ECLI:CZ:US:2016:3.US.1386.16.1
sp. zn. III. ÚS 1386/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Hipšmana, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2016, č. j. 26 Cdo 4183/2015-281, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, č. j. 68 Co 112/2015-247, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 2. 2015, č. j. 28 C 12/2009-230, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 5. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele ze dne 1. 5. 2016, ve které stěžovatel tvrdí, že v záhlaví uvedená rozhodnutí porušují jeho základní právo na spravedlivý proces.
Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být každá fyzická nebo právnická osoba, která je účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem, zastoupena advokátem.
Z vnitřní evidence Ústavního soudu je patrné, že stěžovatel v minulosti podal řadu ústavních stížností, přičemž v průběhu řízení o nich byl Ústavním soudem opakovaně a podrobně poučen o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na nutnost být zastoupen advokátem. Stěžovateli je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (například řízení vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3997/14, I. ÚS 3008/14, I. ÚS 186/13, II. ÚS 1992/12, II. ÚS 3321/11).
Ačkoliv byl stěžovatel již dříve Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, projednávaný návrh stěžovatele základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje. Stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud přes výše uvedené stěžovatele vyzval k odstranění vad, stanovil mu k tomu lhůtu jednoho měsíce a poučil jej o následcích neuposlechnutí výzvy. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 24. 5. 2016. Dne 25. 6. 2016 stěžovatel Ústavní soud požádal o prodloužení stanovené lhůty. Jako důvod popsal svůj postup při vyřizování žádosti České advokátní komoře o určení advokáta. Konkrétně uvedl, že dne 6. 6. 2016 podal České advokátní komoře žádost o bezplatné přidělení advokáta pro zastupování ve věci jeho ústavní stížnosti. Stěžovatel však do 25. 6. 2016 neobdržel v dané věci žádné rozhodnutí České advokátní komory.
Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že s ohledem na uvedené nenese žádnou vinu na tom, že Ústavním soudem stanovená lhůta k odstranění vad jeho návrhu bude postupem České advokátní komory zmařena. Ústavní soud je však opačného názoru.
Již ve věci stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 3997/14 Ústavní soud v usnesení ze dne 17. 3. 2015, které bylo stěžovateli doručeno dne 25. 3. 2015, uvedl, že: "zákonem o Ústavním soudu stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť tím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat formálně bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V projednávané věci měl stěžovatel dva měsíce, aby podal formálně bezvadnou ústavní stížnost, o jejích náležitostech byl velmi dobře informován z předchozích řízení před Ústavním soudem. Vady ústavní stížnosti neodstranil, žádost o určení advokáta adresovanou České advokátní komoře, kterou v kopii přiložil, sepsal dne 5. 3. 2015. Za takového stavu Ústavní soud neshledal žádný důvod pro prodloužení lhůty a žádost zamítl".
Stěžovatel však i přes to i v nyní projednávaném případě podal svoji žádost České advokátní komoře až v průběhu lhůty k odstranění vad a sám se tak opět dostal do situace, kdy o jeho žádosti bude rozhodnuto až poté, co Ústavním soudem stanovená lhůta k doplnění již uplynula. Uvedené jde však plně k tíži stěžovatele, který přes svou znalost požadavků zákona o Ústavním soudu nezaslal bezvadnou ústavní stížnost a neodstranil vady ve stanovené lhůtě. Ústavní soud proto návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu