infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.06.2015, sp. zn. I. ÚS 1590/15 [ usnesení / UHLÍŘ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:1.US.1590.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:1.US.1590.15.1
sp. zn. I. ÚS 1590/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti Martina Blaháka, zastoupeného Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 15, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2015 sp. zn. 9 To 57/2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž mělo dojít k porušení jeho práva na osobní svobodu garantovaného čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i k zasažení do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny. 2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno ze dne 4. 11. 2014, č. j. OKFK-4343/TČ-2012-252402, bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších tří osob pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. 3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 70 Nt 3660/2014, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) trestního řádu. 4. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 9 To 485/2014, zamítl jako opožděně podanou. 5. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 20. 1. 2015 návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby. Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 70 Nt 1907/2015, 70 Nt 4205/2015 a sp. zn. 70 Nt 4206/2015 rozhodl, že na straně stěžovatele důvod vazby podle §67 písm. b) trestního řádu odpadl. Podle §72 odst. 1 trestního řádu, jakož i podle §71a trestního řádu stěžovatele propustil z vazby na svobodu při přijetí písemného slibu stěžovatele podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a za současného vyslovení dohledu probačního úředníka podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, neboť účelu vazby lze dosáhnout přijetím písemného slibu a současným dohledem probačního úředníka, kdy u stěžovatele shledal důvody vazby podle §67 písm. c) trestního řádu. 6. Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 9 To 57/2015, napadené usnesení zrušil a stěžovatele ponechal ve vazbě, neboť i nadále trvá vazební důvod podle §67 písm. c) trestního řádu. Stížnostní soud nepřijal písemný slib stěžovatele ani návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. 7. Proti zamítavému rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. V odůvodnění svého návrhu namítá, že rozhodnutí o vazbě předjímá rozhodnutí o vině a trestu, přičemž však neuvádí, v čem je podezření shledáváno konkrétně u něj. Je přesvědčen, že u něj není splněn důvod pro tzv. předstižnou vazbu. Připomíná, že obchodní společnost TANAGA Trade s.r.o. je rovněž trestně stíhána. Tvrdí, že je vyloučeno, aby trestnou činnost opakoval, neboť je nyní zaměstnán. Zdůrazňuje, že je dosud osobou netrestanou. Připomíná v tomto směru judikaturu Ústavního soudu týkající se uvedeného vazebního důvodu a doktríny tzv. zesílených požadavků. 8. Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí. 9. Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám. 11. Ústavní soud považuje za vhodné upozornit předně na to, že ve své ustálené judikatuře opakovaně a zřetelně akcentuje princip sebeomezení. Ústavním soudem zdůrazňovaná zásada minimalizace zásahů do činnosti státních orgánů platí o to více, jde-li o přezkum postupu státních orgánů v přípravné fázi trestního řízení. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně konstatoval, že je nutno ingerenci do činnosti orgánů veřejné moci rozhodujících v rámci přípravného řízení považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nežádoucí, ba nepřípustnou. Tato kasační ingerence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. O takový případ však v projednávané věci nejde. 12. Je tedy především věcí trestních soudů, aby při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci svědomitě posoudily, zda je vazba v daném případě opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení. 13. Vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení. Rozhodování o vazbě může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Ústavní soud dále podotýká, že k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby a tím i k ústavněprávně souladnému odůvodnění může stačit v závislosti na individuální okolnosti konkrétního případu i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu obviněného, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96, II. ÚS 124/97, IV. ÚS 137/2000 či III. ÚS 566/03). Rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. 14. Z obsahu napadeného soudního rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že je založeno na zákonném vazebním důvodu, jsou v něm náležitě popsány skutečnosti dokládající závěr o existenci tohoto důvodu, přičemž v postupu soudu nelze spatřovat prvky svévole. 15. Rozhodnutí o ponechání ve vazbě a zamítnutí žádosti o propuštění krajský soud opřel o zákonný důvod předpokládaný ustanovením §67 písm. c) trestního řádu. Ten měl být podle jeho názoru naplněn, jelikož existovala důvodná obava, že stěžovatel bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je trestně stíhán. Krajský soud v prvé řadě vycházel ze zjištění, že zdrojem příjmů obviněného před vzetím do vazby byla především trestná činnost, pro kterou je stíhán, zisky přitom měly dosahovat vysokých částek. Trestná činnost, které se obvinění měli dopouštět, byla založena vybudováním velmi rozsáhlé sítě spolupracovníků a zapojením sítě dalších firem v České republice a na Slovensku. Soud dospěl k závěru, že obvinění by mohli v trestné činnosti pokračovat bez větších problémů. V mezidobí od vzetí obviněných do vazby navíc policejní orgán rozšířil trestní stíhání obviněných pro další dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. 16. Jak je tedy z výše uvedeného zřejmé, napadené rozhodnutí bylo založeno na konkrétních okolnostech daného případu, přičemž Ústavní soud považuje přijaté závěry v souhrnu za přiléhavé a ústavně konformní. Napadené usnesení není ani v rozporu se závěry plynoucími z judikatury Ústavního soudu týkajícími se ústavněprávních podmínek odůvodnění rozhodnutí o dalším trvání vazby. Ústavní soud tak nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho základních práv zaručených ústavním pořádkem. Stěžovatel byl navíc usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 2 KZV 36/2014, z vazby propuštěn za současného přijetí písemného slibu stěžovatele a za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. Omezení osobní svobody stěžovatele tedy již netrvá. K námitce stěžovatele ohledně rychlé změny v nahlížení na existenci vazebního důvodu u orgánů činných v trestním řízení lze dodat, že vazební důvod podle §67 písm. c) trestního řádu u něj i nadále trvá, ale státní zástupce shledal podmínky pro nahrazení vazby mírnějšími opatřeními. 17. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2015 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:1.US.1590.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1590/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 6. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 27. 5. 2015
Datum zpřístupnění 28. 7. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Uhlíř David
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.5
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §67 písm.c, §67 písm.b
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací koluzní vazba
Věcný rejstřík vazba/vzetí do vazby
vazba/důvody
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1590-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 88877
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18