ECLI:CZ:US:2014:3.US.200.14.1
sp. zn. III. ÚS 200/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Čecha, zastoupeného JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem Praha 8, Křižíkova 56, proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 11. 2013, č.j. 19 C 88/2013-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
II.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 11. 2013, č.j. 19 C 88/2013-61, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, jíž se stěžovatel domáhal po vedlejším účastníku, Zemědělském družstvu Novosedly, zaplacení částky ve výši 8.858,- Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacené části transformačního podílu stěžovatele u vedlejšího účastníka. Dále bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel je povinen uhradit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení částku 5.400,- Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal na §13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož platí, že pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu odstavce 2, může jí být vydán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se oprávněná osoba po schválení transformačního projektu nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak. Soud prvního stupně dále upozornil na odst. 4 téhož ustanovení, dle něhož se právo na vypořádání majetkového podílu promlčí za deset let ode dne uplynutí sedmileté lhůty od schválení transformačního projektu. Protože transformační projekt vedlejšího účastníka byl schválen přede dnem 20. 12. 1992, stal se transformační podíl splatným nejpozději dne 20. 12. 1999. Od tohoto data tedy dle soudu prvního stupě počala běžet desetiletá promlčecí doba, jež uplynula dne 20. 12. 2009. Jelikož stěžovatel podal svou žalobu až dne 24. 4. 2013 a vedlejší účastník v řízení vznesl námitku promlčení, nezbylo soudu dle jeho názoru, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
3. Právě uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel svou ústavní stížností, jíž brojil proti závěru soudu prvního stupně o marném uplynutí promlčecí doby. Namítal, že se soud prvního stupně při posuzování otázky promlčení práva stěžovatele nevypořádal s uznáním dluhu vedlejším účastníkem a dále s tím, že vedlejší účastník plnil stěžovateli část svého dluhu až po uplynutí promlčecí doby. Závěr soudu stran promlčení svého práva stěžovatel dále označil za rozporný s dobrými mravy, a to s ohledem na restituční charakter jeho nároku, jakož i způsob a četnost mimosoudních jednání, jejichž prostřednictvím usiloval o doplacení svého transformačního podílu mimosoudní cestou.
III.
4. Zákon o Ústavním soudu přikazuje podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Předpokladem je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti a jež nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
5. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními příslušného procesního předpisu, respektují ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
6. Žádné ze shora naznačených pochybení, jež by jedině mohly odůvodnit kasační zásah Ústavního soudu, však Ústavní soud v nyní posuzovaném případě neshledal. Soud prvního stupně dle názoru Ústavního soudu postupoval ve věci v souladu s příslušnými procesními předpisy, přičemž své rozhodnutí též řádným způsobem odůvodnil.
7. Ústavní soud neshledal žádného pochybení, ani pokud jde o stěžovatelem tvrzené uznání dluhu ze strany vedlejšího účastníka. Z vyžádaného spisového materiálu bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatel se ve své žalobě ze dne 23. 4. 2013 sice skutečně zmiňuje o tom, že žalovaná pohledávka byla vedlejším účastníkem uznána (což by mohlo mít vliv na posouzení běhu promlčecí doby), avšak ze spisového materiálu již nevyplývá, že by stěžovatel k prokázání tohoto tvrzení předložil (či označil) příslušné důkazy, a to přesto, že se mu (resp. jeho právnímu zástupci) dostalo při jednání soudu dne 20. 11. 2013 poučení o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny a důkazy označeny dříve, než soud vyhlásí své rozhodnutí [(§119a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád")]. Vzhledem k uvedenému tak Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že soud prvního stupně rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci a tedy v souladu s příslušnými procesními předpisy (§153 odst. 1 občanského soudního řádu). Důvodnou Ústavní soud neshledal ani námitku, že soud prvního stupně pochybil, když se nevypořádal s tím, že vedlejší účastník částečně plnil stěžovateli až po uplynutí promlčecí doby. To proto, že takové plnění je ve vztahu k běhu promlčecí doby bez právního významu.
8. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti upozorňoval konečně i na to, že námitka promlčení byla v daném případě vznesena v rozporu s dobrými mravy, a tudíž k ní nemělo být přihlédnuto. Zde Ústavní soud považuje za podstatné, že tato námitka nebyla stěžovatelem či jeho právním zástupcem před soudem prvního stupně vznesena, ačkoli stěžovatel (či jeho právní zástupce) tak učinit mohl. Proto je tento argument v řízení o ústavní stížnosti podle ustálené judikatury nepřípustný a Ústavní soud se tak k němu nemůže blíže vyjádřit (shodně viz usnesení ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 1512/10, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 777/09, ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 818/09, nebo ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 112/07, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
IV.
9. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2014
Jan Filip v. r.
předseda III. senátu Ústavního soudu