infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2014, sp. zn. III. ÚS 3557/14 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:3.US.3557.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:3.US.3557.14.1
sp. zn. III. ÚS 3557/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Zounara, zastoupeného Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 791/9, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2014 sp. zn. 18 C 122/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení obecného soudu vydané v jeho občanskoprávní věci, a to pro porušení práva na soudní a jinou právní ochranu a práva na spravedlivé řízení dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Žalobou proti žalovanému Talent Connection Praha, s. r. o., se stěžovatel domáhal zaplacení 805 192 Kč s příslušenství. Při jednání dne 23. 9. 2014 soud ústavní stížností napadeným usnesením nepřipustil jím navrženou změnu žaloby, spočívající v rozšíření původně uplatněného nároku na plnění z titulu nesplněného smluvního závazku o nárok na plnění i z titulu náhrady škody. Rozsudkem ze dne 23. 9. 2014 č. j. 18 C 122/2012-152 obvodní soud žalobu zamítl, neboť stěžovatel přes výzvy soudu dle §118a odst. 1, 3 o. s. ř. v řízení neprokázal, a ani řádně netvrdil, jaké konkrétní umělecké výkony v předmětném období pro společnost PROTEIN FOODS, s. r. o., provedl a jaká odměna byla touto společností za provádění uměleckých výkonů stěžovatelem žalovanému zaplacena. Změnu žaloby nepřipustil proto, že ji neshledal souladnou se zásadou hospodárnosti, jestliže bylo zřejmé, že oproti původně uplatněnému nároku na plnění z titulu nesplněného smluvního závazku je pro posouzení nároku na náhradu škody významný zcela jiný okruh rozhodných skutečností, a v důsledku toho i v jiném rozsahu musí být vedeno i dokazování. Oproti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že předmětem jeho návrhu byl požadavek, aby v případě, že se prokáže, že žalovanému nebylo "koncovým klientem zaplaceno", bylo rozhodnuto o zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody; domnívá se tudíž, že "možná změna právního posouzení ... na základě kterého ... soud má nebo může vyhovět žalovanému nároku, není změnou žalobního petitu". I za situace, že by Ústavní soud posoudil jeho návrh na "alternativní právní posouzení" jako změnu žaloby, je stěžovatel přesvědčen, že výsledky dosavadního řízení byly - oproti názoru soudu - podkladem i pro "změněnou" žalobu. S odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu dále stěžovatel vytýká, že soud své rozhodnutí nedostatečně neodůvodnil, když tak učinil pouhým odkazem na "ekonomické důvody". Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Obecně platí, že ač jde o rozhodnutí ryze procesní povahy, lze i je, včetně rozhodnutí o tom, zda se (ne)připouští změna návrhu, podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2180/08), nicméně ingerence Ústavního soudu do daného rozhodování je pojímána jako zcela výjimečná, omezená především na případy zjevných excesů, kdy napadené rozhodnutí není zdůvodněno buď vůbec (viz nález sp. zn. II. ÚS 801/08, N 169/51 SbNU 79), nebo je opřeno o evidentně jiný než zákonem předpokládaný důvod (viz nálezy sp. zn. II. ÚS 455/03, N 110/41 SbNU 365, a II. ÚS 138/07, N 114/46 SbNU 85). Nelze sice vyloučit, že nepřipuštění změny žaloby se může dostat do rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, to však ještě "automaticky" neznamená porušení základních ústavně zaručených základních práv či svobod účastníka řízení, jehož návrhu nebylo vyhověno (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2180/08). Podle protokolu o jednání byl s důvodem nepřipuštění změny žaloby stěžovatel (stručně) seznámen, a podrobněji se tak stalo v písemném odůvodnění rozhodnutí ve věci samé. Posouzení výjimečných důvodů k zásahu Ústavního soudu se zde nadto zjevuje ve specifické poloze, jež je utvářena - nyní rozhodnou - okolností, kterou představuje bezprostředně následující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2014 č. j. 18 C 122/2012-152, jímž (téhož dne) bylo rozhodnuto ve věci samé. Požadavek odstranění toho usnesení, jehož se stěžovatel dožaduje, je již proto procesně jakkoli vyloučeno, neboť je rozhodnutím ve věci samé konzumováno. Ústavnímu soudu stěžovatel nevysvětlil, jak by vyhovění jeho návrhu mohlo založit procesní "návrat" před usnesení o nepřipuštění změny žaloby. Porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu stěžovatelem dovolávaného čl. 36 odst. 1 Listiny je tak napříště možné uvažovat jen ve vztahu ke konečnému rozhodnutí ve věci, k čemuž si ostatně stěžovatel sám otevřel prostor tím, že dne 15. 11. 2014 proti rozhodnutí obvodního soudu podal odvolání. Existenci zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele - napadeným usnesením - tedy zde dovodit nelze. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě (bez jednání) usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2014 Jan Filip v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:3.US.3557.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3557/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 10. 11. 2014
Datum zpřístupnění 2. 1. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 5
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §95
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík procesní postup
žaloba/změna
žaloba/na plnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3557-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 86665
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18