ECLI:CZ:US:2015:1.US.4058.14.1
sp. zn. I. ÚS 4058/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele TELECON SERVIS spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, Kubíkova 1180/9, zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. října 2014 č. j. 8 UL 20/2014-6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. prosince 2014 a doplněné podáním ze dne 4. února 2015, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. října 2014 č. j. 8 UL 20/2014-6 pro porušení práva na spravedlivý proces.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením napadeným ústavní stížností zamítl návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu spočívajícího ve výzvě k doplnění žalobního návrhu, eventuálně k nařízení jednání ve věci vedené Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 23/2014.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že podal žalobu a již téměř rok poté okresní soud ve věci neučinil žádný procesní úkon. Stěžovatel má za to, že postup krajského soudu vybočuje z mezí ústavnosti v tom, že věc bagatelizuje a přenáší odpovědnost na stěžovatele. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod sp. zn. IV. ÚS 55/94, I. ÚS 663/01, III. ÚS 685/06 a sp. zn. IV. ÚS 391/07.
4. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
6. Ústavní soud současně ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. nález sp. zn. III. ÚS 74/02). Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
7. Pochybení tohoto charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Krajský soud se věcí stěžovatele řádně zabýval a stěžovateli podrobně vysvětlil, z jakého důvodu v posuzovaném případě nejde o zaviněnou prodlevu při vyřizování věci. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s odůvodněním rozhodnutí a nepřípustně očekává, že napadené rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu - přezkumu.
8. Stěžovatel ve svém podání ze dne 4. února 2015 Ústavnímu soudu sdělil, že okresní soud koncem ledna 2015 učinil ve věci procesní úkon, když zaslal žalobu a kvalifikovanou výzvu žalovanému k vyjádření. Ústavní soud pak z výpisu události v řízení ověřil, že okresní soud nařídil na den 10. dubna 2015 jednání, na kterém byl vydán rozsudek a věc sp. zn. 10 C 23/2014 byla tohoto dne vyřízena.
9. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.
10. V kontextu s konkrétními okolnostmi dané věci nelze než dovodit, že stěžovateli se porušení namítaného základního práva zaručeného ústavním pořádkem České republiky nezdařilo doložit. Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
David Uhlíř v. r.
předseda senátu