infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.06.2015, sp. zn. I. ÚS 1388/15 [ usnesení / UHLÍŘ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:1.US.1388.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:1.US.1388.15.1
sp. zn. I. ÚS 1388/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti Lubora Kindla, zastoupeného Mgr. Kateřinou Mayerovou Bitterovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. ledna 2015 sp. zn. 9 T 1/2007, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2015 sp. zn. 6 To 20/2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení výše uvedených usnesení krajského a vrchního soudu, kterými soudy nevyhověly jeho žádosti o zrušení zajištění jeho majetku. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že proti stěžovateli byla podána obžaloba pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle §43 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze již předtím usnesením ze dne 16. 2. 2004, sp. zn. 2 VZv 3/2003, rozhodla podle ustanovení §347 odst. 1 trestního řádu za užití §348 odst. 1 trestního řádu o zajištění veškerého majetku stěžovatele jako obviněného, včetně veškerých přírůstků, výtěžků, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetku, kterého nabude po zajištění, s výjimkou prostředků a věcí, na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku, neboť stěžovatel je stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a závažnosti činu a jeho poměrům je třeba očekávat uložení trestu propadnutí majetku, a je obava, že výkon tohoto trestu bude zmařen nebo ztížen. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze zamítl. 3. Stěžovatel podal žádost o zrušení zajištění majetku, které Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, napadeným usnesením nevyhověl. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci zamítl. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho majetek je zajištěn po dobu jedenácti let, přičemž skončení trestního řízení nelze ani v dohledné době předpokládat. Ve věci samé sice byl vydán rozsudek, který byl však v odvolacím řízení zrušen, a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že zajištění majetku podle zmíněného ustanovení trestního řádu slouží výlučně k výkonu trestu propadnutí majetku. Připomíná, že ve vydaném odsuzujícím rozsudku (následně zrušeném pro nepřezkoumatelnost) soud stěžovateli trest propadnutí majetku neuložil. Jeho uložení nenavrhovala ani státní zástupkyně v závěrečné řeči. Napadená rozhodnutí podle názoru stěžovatele neobsahují zdůvodnění stanoviska soudů. 5. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě uložení trestu propadnutí majetku nepřipadá v úvahu. Navíc když žádný hodnotný majetek v jeho případě zajištěn není. 6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v minulosti napadl původní rozhodnutí o zajištění jeho majetku ústavní stížností. Ústavní soud ji projednal a dne 14. 4. 2005 ji pod sp. zn. II. ÚS 319/04 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud se nyní nemá důvod od závěrů v usnesení uvedených jakkoli odchylovat. 8. Ustanovení §347 trestního řádu tvoří ústavně konformní výluku z ochrany vlastnictví. Tímto účelem je legitimní zájem státu na vynutitelnosti případného budoucího trestu (majetkového postihu) pachatele závažné trestné činnosti, který je součástí obecného zájmu na ochraně společnosti před pachateli trestných činů. Tento závěr odpovídá rovněž postojům judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který instituty plnící obdobnou funkci jako zajištění majetku nepovažuje za rozporné s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. případ Handyside proti Spojenému království, 1976, A-24, §62) a při zdůraznění přiměřeného vztahu mezi použitými prostředky a sledovaným cílem přiznává státům širokou míru uvážení, jak pokud jde o způsob uplatnění prostředků zasahování, tak i o posouzení, zda jsou jejich důsledky ospravedlněné v obecném zájmu snahou o dosažení záměru příslušného zákona. 9. Trest propadnutí majetku přitom představuje poměrně přísnou sankci výrazně zasahující do majetkové sféry pachatele. Proto je možné trest propadnutí majetku uložit jen za přesně vymezený úzký okruh trestných činů (nebo jejich nejtěžších, kvalifikovaných skutkových podstat) a za dalších omezujících podmínek. Citelnost trestu propadnutí majetku je však značně závislá na individuálních majetkových poměrech pachatele, které se mohou velmi podstatně lišit (tak např. bude značný rozdíl, jestliže soud uloží propadnutí majetku pachateli, který kromě běžného zařízení domácnosti, jež navíc bude z větší části z výkonu trestu vyloučeno, nevlastní žádný další majetek, a na druhé straně pachateli, který je vlastníkem nemovitostí a vedle toho i většího výrobního podniku). Stěžovatel v této souvislosti o návrhu na zrušení zajištění majetku uvedl, že mu "fakticky žádný hodnotný majetek zajištěn není". 10. Ústavní soud považuje za důležité zdůraznit, že předběžné zajištění majetku za účelem možného výkonu trestu propadnutí majetku je institutem dočasným, úzce spojeným se shora uvedeným účelem vymahatelnosti práva. Je nepochybné, že délka trestního řízení přesahující deset let není stav, který lze považovat za žádoucí. V daném případě je nicméně nezbytné vzít v úvahu komplikovaný charakter (sedm obžalovaných, jednání se týká jejich aktivit v rámci řady konkurzních řízení vyznačující se komplikovanou strukturou vzájemných vazeb) a také závažnost trestné činnosti. To se logicky projevuje i v komplikovaném průběhu samotného trestního řízení v předmětné věci. Pokud se stěžovatel domnívá, že napadená rozhodnutí postrádají konkrétní odůvodnění ve vztahu k jeho osobě, nelze mu přisvědčit. V napadených rozhodnutích, zejména v rozhodnutí stížnostního soudu, je rozvedeno, v jaké fázi se nyní trestní řízení nachází a jaký další vývoj je možné předvídat s ohledem na možnosti soudu při formulaci případného výroku o trestu v budoucnu. V zásadě lze přisvědčit jeho názoru, že po zrušení rozsudku soudu prvého stupně v odvolacím řízení a jeho vrácení soudu prvého stupně k dalšímu řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti nelze za splnění zákonných podmínek vylučovat uložení jakéhokoli trestu, tedy ani trestu propadnutí majetku. Podle názoru obecných soudů tak jsou i nadále dány důvody pro zajištění majetku stěžovatele. 11. Za daného skutkového stavu věci Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky pro zajištění majetku stěžovatele soudy zjistily dostatečně a v napadených rozhodnutích nelze spatřovat nepřiměřený zásah do stěžovatelových ústavně zaručených práv. 12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2015 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:1.US.1388.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1388/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 6. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 12. 5. 2015
Datum zpřístupnění 17. 7. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS České Budějovice
SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodaj Uhlíř David
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §348 odst.1, §347 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstřík vlastnické právo/omezení
trestní řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1388-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 88891
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18