatelný závěr, zda takovýto nárok obecně může být úspěšně uplatněn a dle jakého právního předpisu. Podle stěžovatelky existenci důvodné obavy ohrožení výkonu rozhodnutí je na místě zkoumat i v konkrétním případě. Argumentovala usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3037/11 v tom smyslu, že nařízení předběžného opatření pro obavu, že by byl ohrožen výkon rozhodnutí, které dosud nebylo vydáno, je sice možné, ale představuje zcela výjimečný postup odůvodněný pouze mimořádnými okolnostmi případu. III. Ústavní soud dospěl k těmto závěrům. Ve věci samé se jedná o rozhodnutí, které má charakter předběžného a dočasného opatření. Při posuzování oprávněnosti vydání takových rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou důvody jejich vydání vůbec dány a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. stanoveným zákonným postupem (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 189/01, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178, in http://nalus.usoud.cz). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud zásadně oprávněn. Na vydání předběžného opatření jsou pak kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu. To znamená, že musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Vycházeje z těchto úvah neshledal Ústavní soud žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu Krajského soudu v Praze při vydání jeho rozhodnutí. Podstatou ústavní stížnosti je opakování námitek uplatněných stěžovatelkou v průběhu řízení a její polemika s rozhodnutím odvolacího soudu. Argumenty, které v ústavní stížnosti uplatnila, nevedou k závěru, že došlo k zásahu do jejích základních práv. Ústavní soud dovozuje, že Krajský soud v Praze se celou věcí zabýval dostatečně; jeho rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno. Sama argumentace stěžovatelky - při polemice s učiněnými právními závěry obecného soudu - nepřekročila rámec práva podústavního. V závěrech soudu neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možné ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto Ústavní soud nemá důvod argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí znovu opakovat a odkazuje na ni. Ústavní soud poukazuje na novelu zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013. V důsledku této novely zní nyní ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu následovně: "(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.". Tudíž, tato úprava umožňuje Ústavnímu soudu odmítnout ústavní stížnost jen s takovým odůvodněním, ve kterém by byl uveden pouze zákonný důvod odmítnutí [v nynějším případě §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vychází se z předpokladu, že v takovém případě se Ústavní soud ztotožnil (z ústavně právních hledisek) s názory soudu nižších stupňů, které přitom byly adekvátně a přesvědčivě odůvodněny. IV. Nad rámec toho uvádí Ústavní soud v konkrétnostech následující. Stěžovatelka namítá zneužití práva (vlastnictví) ze strany žalobců, jestliže se domáhají vydání předběžného opatření vůči majetku stěžovatelky jako jednatelky společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., dlužníka žalobců (podle rozhodčího nálezu). Podle stěžovatelky byl návrh na vydání předběžného opatření veden nikoliv snahou zajistit majetkovou hodnotu pro výkon případného soudního rozhodnutí vůči ní, ale vytvořit na ni jako jednatelku společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o., blokací jejího majetku tlak, aby zajistila úhradu pohledávek žalobců uvedené společnosti. Ústavní soud k tomu uvádí, že stěžovatelka podsouvá automaticky (bez argumentace, bez důkazů) žalobcům zlé úmysly, presumuje je, a tím v podstatě toliko spekuluje. Návrh na vydání předběžného opatření je totiž rozumně vysvětlitelný tak, jak jej ostatně samotní žalobci podávají; tedy úmyslem domoci se alespoň z nějakého zdroje (zde po stěžovatelce coby ručitelce) uspokojení své pohledávky, vycházejícím z hrozby nesolventnosti společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o. (č. l. 2 spisu). Žalobci pak argumentují i konkrétně (např. že citovaná společnost dosud zaplatila jen 5.000 Kč z dluhu). Tento názor zapadá i do kontextu, kterým žalobci argumentují, tedy že se stěžovatelka zbavuje nemovitostí, aby se jich později žalobci nedomohli (srov. text níže tohoto usnesení Ústavního soudu). O zlé víře žalobců tu i proto řeč být nemůže. Stěžovatelka dále namítá, že odvolací soud měl vyslovit, zda nárok žalobců obecně může být úspěšně uplatněn a dle jakého právního předpisu. To však odvolací soud v podstatě vyjádřil, implicite či explicite. Výslovně totiž poukazoval na §194 odst. 6 obchodního zákoníku ve spojení s pozicí stěžovatelky jako jednatelky společnosti PERSONALNI.CZ, s. r. o.; konkrétnější argumentaci poskytla strana žalobce, kterou krajský soud v napadeném usnesení reprodukoval a zjevně ji akceptoval. Stěžovatelka konečně tvrdila, že nařízení předběžného opatření pro obavu, že by byl ohrožen výkon rozhodnutí, které dosud nebylo vydáno, je sice možné, ale že představuje zcela výjimečný postup odůvodněný pouze mimořádnými okolnostmi případu. Ústavní soud k této námitce uvádí, že ony "mimořádné okolnosti" lze interpretací v nynější věci nalézt. Kupříkladu jde o to, že stěžovatelka se snažila kupní smlouvou ze dne 13. 1. 2012 převést právě byt, na zákaz jehož převodu bylo posléze vydáno předběžné opatření. To se stalo v době po vydání shora reprodukovaných rozhodčích nálezů směřujících proti společnosti, v níž byla jedinou jednatelkou. Návrh na vydání předběžného opatření byl podán dne 24. 1. 2012, předběžné opatření bylo vydáno dne 25. 1. 2012. Nakonec byl návrh na vklad k této nemovitosti zamítnut katastrálním úřadem. Jak ostatně uvedl Okresní soud Praha - západ v usnesení ze dne 8. 8. 2012, č. j. 0 Nc 1203/2012-119, pokud již žalovaná pokus nemovitosti převést učinila, lze se důvodně domnívat, že by se o to mohla pokusit znovu; na příslušnou kupní smlouvu poukazovali i žalobci. Koneckonců, podobně argumentovali žalobci i ve vyjádření k odvolání stěžovatelky proti předběžnému opatření: "Stejně tak žalovaná užívá "výjimečnost" nařízení předběžného opatření. Žalobci souhlasí, že předběžné opatření lze užívat pouze v odůvodněných případech. Kdy jindy ovšem tohoto institutu užít, než v případě, kdy žalovaná již jednou majetek takto před exekucí vyvedla a aktuálně se o to zcela evidentně pokouší znovu" (č. l. 106). V. Vzhledem k tomu, že základní práva a svobody stěžovatelky zjevně porušeny nebyly, nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2013 Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2013:1.US.2931.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2931/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 5. 2013
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 8. 2012
Datum zpřístupnění 18. 6. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 11 odst.4, čl. 11 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §74
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/zákaz zneužití vlastnictví a limity jeho výkonu
Věcný rejstřík předběžné opatření
vlastnické právo/omezení
insolvence/majetková podstata
exekuce
byt
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2931-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 79570
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22