ECLI:CZ:US:2013:1.US.3223.13.1
sp. zn. I. ÚS 3223/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. L., t. č. Věznice Jiřice, 289 22 Lysá nad Labem, zastoupeného JUDr. Hanou Němečkovou, advokátkou, se sídlem Malé náměstí 144/1, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 8 T 10/2011, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, č. j. 9 To 94/2012-505, za účasti Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 10. 2013, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 8 T 10/2011, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, č. j. 9 To 94/2012-505 (dále jen "rozsudek krajského soudu").
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ustanovení §72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
Jak Ústavní soud zjistil z doručenek, které si od okresního soudu vyžádal, rozsudek krajského soudu mu byl doručen dne 3. 4. 2012 a jeho tehdejšímu právnímu zástupci dne 29. 3. 2012. Ústavní stížnost však byla podána až dne 21. 10. 2013.
Ústavní soud ještě zvažoval, jestli stěžovatel nechtěl svojí ústavní stížností, navzdory znění jejího petitu, napadnout i navazující rozhodnutí soudu dovolacího, neboť takovéto rozhodnutí bylo k ústavní stížnosti přiloženo, a zda proto odmítnutí ústavní stížnosti v tomto smyslu není přílišným formalismem. I v případě napadení rozhodnutí dovolacího soudu by však ústavní stížnost musela být stále považována za opožděnou, neboť příslušné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 3 Tdo 953/2012, bylo stěžovateli doručeno již dne 16. 10. 2012 a jeho tehdejšímu právnímu zástupci dne 11. 10. 2012.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2013
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj