infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.06.2014, sp. zn. I. ÚS 741/13 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:1.US.741.13.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:1.US.741.13.1
sp. zn. I. ÚS 741/13 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/13, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012 č. j. 6 Co 967/2008-685, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení výroku II. v záhlaví tohoto usnesení uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pro porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a pro porušení zásady předvídatelnosti a práva na právní jistotu (čl. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny). Výrok rozhodnutí, jímž bylo stěžovatelce přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 354 580 Kč, stěžovatelka považuje za porušující princip rovnosti před zákonem a spravedlivého procesu a má za to, že nesprávnou aplikací podústavního práva byla zkrácena na svém majetku, neboť jí dle jejího názoru příslušela plná náhrada nákladů ve výši 1 532 567 Kč. 2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplynulo, že výrokem I. rozhodnutí, jehož II. výrok stěžovatelka napadá, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007 č. j. 7 C 130/2006-152 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2008 č. j. 7 C 130/2006-187. Tímto bylo určeno, že na budově ve výroku specifikované nevázne věcné břemeno užívání nebytových prostor, které bylo zřízeno na základě smlouvy uzavřené spolu se smlouvou nájemní, práva, z níž přešla ze společnosti Manhattan Development a.s. (dále "žalovaná č. 1") na stěžovatelku. Ta od této smlouvy později odstoupila, přičemž tímto zaniklo i věcné břemeno. Napadeným výrokem II. pak Krajský soud v Českých Budějovicích změnil nákladový výrok okresního soudu tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 348 652 Kč a stěžovatelce 354 580 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení Krajský soud v Českých Budějovicích vyšel ze skutečnosti, že rozsudkem okresního soudu byla již dříve pro nedostatek naléhavého právního zájmu pravomocně zamítnuta žaloba proti stěžovatelce a žalované č. 1 na vyklizení části budovy a na určení neplatnosti nájemní smlouvy (nájemní smlouva již nebyla platná, v předmětných prostorách se pak nenacházely žádné věci ve vlastnictví žalovaných). Konstatoval tedy, že byla-li stěžovatelka spolu s žalovanou č. 1 úspěšná ze dvou třetin a žalobkyně z jedné třetiny, má stěžovatelka spolu s žalovanou č. 1 nárok na náhradu nákladů řízení ve výši jedné třetiny. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala stěžovatelka ústavní stížnost. V ní poukázala několik okolností, v nichž spatřuje porušení zejména svého práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka je především přesvědčena, že odvolací soud nevzal v potaz, že na straně žalované vystupovaly dva různé subjekty, které dosáhly odlišné míry úspěchu v řízení ve věci samé. Stěžovatelka v této spojitosti tvrdí, že šlo o tzv. samostatné společenství účastníků a že tedy odvolací soud pochybil, když považoval úspěch či neúspěch jedné z žalovaných za společný úspěch či neúspěch obou. Konečně pak má stěžovatelka za to, že vzhledem k rozdílu částky, která jí byla přiznána a té, na kterou podle svého mínění měla nárok, jde o natolik intenzivní porušení podústavního práva, že již představuje zásadní vybočení z kritérií a mezí spravedlivého procesu jakož i z ústavně zaručené zásady rovnosti účastníků řízení. 4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. 6. Stejně jako to již učinil v řízení o ústavní stížnosti žalobkyně, která směřovala rovněž toliko proti výroku o náhradě nákladů řízení (usnesení sp. zn. III. ÚS 504/13 ze dne 26. 3. 2013), Ústavní soud i zde připomíná, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může některého z účastníků řízení dotknout, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Přezkum rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení Ústavním soudem tak lze připustit pouze za situace, kdy se rozhodnutí obecného soudu vyznačuje "kvalifikovanými vadami" (excesem, nepředvídatelností, libovůlí, absencí rozumného odůvodnění apod.) značné intenzity. Jen tehdy dosahuje spor o náhradu nákladů řízení ústavněprávní roviny. Tato situace ovšem v případě stěžovatelky nenastala, neboť výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze zcela obhajitelného úsudku, že sdílelo-li věcné břemeno osud nájemní smlouvy, tedy bylo-li zřízeno smlouvou uzavřenou společně se smlouvou nájemní a bylo-li zrušeno odstoupením stěžovatelky od nájemní smlouvy, sdílí i stěžovatelka s žalovanou č. 1 úspěch a neúspěch v předmětném řízení. 7. V posuzovaném případě tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud rovněž nevyhověl návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem, neboť přiznání tohoto práva je vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti vyloučeno. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2014 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:1.US.741.13.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 741/13
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 6. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 28. 2. 2013
Datum zpřístupnění 11. 7. 2014
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §142
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-741-13_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 84558
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18