infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.04.2015, sp. zn. II. ÚS 425/15 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:2.US.425.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:2.US.425.15.1
sp. zn. II. ÚS 425/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky PK HOLDING CZ, s. r. o., adresa Tiskařská 257/10, 108 00 Praha 10 - Malešice, zastoupené Mgr. Alexanderem Klimešem, advokátem, se sídlem Ve Vinicích 553, 276 01 Mělník, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2014, č. j. 7 Cmo 548/2012-268, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny. 2. Vrchní soud v Praze v řízení o zaplacení částky ve výši 540.000 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 13. listopadu 2014, č. j. 7 Cmo 548/2012-268, změnil rozsudek Městského soudu v Praze tak, že návrh navrhovatelky (stěžovatelky) zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vrchní soud v Praze vyšel z toho, že projednávaná věc spadá mezi řízení uvedená v §9 odst. 3 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), tedy mezi řízení nesporná (jde o spor z právního vztahu mezi obchodní společností a jejím společníkem), a proto se na ně vztahuje §200e odst. 3 o. s. ř., ve spojení s §94 odst. 1 o. s. ř. Po věcné stránce dospěl odvolací soud k závěru, že navrhovatelka (resp. její právní předchůdkyně) není ve věci aktivně legitimována, neboť smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě se domáhala zaplacení výše uvedené částky, byla zrušena (odstoupením od smlouvy ze strany postupitele). 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozebírá důvody, proč bylo výše napadnutým rozhodnutím zasaženo do jejích ústavních práv. Zdůrazňuje, že se napadené usnesení vyznačuje překvapivostí (je nepředvídatelné), nemá oporu v procesních předpisech a jako takové představuje extrémní vybočení z výkladu a aplikace kogentních norem podústavního práva (konkrétně §200e o. s. ř., ve spojení s §94 o. s. ř.). 4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. 5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že pokud byl mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. 6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 7. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. V projednávané věci stěžovatelka může, jak byla ostatně i poučena odvolacím soudem, napadnout jeho rozsudek dovoláním, jež v dané věci představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Přitom stěžovatelčinou povinností podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je tento procesní prostředek ochrany práv "vyčerpat" před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud z databáze dostupné na http://infosoud.justice.cz/ zjistil, že ve věci bylo stěžovatelkou podáno dovolání. Tuto skutečnost následně ověřil i dotazem u Nejvyššího soudu, kam byl zaslán příslušný spis Městského soudu v Praze spolu s dovoláním navrhovatelky. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne tedy stěžovatelce běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti bylo předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, protože pokud by její dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. 9. K tomu je konečně možné dodat, že i dovolání v civilním řízení je efektivním prostředkem nápravy porušení základních práv a svobod, a proto každý důvod k podání ústavní stížnosti je zároveň důvodem k dovolání. To je dáno tím, že základní práva a svobody jsou dle čl. 4 Ústavy České republiky pod ochranou soudní moci jako celku (sp. zn. I. ÚS 4/04, N 42/32 SbNU 405; sp. zn. II. ÚS 304/04, N 117/41 SbNU 469; sp. zn. III. ÚS 715/06, N 78/45 SbNU 203; IV. ÚS 128/05, N 100/37 SbNU 355; aj.). 10. S ohledem na výše uvedené soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona.) V Brně dne 28. dubna 2015 Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:2.US.425.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 425/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 4. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 2. 2015
Datum zpřístupnění 25. 5. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Zemánek Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §237
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík opravný prostředek - mimořádný
dovolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-425-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 88195
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18