ECLI:CZ:US:2015:2.US.331.15.1
sp. zn. II. ÚS 331/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelů Jaroslava Červenáka a Anny Červenákové, obou zastoupených Mgr. Tomášem Danielem, advokátem, se sídlem 17. listopadu 48/28, 690 02 Břeclav, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 21 Cdo 3802/2014-321, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. října 2013, č. j. 60 Co 392/2013-271, a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. února 2013, č. j. 45 C 31/2011-174, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces a soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a došlo rovněž k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny (při aplikování mezí základních práv a svobod nebylo ve vztahu ke stěžovatelům šetřeno jejich podstaty a smyslu).
2. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. února 2013, č. j. 45 C 31/2011-174, zamítl žalobu, jíž se žalobci (stěžovatelé) domáhali podle §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejných dražbách"), určení neplatnosti nedobrovolné dražby provedené dne 24. srpna 2011, na jejímž základě byly vydraženy nemovitosti (rodinný dům a pozemky), jejichž byli žalobci původně vlastníky; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že jeden ze žalovaných měl vůči žalobcům pohledávku ze smlouvy o půjčce, která byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobců. Zástavní smlouvu shledal jako platnou, když okolnosti tvrzené žalobci nenasvědčovaly tomu, že by byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Z uvedeného důvodu nebyl dražebník povinen upustit od dražby, a proto soud prvního stupně návrhu na určení neplatnosti dražby nevyhověl.
3. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 31. října 2013, č. j. 60 Co 392/2013-271, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil. Změnil toliko výrok o náhradě nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Námitky žalobců týkající se otázky existence zástavního a předkupního práva, jakož i otázky řádného označení nemovitostí v dražební vyhlášce nepovažoval za důvodné. V souladu se soudem prvního stupně uzavřel, že podle §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nejsou dány důvody pro vyslovení neplatnosti označené dražby, neboť všechny podmínky pro její řádné konání byly splněny (řádná dražební vyhláška, zveřejnění informací o dražbě atd.). Žalobcům se navíc nepodařilo prokázat, že by dražebníka písemně před konáním dražby požádali o upuštění od dražby a rovněž nedoložili, že zástavní právo zaniklo jiným způsobem (např. odstoupením od smlouvy o půjčce z důvodu jejího uzavření v tísni).
4. Následné dovolání žalobců bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 21 Cdo 3802/2014-321, odmítnuto [§243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], neboť jednak neobsahovalo údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení tedy nebylo možné pro uvedené nedostatky pokračovat.
II.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve stručně rekapitulují napadená rozhodnutí. V prvé řadě vyslovují přesvědčení, že nedobrovolná dražba je neplatná, neboť byla provedena dříve, než bylo rozhodnuto o jejich žalobě na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle §166 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), ve veřejné dražbě. Přestože probíhající řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy není výslovně uvedeno mezi důvody neplatnosti dražby (viz §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách), představuje podle názoru stěžovatelů důvod neplatnosti vyplývající ze samotného §166 obč. zák. jako speciálního ustanovení k zákonu o veřejných dražbách. Podle stěžovatelů se měly soudy zabývat i dalšími okolnostmi věci, zejména pak otázkou existence původní pohledávky. V této souvislosti namítají, že se soudy nezabývaly lichvářským charakterem smlouvy o půjčce, která byla spotřebitelskou smlouvou, neřešily otázku, že stěžovatelé sjednali smlouvu v nouzi a nezkoumaly zjevný nepoměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a zástavou. Všechny tyto okolnosti vedou stěžovatele k závěru, že takto sjednaná smlouva o půjčce je absolutně neplatná, a proto od ní nemuseli ani odstupovat. Dovozují, že pokud je neplatná smlouva hlavní (o půjčce), musí být nutně neplatná i smlouva zástavní, pročež musela být vyslovena neplatnost dražby.
III.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. k posouzení, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Stěžovatelé si jsou dobře vědomi, že není úkolem Ústavního soudu přezkum zákonnosti rozhodnutí soudů v rovině podústavního práva, přesto je jejich ústavní stížnost argumentačně vybudována právě na polemice s podústavním právem. Pokud zpochybňují skutkové a právní závěry soudů, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu, jak již bylo naznačeno výše, nepřísluší. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
8. V dané věci stěžovatelé zpochybňují konání nedobrovolné dražby, neboť měla být provedena na základě zástavní smlouvy, která je dle jejich názoru neplatná z důvodu absolutní neplatnosti hlavního závazku - smlouvy o půjčce, která má lichvářský charakter. Zde je třeba zdůraznit, že stěžovatelé se opožděně snaží v rámci řízení o neplatnost nedobrovolné dražby zpochybnit podklad (smlouvu o půjčce), na jehož základě vznikla pohledávka zajištěná zástavním právem, která vedla k nařízení a provedení dražby. Takový postup ovšem není možný. Pakliže stěžovatelé považovali smlouvu o půjčce za neplatnou, měli svoji obranu zaměřit právě na tuto smlouvu, a nikoliv namítat její neplatnost až v rámci řízení o neplatnosti nedobrovolné dražby. V této souvislosti je vhodné pouze doplnit, že exekuční řízení (v daném případě vedené v podobě nedobrovolné dražby podle zákona o veřejných dražbách), není určeno k přezkumu platnosti či neplatnosti závazkového vztahu, z něhož exekuční titul vzešel.
9. K námitce stěžovatelů, že dražba je neplatná, neboť byla provedena dříve, než bylo rozhodnuto o jejich žalobě na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, Ústavní soud podotýká, že z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Zlíně (sp. zn. 45 C 31/2011) se podává, že stěžovatelé nepodali žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, která by mohla suspendovat výkon dražby (tj. přechod vlastnického práva na vydražitele a předání předmětu dražby vydražiteli) ve smyslu §166 odst. 3 obč. zák., nýbrž žalobu na určení neexistence zástavního a předkupního práva (jednalo se o řízení zahájené na základě žaloby ze dne 19. srpna 2011 a vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 100/2011), která však stěžovateli zamýšlené následky nevyvolává. V této souvislosti je třeba dále konstatovat, že zejména soud prvního stupně se s námitkami stěžovatelů týkajícími se uvedené problematiky ve svém rozhodnutí řádně vypořádal. Soudy se na základě námitek stěžovatelů rovněž zabývaly otázkou existence dalších důvodů pro vyslovení neplatnosti dražby ve smyslu §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jakož i otázkou, zda nebyl dán důvod pro upuštění od dražby podle §46 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, a dospěly k řádně odůvodněnému závěru o nedůvodnosti vyslovení neplatnosti dražby. V tomto směru tedy nelze považovat napadená rozhodnutí za rozporná s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelů, byla ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu