ECLI:CZ:US:2015:2.US.1096.15.1
sp. zn. II. ÚS 1096/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti navrhovatele Bc. Ladislava Regnarda, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2014, č. j. 66 Co 770/2014-83, a usnesení téhož soudu ze dne 30. července 2014, č. j. 66 Co 421/2014-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 13. dubna 2015, a které je označeno jako "DOVOLÁNÍ" a "ÚSTAVNÍ STÍŽNOST" a obsahuje žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, navrhovatel brojí proti v záhlaví uvedeným usnesením.
2. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V dané věci zjistil, že tomu tak není.
3. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. V předmětné věci navrhovatel při podání návrhu nebyl zastoupen advokátem.
4. Podle §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Navrhovatel však ani tuto povinnost nesplnil. Z obsahu podání navíc není zřejmé, v čem konkrétně měla být porušena jeho ústavně zaručená práva.
5. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, jakož i dalšími vadami. Na tento nedostatek byl navrhovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 1561/09, sp. zn. III. ÚS 2077/10, sp. zn. IV. ÚS 2657/11, sp. zn. III. ÚS 1615/13).
6. Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby jeho další ústavní stížnost již takové vady neobsahovala. To se však nestalo. Navrhovatel navíc i v jiných případech, kdy mu byla poskytnuta dostatečná lhůta pro odstranění vad podání (např. ve věci sp. zn. I. ÚS 2476/14 nebo sp. zn. III. ÚS 1615/2013), nebyl schopen si adekvátní právní zastoupení zajistit.
7. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl navrhovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu podání navrhovatele mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2015
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj