infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.06.2014, sp. zn. I. ÚS 1481/14 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:1.US.1481.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:1.US.1481.14.1
sp. zn. I. ÚS 1481/14 Usnesení Ústavní soud v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky Salve Finance, a.s., IČ: 269 63 469, se sídlem Prostějov, Sádky 1615/4, zastoupené Mgr. Danielem Chmelou, advokátem, se sídlem Brno, Kounicova 13/271, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. ledna 2014 sp. zn. 5 C 180/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností, která co do formálních náležitostí odpovídá zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku, neboť se jím cítí dotčena ve svých základních právech. Napadený rozsudek vzešel z řízení, v němž okresní soud zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala po žalovaném Robertu Šavelovi (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 2 946 Kč s příslušenstvím. Částka v žalobě představovala pohledávku ze smlouvy o exkluzivní spolupráci. Stěžovatelka konkrétně uvedla, že bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále bylo porušeno právo účastníka, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny. Uvedla, že rozsudek je v rozporu s principem právní jistoty garantovaným čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, který vyžaduje přesnost a předvídatelnost soudního rozhodnutí, vylučuje libovůli, svévoli a přepjatý formalismus při rozhodování. Stěžovatelka uvedla, že soud nalézací nepostupoval v řízení dle pravidel, ale svévolně, žalovaný před koncentrací řízení nevznesl žádná relevantní tvrzení ohledně uplynutí promlčecí doby (konkrétní časové údaje, konkrétní listiny, z nichž lze dovodit promlčení). Nalézací soud žalobu stěžovatelky zamítl, přestože žalovaný uplatnil námitku promlčení až v závěrečném návrhu, kdy neměla stěžovatelka možnost se vyjádřit a odůvodnil námitku promlčení sám za žalovaného. Soud zásadně se odchýlil od platné právní úpravy a svůj postup řádně neodůvodnil, což zákon neumožňuje ani u sporů bagatelních, kde nelze uplatnit opravný prostředek. Dle tvrzení stěžovatelky takové rozhodnutí se jeví jako nesprávné a závěry soudu potom nutně porušují ústavní princip zákazu libovůle a rovnosti účastníků. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu a navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné, čímž dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu, dříve než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Z ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že postupuje-li podle tohoto ustanovení, písemně vyhotovené rozhodnutí pouze stručně odůvodní. Ve vztahu k povaze projednávané věci je třeba vyjít ze skutečnosti, že vylučuje-li občanský soudní řád v §202 odst. 2 u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 Úmluvy, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního, jak se stěžovatelka mylně domnívá. Ústavní stížnost je v podstatě vyloučena, s výjimkou případů zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální a které působí zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, U 43/34 SbNU 421, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09). Ostatně podobné závěry včetně odkazů na bohatou prejudikaturu Ústavní soud formuloval i v několika rozhodnutích, na něž je příkladmo poukázáno. Jak bylo řečeno, ústavní stížnost je postavena na polemice s vyhodnocením námitky promlčení žalovaného dle ustanovení §387 odst. 1 obch. zák. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne 24. 8. 2007 účastníci podepsali smlouvu o exklusivní spolupráci, která měla obsahové náležitosti smlouvy o zprostředkování (§642 a násl. obch. zák., §261 odst. 1 obch. zák.,). Jednalo se o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, žalovaný byl podřízený pojišťovací zprostředkovatel dle příslušné licence ČNB. Z obsahu rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný zprostředkovatel v roce 2007 uzavřel mimo jiné dvě smlouvy, provize k vrácení z těchto dvou smluv byly interně účtovány v prosinci 2007. Zástupce stěžovatelky vyzval žalovaného písemně k vrácení těchto provizí dne 10. 10. 2008. Splatnost vrácení tvrzených provizí nastala nejpozději v druhé polovině října 2008. Stěžovatelka uplatnila nárok ze smlouvy u soudu až 26. 7. 2013, tvrzená pohledávka byla splatná v říjnu 2008, žalovaný vznesl námitku promlčení, čtyřletá promlčecí lhůta skončila v říjnu 2012. Vzhledem k uvedenému tak dle ustanovení §388 odst. 1 obch. zák. soud zamítl žalobou uplatněný nárok z důvodu promlčení a nezabýval se dalšími aspekty sporu. Bez ohledu na závěr soudu v této konkrétní věci to není okolnost, která by měla na posouzení skutkové či právní stránky případu stěžejní dopad a mohla být výjimkou z výše uvedené zásady přezkumu bagatelních sporů Ústavním soudem. Ale i když Ústavní soud odhlédne od typu sporu, žádný ze stěžovatelkou uváděných atributů práva na spravedlivý proces dotčen nebyl a postup obecného soudu byl důvodný. Vzhledem k uvedenému byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2014 Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:1.US.1481.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1481/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 6. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 4. 2014
Datum zpřístupnění 11. 7. 2014
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS Jeseník
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 513/1991 Sb., §387 odst.1, §642, §261 odst.1
  • 99/1963 Sb., §202 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
Věcný rejstřík promlčení
smlouva
podnikání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1481-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 84609
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18