infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.12.2015, sp. zn. I. ÚS 1374/15 [ usnesení / UHLÍŘ / výz-3 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:1.US.1374.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:1.US.1374.15.1
sp. zn. I. ÚS 1374/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Matejem Benkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015 č. j. 8 Tdo 1554/2014-22, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2014 č. j. 7 To 25/2014-260 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 1 T 64/2013-222, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Chebu jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 36. odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 1 T 64/2013 stěžovatele uznal vinným ze spáchání přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 7 To 25/2014 rozsudek soudu prvého stupně zrušil ve výroku o trestu a znovu stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. 4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1554/2014, odmítl jako zjevně neopodstatněné. 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy se nevypořádaly s jeho obhajobou a důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Vzhledem k tomu, že se nabízelo několik skutkových verzí, měl být použit princip in dubio pro reo. 6. Stěžovatel od počátku svou vinu popíral. Uvedl naopak, že jej prve fyzicky napadla poškozená. Jeho výpověď však soudy prohlásily za nevěrohodnou. Uvěřily přitom poškozené, jejíž výpověď popisující intenzivní útok ze strany stěžovatele nekoresponduje s dokumentací ani s lékařskými zprávami. Vyvrací jej údajně i závěry lékařského posudku znalce, který popisuje pouze subjektivní pocit bolesti v krku, který zmiňovala poškozená. Stěžovatel tvrdí, že při útoku vedeném mužem proti ženě s úmyslem ji znásilnit v případech, kdy se žena brání, je obvyklým nálezem potrhaný oděv, mnohočetné krevní podlitiny na pažích a vnitřní straně stehen. Žádné takové markanty v posuzované věci nefigurují. 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 45/94); v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka z "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 8. V dané věci, se zřetelem k obsahu ústavní stížnosti, jde tedy o to, zda se obecné soudy ve věci stěžovatele dopustily pochybení, způsobilých založit nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do jeho právního postavení v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny, a to ve vztahu k výchozímu čl. 8 odst. 2 Listiny. 9. Ústavněprávní judikaturou bylo mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda interpretace použitého práva je i ústavně konformní; její deficit se pak nezjevuje jinak než z poměření, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu"). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 10. Maje na zřeteli uvedené zásady, dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost, resp. námitky v ní obsažené, neobstojí, neboť takovými - ústavněprávně relevantními - pochybeními napadené řízení a jeho výsledek postiženo není. 11. Co do posouzení stěžovatelem tvrzených vad při hodnocení důkazů a vytváření celkového obrazu o průběhu trestné činnosti je totiž namístě úsudek, že z obsahu napadených rozhodnutí se nepodává dostatečný podklad pro závěr, že obecné soudy pochybily ve smyslu zjevného, resp. extrémního vybočení ze standardů, jež pro režim získání potřebných skutkových zjištění předepisují příslušné procesní předpisy. Především soud prvního stupně přistoupil k výslechu svědků u hlavního líčení, byť stěžovatel dal souhlas se čtením jejich výpovědí, aby si mohl sám učinit úsudek i z verbálního projevu, fyzických proporcí a způsobu chování svědků i poškozené, což jistě přispělo ke komplexnosti hodnocení jejich věrohodnosti. Interpretace jednání stěžovatele je tak založena na dostatečně důkladném dokazování, jakož i adekvátním hodnocení provedených důkazů. Přijaté skutkové závěry v nich mají věcné i logické zakotvení a k závěru, že skutková zjištění jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, dospět nelze. Výhrady stěžovatele k posouzení průběhu skutku jsou jen podústavně vedeným sporem s obecnými soudy, které se s jím uplatněnými námitkami již adekvátně vypořádaly. Svědeckou výpověď poškozené, která je podporována znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie, klinické psychologie, a výpověďmi svědkyně Matyášové, svědka Stoklasy a svědka Zemana, soud shledal věrohodnou. Pro tento závěr svědčí i faktické jednání poškozené bezprostředně po protiprávním jednání a porovnání tělesné konstituce stěžovatele a poškozené. Verze stěžovatele se v průběhu trestního řízení podstatně měnila, popis jednání v inkriminované době trvající i podle verze stěžovatele nejméně desítky minut byl velmi stručný a v podstatných bodech vyzníval nepřesvědčivě. K námitkám stěžovatele se posouzením věrohodnosti poškozené zabýval i soud odvolací a za tímto účelem doplnil i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Ten podle názoru soudu věrohodnost poškozené podpořil, neboť připojil i fotodokumentaci uloženou na CD disku ve spisu pořízenou bezprostředně po spáchání skutku. Jestliže učiněné skutkové závěry jsou ve svém celku dostatečně důkazně podložené, pak není místo ani pro námitku, že soudy nepřihlížely k zásadě in dubio pro reo. 12. K námitce stěžovatele o nedostatečném výskytu "typických" markantů na těle poškozené lze dodat, že protiprávní jednání bylo pro intenzivní odpor poškozené ukončeno ve stadiu pokusu a že poškozená byla v inkriminované době oblečená jen v pyžamu, neboť se chystala k spánku. 13. Stěžovatel sice do petitu ústavní stížnost zahrnul i usnesení Nejvyššího soudu, avšak důvody, proč je pokládá za protiústavní, neuvedl, a ani Ústavní soud žádné neshledává. 14. Na základě řečeného a jeho shrnutím nezbývá než uzavřít, že výše předestřené podmínky, za kterých obecnými soudy uplatněný výklad a aplikace práva resp. vedení procesu překračuje hranice ústavnosti, v dané věci splněny nejsou. Nelze dovodit ani excesivní odklon od zákonných zásad ovládajících postupy obecných soudů v řízení ani od pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu. 15. Stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo; Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2015 Ludvík David v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:1.US.1374.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1374/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 15. 12. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 5. 2015
Datum zpřístupnění 13. 1. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Cheb
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Plzeň
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Cheb
Soudce zpravodaj Uhlíř David
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §2 odst.5, §2 odst.6
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík trestná činnost
důkaz/volné hodnocení
dokazování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1374-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 90909
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18