ECLI:CZ:US:2015:3.US.3115.14.1
sp. zn. III. ÚS 3115/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky AREAL SLATINA, a. s., se sídlem Brno-Slatina, Tuřanka 122/115, zastoupené JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem, AK se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město, ze dne 8. 8. 2014 č. j. V-8938/2014-702-11, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), za účasti Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), se odmítají.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 23. 9. 2014, doručené Ústavnímu soudu téhož dne, se AREAL SLATINA, a. s., se sídlem v Brně (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž byl mimo jiné povolen vklad vzniku práva vlastnického do katastru nemovitostí k pozemku p. č. X1 ost. plocha, o výměře 6 883 m2, v k. ú. Slatina, ve prospěch Tomase Dimovice, oprávněné osoby podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 26. 3. 2014 č. j. SPU 137623/2014; jako výlučný vlastník tohoto pozemku byla v katastru nemovitostí dříve zapsána stěžovatelka.
Společně s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení §18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), "pro rozpor s ústavním pořádkem".
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
II.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž v projednávané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
V projednávaném případě z vyžádaného sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 13. 3. 2015 plyne, že stěžovatelka dne 20. 8. 2014 požádala o vyznačení zápisu poznámky spornosti do katastru nemovitostí k danému pozemku, a dne 23. 9. 2014 podala žalobní návrh o určení vlastnického práva k Městskému soudu v Brně, který je evidován pod sp. zn. 34 C 285/2014.
Stěžovatelka tudíž využila dostupný procesní prostředek k ochraně svého vlastnického práva, a teprve po jeho vyčerpání, resp. vyčerpání všech dostupných procesních prostředků, pokud by se i nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené rozhodnutí považovat za konečné rozhodnutí ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh byl tudíž Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 21. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 520/07, usnesení ze dne 21. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 57/07, usnesení ze dne 22. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 515/07, usnesení ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 558/07, usnesení ze dne 29. 5. 2007 sp. zn. II. ÚS 565/06, usnesení ze dne 14. 7. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1643/08, usnesení ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 2617/08, usnesení ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 237/09, usnesení ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 839/09, usnesení ze dne 9. 9. 2009 sp. zn. I. ÚS 2222/09, usnesení ze dne 3. 12. 2009 sp. zn. II. ÚS 2815/09, usnesení ze dne 2. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1832/13 a usnesení ze dne 2. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1603/13 - dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e), a návrh s ní spojený odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b), z důvodu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu