ECLI:CZ:US:2014:3.US.352.14.1
sp. zn. III. ÚS 352/14
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dne 26. června 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti A. Ž., t. č. ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem, AK se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 3/319, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2013 č. j. 51 Co 422/2013-28 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 8. 2013 č. j. 22 C 144/2013-20, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou dne 28. 1. 2014 a doplněnou dne 29. 5. 2014 se A. Ž. (dále též "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v občanskoprávním sporu o náhradu škody za nemajetkovou újmu a nevyloučení asistenta soudce.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Žalobce se proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaný") domáhal zaplacení částky 50 000,- Kč z titulu náhrady škody za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze.
Dne 8. 7. 2013 usnesením č. j. 22 C 144/2013-15, vydaným asistentem soudce JUDr. Vojtěchem Trojánkem, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") vyzval žalobce k odstranění vad žaloby s poučením o jejím možném odmítnutí.
Dne 27. 8. 2013 usnesením č. j. 22 C 144/2013-20 nalézací soud námitku podjatosti asistenta soudce JUDr. Vojtěcha Trojánka zamítl, žalobu odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Z vyjádření JUDr. Vojtěcha Trojánka vyplývalo, že neměl žádný vztah k účastníkům řízení ani k předmětu sporu. Z námitky podjatosti pak vyplývalo, že žalobce brojil proti asistentovi pro jeho rozhodovací činnost, neboť nesouhlasil s obsahem jeho rozhodnutí ze dne 8. 7. 2013 a vyjadřoval pouze odmítavý postoj k osobě asistenta soudce. Žalobce žádné relevantní skutečnosti, které by zakládaly důvod k pochybnostem o nepodjatosti uvedeného asistenta soudce neuvedl, soud proto námitku podjatosti jako nedůvodnou zamítl.
Žalobu nalézací soud odmítl dle §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. jako neprojednatelnou. Žalobce sice na výzvu obsaženou v cit. usnesení ze dne 8. 7. 2013 č. j. 22 C 144/2013-15 reagoval, vytčené vady však neodstranil; z toho důvodu se nalézací soud nezabýval ani návrhem žalobce na položení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru.
Dne 14. 10. 2013 usnesením č. j. 51 Co 422/2013-28 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce usnesení nalézacího soudu ze dne 27. 8. 2013 č. j. 22 C 144/2013-20 jako věcně správné potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Tato dvě rozhodnutí byla předmětem ústavní stížnosti.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno zejména právo vlastnické, neboť obecné soudy "neposkytly stěžovateli ochranu v tom směru, že by uložily žalovanému k reparaci škodu - zadostiučinění za nemajetkovou újmu". Porušeno bylo podle názoru stěžovatele rovněž právo na spravedlivý soudní proces.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Nalézací soud, stejně jako soud odvolací, v ústavní stížností napadených rozhodnutích přehledně a srozumitelně vysvětlily, v čem spatřovaly neprojednatelnost žaloby stěžovatele, resp. nedůvodnost jeho námitky podjatosti a odvolání; o důsledcích neodstranění vytýkaných vad žaloby byl stěžovatel nalézacím soudem náležitě poučen. Ústavní soud se s odůvodněními uvedených rozhodnutí zcela ztotožňuje, plně na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k nim dodal; porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu