ECLI:CZ:US:2015:4.US.292.15.1
sp. zn. IV. ÚS 292/15
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. L., právně zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, ul. 1. máje 535/50, směřujícího proti usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 11. prosince 2014, č.j. 5 T 226/2013-190, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 13. ledna 2015, č.j. 55 To 9/2015-206, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 31 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Liberci byl zamítnut návrh odsouzeného - stěžovatele, na odklad trestu. Následnou stížnost napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl.
Stěžovatel v napadených rozhodnutích shledává neoprávněný zásah do svých zaručených práv, neboť soudy jimi nevyhověly jeho žádosti o odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Ten požadoval ze zdravotních důvodů, neboť se měl podrobit operaci, naplánované na konec dubna 2015. Soud prvého stupně aplikoval na návrh stěžovatele ustanovení §323 odstavec 1 trestního řádu, jak však správně konstatoval stížnostní soud, v tomto směru soud prvého stupně pochybil, neboť měl aplikovat ustanovení §322 odstavec 1 trestního řádu. Stěžovatel je však, na rozdíl od stížnostního soudu přesvědčen, že se jedná o závažné pochybení, kdy nezákonný postup není možno napravit uplatněním řádného opravného prostředku, jelikož v řízení podle ustanovení §323 odstavce 1 trestního řádu, není stížnost přípustná. Existencí tohoto protiprávního stavu je však postižen stěžovatel, jenž je tak omezen ve svých zaručených právech bez možnosti jiné nápravy než cestou ústavní stížnosti. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil podáním, které směřovalo proti rozhodnutí okresního soudu, jímž byl zamítnut jeho návrh na odklad nástupu výkonu trestu, a proti rozhodnutí krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost do rozhodnutí soudu prvého stupně. Ústavní soud si k věci vyžadoval spis, ze sdělení Okresního soudu v Liberci však zjistil, že tento byl spolu s dovoláním ve věci samé postoupen Nejvyššímu soudu. Navrhovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. února 2014, č.j. 5 T 226/2013-126, shledán vinným a odsouzen pro trestný čin zkrácení daně a, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odstavců 1 a 2 písmeno c) trestního zákona, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let; rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. října 2014, č.j. 55 To 332/2014-166, byl výrok o trestu zrušen a navrhovateli byl nově uložen trest odnětí svobody v trvá tří let.
K podané ústavní stížnosti stěžovatel, v rozporu s ustanovením §72 odstavcem 6 zákona o Ústavním soudu, nepřiložil napadená rozhodnutí, ale rozsudky nalézacího a odvolacího soudu ve věci samé, přestože proti nim ústavní stížnost nesměřovala. S ohledem na tuto okolnost byl právní zástupce, dopisem ze dne 3. března 2015, doručeným mu do datové schránky dne 4. března 2015, vyzván, aby přiložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku dle ustanovení §72 odstavce 6 zákona o Ústavním soudu. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 10 dnů od doručení výzvy. Dne 16. března 2015 byly Ústavnímu soudu doručeny kopie nenapadených rozsudků ve věci samé. Ústavní soud se na právního zástupce obrátil znovu se stejnou výzvou ze dne 25. března 2015, doručenou do datové schránky právního zástupce téhož dne, v důsledku čehož byly dne 3. dubna 2015 Ústavnímu soudu opětovně doručeny nenapadené rozsudky Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Teprve v reakci na telefonický kontakt byla Ústavnímu soudu dne 20. dubna 2015, doručena napadená usnesení.
Jak je z napadených rozhodnutí i z ústavní stížnosti patrné, stěžovatel soudu prvého stupně předložil návrh, aby mu ze zdravotních důvodů byl nástup výkonu trestu odložen o čtyři měsíce. Termín jeho plánované operace byl stanoven na 23. dubna 2015.
Dle ustanovení §322 odstavce 1 trestního řádu je možné odložit nástup výkonu trestu na základě žádosti, pokud z lékařské zprávy o hospitalizaci, nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil zdraví nebo život odsouzeného. Dle ustanovení §322 odstavce 4 je proti rozhodnutí možná stížnost s odkladným účinkem.
Podle ustanovení §323 odstavce 1 trestního řádu může předseda senátu z důležitých důvodů nejvýše na tři měsíce odložit výkon trestu odnětí svobody, nepřesahuje-li udělený trest jeden rok. Dle odstavce 4 není proti rozhodnutí soudu stížnost přípustná.
Stěžovatel podal svůj návrh na odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů (§322 trestního řádu). Okresní soud v Liberci však návrh zamítl z toho důvodu, že uložený trest přesahuje jeden rok (§323 trestního řádu). Stěžovateli tak nepříslušel institut stížnosti, a krajský soud proto tuto zamítl.
Z uvedeného je patrné, že Okresní soud v Liberci pochybil, když aplikoval nesprávné ustanovení trestního řádu, přičemž tato vada nebyla zhojitelná cestou opravných prostředků v trestním řízení; kasační rozhodnutí by mohl vydat toliko Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti. Vzhledem k účelu, za nímž stěžovatel podal návrh na odklad nástupu výkonu trestu, by však bylo nutné, aby perfektní ústavní stížnost byla podána dříve, než měl vypršet termín, do nějž byl odklad nástupu požadován - na který byla naplánována operace, případně dříve, než stěžovatel výkon trestu nastoupil (6. března 2015). Z výše uvedeného však plyne, že vady ústavní stížnosti byly odstraněny teprve dne 20. dubna 2015, tedy více než měsíc a půl po nástupu výkonu trestu.
Za daného stavu věci Ústavní soud konstatuje, že sice došlo k procesnímu pochybení, toto však nepředstavuje zásah do základních práv stěžovatele v intenzitě hodné jeho zásahu. Podle čl. 31 Listiny má každý právo na ochranu zdraví a v rámci veřejného pojištění na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky, v zákonném rozsahu. Nepovolení odkladu nástupu výkonu trestu odnětí svobody, byť z nesprávného důvodu, nebylo způsobilé porušit toto základní právo stěžovatele. Zejména pak za situace, kdy stěžovateli přísluší i další procesní nástroje k aplikaci jeho požadavků. Bylo-li vydáno rozhodnutí okresního soudu v napadené podobě, nejefektivnějším krokem by bylo podat návrh znovu, i s poukazem na předchozí pochybení. Cesta nápravy vadného rozhodnutí je zjevně zdlouhavější, a to i s přihlédnutím k možným následným pochybením či prodlevám, jak i výše popsáno. Obdobně pak stěžovateli přísluší možnost, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav, požádat o přerušení výkonu trestu odnětí svobody (§325 trestního řádu).
Pokud se týká napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, stížnostní soud rozhodoval zcela v mezích svého zákonného zmocnění, a ani v jeho postupu není možno shledat zkrácení stěžovatele v základních právech.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
Tomáš Lichovník v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu