infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.12.2015, sp. zn. IV. ÚS 3138/15 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:4.US.3138.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:4.US.3138.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3138/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Pavla Choce, zastoupeného Mgr. Zuzanou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. 1 Nc 2126/2015-800, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností došlou dne 23. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedeného rozhodnutí soudu. Soud jím nevyhověl námitce podjatosti stěžovatele a rozhodl, že soudkyně rozhodující ve věci péče o jeho nezletilou dceru není z projednávání věci vyloučena. Napadeným rozhodnutím došlo podle stěžovatele k nepřípustnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a k porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Stěžovatel v ústavní stížnosti s ohledem na způsob jednání soudkyně dospívá k přesvědčení, že k němu zaujala zjevně nepřátelský vztah, v důsledku čehož je vyloučena z projednávání věci. Vznesenou námitku podjatosti však příslušný nadřízený soud nevyhodnotil jako důvodnou a rozhodl, že soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena není. V odůvodnění rozhodnutí poukázal Městský soud v Praze především na skutečnost, že převážná většina přednesených důvodů údajné podjatosti spočívá v postupu soudkyně ve věci, což není podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k jejímu vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci. Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí, že vzhledem k závažnosti jeho jednotlivých tvrzení měl soud při posuzování důvodnosti námitky podjatosti postupovat mnohem pečlivěji. Druhé pochybení spočívá podle stěžovatele v tom, že řízení o námitce podjatosti bylo přiděleno k projednání nepříslušnému senátu nadřízeného soudu. Námitka byla přidělena soudnímu oddělení 39 Co, ač byl podle názoru stěžovatele příslušný senát soudního oddělení 21 Co, který již dříve ve věci péče o nezletilou dceru stěžovatele rozhodoval jako odvolací soud. Ústavní soud posoudil stížnost a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná; ani jeden ze stěžovatelem namítaných nedostatků napadeného rozhodnutí neshledal opodstatněným, proto ani nemohl dovodit, že by jím bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. Soud rozhodující o námitce podjatosti v napadeném usnesení předně akcentoval, že naprostá většina tvrzení dokazujících nepřátelský vztah soudkyně ke stěžovateli spadá do okruhu nepřípustných okolností ve smyslu §14 odst. 4 o. s. ř.; takové okolnosti nejsou způsobilé prolomit nepřípustnost ani při jejich vyšší četnosti. Je běžným jevem, že si soudce v průběhu déle trvajícího sporu vytvoří určitý názor na jeho účastníky; sama tato skutečnost však ještě příslušného soudce z projednávání věci nevylučuje. Situace, kterou pociťuje stěžovatel jako nepřátelství soudkyně vůči své osobě, byla soudem rozhodujícím o námitce podjatosti řádně projednána a v rámci odůvodnění rozhodnutí se s ní soud dostatečně vypořádal způsobem, který vyhovuje požadavkům kladeným na rozhodnutí v rovině ústavní konformity (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. III. ÚS 151/06). Z vyjádření Městského soudu v Praze a jeho rozvrhu práce Ústavní soud zjistil, že samostatné námitky podjatosti jsou přidělovány soudním oddělením na základě speciálního ustanovení v rozvrhu práce bez ohledu na skutečnost, že soud již ve věci rozhodoval. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že o námitce rozhodoval zákonný soudce, takže ani tvrzení stěžovatele o porušení práva na zákonného soudce neshledal opodstatněným. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2015 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:4.US.3138.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3138/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 15. 12. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 10. 2015
Datum zpřístupnění 15. 1. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §14
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /nezávislý a nestranný soud
Věcný rejstřík soudce/podjatost
soudce/vyloučení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3138-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 90907
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18