ECLI:CZ:US:2013:3.US.1543.13.1
sp. zn. III. ÚS 1543/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Veolia Transport Praha s. r. o., se sídlem v Praze 10, U Seřadiště 9, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Mikulášem, advokátem AK Švehlík & Mikuláš advokáti s. r. o., se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2013 č. j. 23 Co 536/2012-39 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. září 2012 č. j. 16 C 52/2012-19, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §9a a §28 odst. 3 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 13. 5. 2013, doručeným elektronicky dne 14. 5. 2013 a poštou dne 15. 5. 2013, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 11 680,60 Kč s příslušenstvím. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení §9a a §28 odst. 3 v záhlaví uvedeného nařízení vlády, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb., přičemž - jak plyne z ústavní stížnosti - existenci této novely zřejmě přehlédla.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že současně s touto stížností podává i dovolání k Nejvyššímu soudu. Další obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno oba návrhy odmítnout.
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
4. Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena.
5. Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné stěžovatelkou podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost stěžovatelky byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Vzniku takové nežádoucí procesní situace nyní výslovně brání ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění poslední novelizace zákonem č. 404/2012 Sb.
7. Ve vazbě na toto rozhodnutí bylo proto nutno odmítnout současně i návrh na zrušení jednotlivých ustanovení výše citovaného nařízení vlády, neboť je-li ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, návrh na zrušení právního předpisu s ní spojený sdílí osud této ústavní stížnosti; jinak řečeno, ústavní stížnost nelze podat pouze proti právnímu předpisu.
8. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) a návrh s ní spojený podle §43 odst. 2 písm. b) z důvodu ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu