ECLI:CZ:US:2016:1.US.3692.16.1
sp. zn. I. ÚS 3692/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti STROMBOLI s. r. o., Malá Štěpánská 2032/6, Praha 2 - Nové Město, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, doručovací adresa: Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2016 sp. zn. 10 Co 307/2016 a usnesení soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. 069 EX 2361/14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 11. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Dražební vyhláškou vydanou dne 20. 11. 2015 nařídil soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý, Exekutorský úřad Ostrava elektronickou dražbu. Stěžovatelka je právnickou osobou, která měla zájem účastnit se elektronické dražby konané dne 7. 1. 2016 v 10:00 hod na portálu http://www.exdrazby.cz.
Stěžovatelka má za to, že se stala účastnicí dražby, neboť splnila všechny zákonné podmínky - řádně se zaregistrovala na portálu www.exdrazby.cz, prokázala svou totožnost a zaplatila na účet soudního exekutora dražební jistotu. Navzdory uvedenému však nebyla k dražbě exekutorem připuštěna. Exekutor odůvodnil svůj postup tím, že stěžovatelka nesložila požadovanou dražební jistotu včas. Z dražební vyhlášky vyplývalo, že zájemci o účast na dražbě měli složit jistotu nejpozději tři pracovní dny před zahájením dražby. Současně je však v dražební vyhlášce uvedeno, že exekutor bude zkoumat připsání dražební jistoty na účet před zahájením elektronické dražby. Podle stěžovatelky je lhůtu tří dnů před zahájením dražby nutno posuzovat jen jako lhůtu pořádkovou, s jejímž nedodržením není spojena žádná sankce. Z ustanovení odst. 6 vyhlášky nevyplývá, že by nedodržení lhůty 3 dnů mělo mít za následek nepřipuštění registrovaného dražitele k dražbě. Stěžovatelka je toho názoru, že byla prokazatelně registrovanou dražitelkou a průběhem dražby byla zkrácena na svých právech. Toto zkrácení spočívá v tom, že jí nebylo umožněno se dražby fakticky účastnit. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož nebyla dražitelkou. Jejím nepřipuštěním k dražbě vznikly pochybnosti o počtu oprávněných účastníků dražby.
Stěžovatelka proti usnesení o příklepu podala odvolání, v němž argumentovala, že exekutor nebyl oprávněn odmítnout jí účast na dražbě, neboť byla řádně registrována a před konáním dražby složila na účet exekutora dražební jistotu. Odvolací soud odvolání odmítl s tím, že stěžovatelka nebyla k jeho podání aktivně legitimována - není uvedena mezi subjekty vyjmenovanými v §336k odst. 3 o. s. ř. písm. a) ani b). Podle náhledu stěžovatelky bylo výše uvedeným postupem zasaženo do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu pravomocných rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Podle náhledu Ústavního soudu Krajský soud v Ostravě své závěry řádně odůvodnil a z ústavněprávního hlediska mu není čeho vytknout. Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že jednou z podmínek účasti na dražbě podle dražební vyhlášky bylo složení jistiny, a to nejpozději tři dny před konáním dražby. Na takto stanovené podmínce nelze dohledat nic nelogického. Pokud exekutor v dražební vyhlášce uvedl, že jistina musí být složena nejpozději tři dny před konáním dražby, tedy 4. 1. 2016, je nepochybné, že se tímto snažil vymezit či limitovat možnost skládání dražební jistoty. Pokud by se jednalo pouze o lhůtu pořádkovou, nemající vliv na práva a povinnosti zájemců o účast na dražbě, jak dovozuje stěžovatelka, bylo by zbytečné ji v dražební vyhlášce uvádět. Naopak lze uzavřít, že se jedná o lhůtu, mající exekutorovi umožnit učinit si přehled o dražitelích a připravit se na dražbu. Viděno optikou stěžovatelky, musel by exekutor prakticky do poslední minuty před dražbou hlídat, zda mu náhodou nebude na účet složena dražební jistota, což je představa odtržená od reality. Zvláště pak za situace, kdy počet dražitelů není omezen.
Zpochybňuje-li stěžovatelka závěr krajského soudu, týkající se její aktivní legitimace k podání odvolání, nutno uvést, že občanský soudní řád vymezuje osoby oprávněné k podání odvolání v ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. Přitom dražitelem není ten, kdo se za něj označí, ale ten, kdo splnil podmínky pro účast na dražbě. Stěžovatelka složila dražební jistotu až v samotný den dražby a exekutorovu úvahu o nesplnění podmínek pro přiznání postavení dražitele tak lze považovat za logickou. Navíc nelze přehlížet, že exekutor vydal dražební vyhlášku 20. 11. 2015, přičemž posledním dnem pro složení jistiny byl 4. leden 2016. Stěžovatelce tak byla dána dostatečně dlouhá doba na to, aby dražební jistinu na účet exekutora složila včas.
V souvislosti s uvedeným se pochopitelně nabízí i úvaha o tom, že zájemce o dražbu může být skutečně vystaven svévoli exekutora. Nicméně tuto otázku, resp. případné procesní prostředky obrany, ponechává Ústavní soud k projednání v souvislosti s přiléhavějším případem.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu