ECLI:CZ:US:2014:1.US.3591.14.1
sp. zn. I. ÚS 3591/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Rochové, proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 3. 11. 2014 č. j. 091 EX 01033/08-084, vydanému soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 11. 2014 doručena ústavní stížnost směřující proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 3. 11. 2014 č. j. 091 EX 01033/08-084, vydanému soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, kterým byly ve vztahu ke stěžovatelce jako osobě povinné podle §88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), určeny náklady exekuce ve výši 7 865 Kč a náklady oprávněného ve výši 2 686,20 Kč.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní projednání ústavní stížnosti.
Přestože návrh stěžovatelky nesplňoval náležitosti vymezené pro něj zákonem o Ústavním soudu (zejména absentovalo povinné zastoupení advokátem), nevyzýval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad, a to z důvodu, že jde z její strany o podání zjevně nepřípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zmíněnými prostředky se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, dále - vyjma návrhu na obnovu řízení - mimořádné opravné prostředky (včetně takového, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
Pro posouzení (ne)přípustnosti předmětné ústavní stížnosti je proto rozhodující skutečnost, že stěžovatelka brojí pouze proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydanému soudní exekutorkou. Nenapadá tak rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje - tedy rozhodnutí o námitkách podle §88 odst. 3 exekučního řádu. Ústavní soud v řízení zjistil, že stěžovatelka proti dotčenému příkazu k úhradě nákladů exekuce opravný prostředek ve formě námitek do 8 dnů od jeho doručení nepodala. Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nebyl před podáním ústavní stížnosti vyčerpán zákonný procesní prostředek k nápravě.
Z řečeného důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta. Naplnění podmínek ustanovení §75 odst. 2 písm. a) téhož předpisu Ústavní soud neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj