ECLI:CZ:US:2014:2.US.2085.14.1
sp. zn. II. ÚS 2085/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Drahomíry Unterwurzacherové, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2014, č. j. 15 Co 989/2013 - 56, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 24 C 47/2013 - 20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti předané k poštovní přepravě dne 16. 6. 2014 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, neboť měla za to, že jimi došlo k porušení jejího práva na ochranu vlastnictví, garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
Z ústavní stížnosti stěžovatelky je zřejmé, že se jejím podáním přímo domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně a navrácení věci k novému projednání, aniž by uplatnila svého práva podat dovolání k Nejvyššímu soudu, ačkoliv byla o této možnosti krajským soudem řádně poučena. Za dané situace je Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, včetně dovolání, byť by se jednalo o "mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení" (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že s účinností novely č. 404/2012 Sb., od 1. 1. 2013, již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená ustanovením §75 odst. 1 části věty za středníkem zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Za této situace Ústavní soud již stěžovatelku ani nevyzýval k odstranění vady, jíž její návrh trpěl (k podání nebyla přiložena speciální plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem).
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2014
Vojtěch Šimíček, v. r.
soudce zpravodaj